Jdi na obsah Jdi na menu
 


TFH - 9. část

5. 8. 2007

"Impendimenta!" zařval s hůlkou mířící na Sallivana. Toho útok odmrštil na zeď po které sjel na zem. Severus se za ním rozběhl, přišpendlil ho na zeď a začal řvát.

"Nikdo nebude proti mojí manželce posílat kletby. A už vůbec ne ty které jsem sám vymyslel." Hůlku mu zapíchl do tváře a pokračoval. "Ještě jednou se pokusíš ji jen zkřivit vlásek a přísahám, že tě zabiju. Hezky pomalu, aby sis to vychutnal." Pustil ho. Sallivan spadl na zem. Rychle se ale zpátky postavil.

"Snapee, ještě se uvidíme ty zmetku." To už jsem ale vedle Severuse stála já a mířila na Sallivana.

"Severus mě naučil pár kleteb a ještě jsem neměla tu příležitost je vyzkoušet, takže bych vám doporučovala odejít." Sallivan se otočil na podpatku a odešel. Když zašel za roh, sklonila jsem hůlku.

"Děkuji Severusi."

"Nemáš zač." odpověděl Severu a v očích měl ještě pořád vztek. Opravdu z něj šla hrůza.

"Víš, že jsi mě nazval manželkou? No teď už si mě budeš muset vzít." Usmála jsem se. "Nicméně, šli jsme na oběd, že." Dodala jsem do ticha, popadla Severuse za ruku a zamířila do Velké síně.

Zbytek dne utekl jako voda. Severus připravoval lektvary a já balila dárky a četla si. V jednu ráno jsem ospalá a zničená vyhnala Severusu od kotlíku. S tím, že by už by si měl jít lehnout, aby byl zítra, vlastně dneska fit. Uposlechl, ale samozřejmě, že si neodpustil zavrčet něco o domácím násilí.

Ve tři čtvrtě na šest jsem se probrala. Okamžitě jsem běžela do svého pokoje. Severus by mě přeci dneska neměl vidět před obřadem, sice to platí jenom na nevěstu v šatech a to co jsem měla na sobě bylo spíš jen tričko. Ale moje pověrčivost byla až panická. Přesně v šest hodin se Severus probudil. No přesnost to je holt jeho. Hlasitě zívl a začal mě hledat. V koupelně mě nenašel a tak zamířil k mému pokoji. Já už ale čekala za dveřma připravená, překazit mu jeho plány. Energicky otevřel dveře přičemž jsem je já zastavila rukou a Severus se bouchl do hlavy.

"Fran! Co to tam provádíš?" zařval a rukou si začal mnout čelo.

"Severusi, dneska se bereme, nesmíš mě vidět před svatbou." Zavolala jsem důsledně.

"A odkdy jsi pověrčivá?"

"Od dnešního rána."

"No nazdar. Půjdeš alespoň na snídani?"

"Ne. Běž ty. Já poprosím skřítky, aby mi něco přinesli."

"Dobře. Ale na svatbu snad dorazíš?" popíchl mě.

"Severusi! Neškádli mě. Uvidíme se až na místě. A teďka už běž." Řekla jsem ještě důrazněji.

Místo konání svatby jsme vybírali opravdu dlouho. Prasinky jsme zavrhli hned jako první. Hagrid nám nabídnul zahradu kolem svého domu, jak hrdě označoval svou chatrč. Ovšem to naštěstí Severus okamžitě zamítl. Jako alternativu nabídl svou učebnu, což jsem zase zavrhla já. Nakonec se do našeho dilema zapojil Brumbál, který navrhl famfrpálové hřiště. Poté co souhlasila i madam Hoochová nebylo, co řešit.

Když Severus přišel do Velké síně pozdravil se s ředitelem a přisedl si k němu.

"Dobré ráno Severusi, kde máš Fran?" ptal se dráždivě.

"Myslím, že na snídani dnes nedorazí. Začala být pověrčivá a odmítá abych ji viděl dřív než na svatbě." Objasnil situaci. Ředitel se pouze pousmál, ale pak hned zvážněl.

"Včera mě navštívil Frederick Sallivan." Oznámil Severusovi, ten už byl na to, ale připraven a klidně odpověděl.

"Ano vím o tom. Potkali jsme ho s Fran, když od vás odcházel."

"Stalo se něco?" zajímal se Brumbál.

"Ano, když s ním Fran domluvila a odcházela chtěl proti ní poslat kletbu. Naštěstí jsem ji ale odvrátil a Fran se nic nestalo."

"Výborně Severusi, obávám se ale že tím to neskončilo."

"Já vím. Sallivan je hnusná svině. Bude se o to pokoušet znovu." Přisvědčil Severus. "I přesto. Na svatbu pozvaný není a přes bezpečnostní opatření se nedostane. Konstatoval chladně. Když oba dosnídali Brumbál si neodpustil malou poznámku.

"Severusi, myslím, že by ses měl jít připravit. Za tři hodiny se sejdeme na místě. Do té doby se rozloučíme." Naposledy se usmál a odešel.

Čas pokročil. Hodiny už nemilosrdně odbíjely jedenáctou hodinu a já byla lehce nervózní. Před chvílí jsem slyšela Severusovy dveře jak se zavřely a on odešel. Rozhodla jsem se tedy pro malou sprchu. Nechala jsem vody aby jen tak stékala a uvolnila se. Když už jsem byla celá umytá a i vlasy jsem si pořádně vydrbala použila jsem hůlku abych se rychle osušila. Oblékla jsem si černé krajkové prádlo a začala se líčit. Když jsem byla konečně spokojená se svou tváří pokračovala jsem s vlasy, konečky jsem si nechala jemně natočit a pak vlasy zvedla a sepla kouzlem. Na konec jsem do nich vsunula červenou čelenku pokrytou červenými perlami. Už dříve jsem se rozhodla, že nebudu mít závoj. Jednak jsem po něm nijak zvlášť netoužila. Také jsem si byla jistá, že by to Severusův sakrasmus nevydržel a když by odkryl závoj určitě by si neodpustil nějakou poznámku. Tomu jsem se chtěla vyhnout a tak jsem zvolila jenom čelenku. Čas nemilosrdně utíkal, oblékla jsem se tedy do šatů a hůlku pod ně ukryla. Někdo zaklepal. To už určitě bude profesorka Bonnesová. Zašla jsem ji tedy otevřít.

"Dobrý den, profesorko." Pozdravila jsem ji a pozvala dál.

"Dobrý den, děvče a odpusťte si to oslovení. Jmenuji se Emily." Vlídně se usmála.

"Tak tedy Emily, jak vypadám." Roztáhla jsem ruce a zatočila se do kolečka.

"Jste učiněný anděl dráha." Polichotila mi. "Jsem ráda, že jste uposlechla mých rad a vyhnula se černé barvě." Ještě jednou se usmála a do očí ji vstoupily slzy. "Myslím, že budete se Severusem dokonalý pár."

"Děkuji Emily." Objaly jsem se a já si přitom všimla hodin. "Ježiši to už je tolik! Musíme jít." Zavelela jsem. Přehodila přes sebe černý plášť obula si pohodlné červené botky a společně s Emily jsme se vydali k hřišti.

Famfrpálové hřiště vypadalo tak jako normálně. Uprostřed byl malý altánek pod kterým už stál oddávající z ministerstva. Severus tam popocházel tam a zpátky jako lev v kleci. Brumbál vesele diskutoval s madam Hoochovu, profesorkou McGonagallovou a dalšími členy profesorského sboru. Za chvíli se někdo vřítil na hřiště. Severus zpozorněl. V rychle přibližující osobě poznal Emily Bonnesovou a tak si byl konečně jist, že je Fran tady. A také, že ano. Zrovna ze sebe sundávala plášť a Severus konečně viděl její šaty. Opět si uvědomil, že vypadá jako anděl a upřeně na ni zíral. I ona na něj zamířila zrakem a jemně se pousmála.

"Zdravím vás Emily." Pozdravil Brumbál.

"Dobrý den Albusi, myslím, že obřad může začít." To už se ale Fran blížila k nim. V ruce svírala kytici růži a jediný koho vnímala byl Severus. Když konečně došla k hloučku zdvořile pozdravila a postavila se vedle Severuse. Obřad mohl začít.

Všichni si vyslechli potřebné řeči před tím než došlo na ty nejočekávanější otázky.

"Francine Blacková berete si Severuse Snapea a slibujete, že ho budete milovat v bídě i v nemoci po zbytek svého života?" Fran pohlédla do Severusových očí a odpověděla.

"Ano."

"Severusi Snapee berete si Francine Blackovou a slibujete, že ji budete milovat v bídě i nemoci po zbytek svého života?" Teď pro změnu pohlédl Severus na Fran a odpověděl.
"Ano."

"Z moci svěřené mi Ministerstvem kouzel vás prohlašuje za muže a ženu. Polibte nevěstu." Oba se k sobě otočili a políbili. Nedokázali se od sebe odtrhnout a až na Brumbálovo zakašlání tak učinili.

Všichni jim vroucně gratulovali a když se prostřídali Brumbál mávnul hůlkou a objevil se stůl ke které si posadili. Ještě jednou mávl a stůl se prostřel. Vesele hodovali a popíjeli. Dokonce měla i Fran pocit, že se Severus baví. Nakonec se na stole objevil gramofón. Severus vyzval Fran k tanci. Přitiskli se k sobě a zatančili si, přidali se k nim i ostatní svatebčané.

"Myslel jsem, že už snad nenajdu žádnou možnost vytratit se." Poznamenal Severus, když jsem již společně šli k hradu.

"To máš pravdu. Hoochová tě pořád otravovala s tím jakou má radost z toho, že už jsi do toho praštil." Oba se usmáli. Zastavili se před vstupem do hradu.

"Tak co teď?" zeptal se Severus. "Má novopečená paní Snapeová nějaké speciální přání."

"Myslím, že jedno bych měla. Půjdeme už do hradu, ne?"

"Dobře když do hradu tak do hradu, ale můžeme tuhle noc strávit kdekoliv na světě. Stačí se jen přemístit. Myslím, že nás nikdo nebude hledat."

"Já vím Severusi, ale mě je stejně nejlépe u tebe v náručí." Usmála jsem a objala ho.

"No dobře, když chceš." Chytili jsme se za ruce a společně šli do sklepení. Když jsme došli až do pokoje pečlivě jsme zamkli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář