TFH - 8. část
Od posledních událostí uběhlo mnoho dní a týdnů. Pomalu ale jistě se blížily vánoční svátky. Pro mnohé svátky obžerství. Pro Severuse několik dní, kdy nevytahuje nos ze sklepení, pro mě možnost, přinutit se, alespoň trochu odrelaxovat.
I když o těchto vánocích to asi dost dobře nepůjde. Datum svatby jsme stanovili na Štědrý den. Brumbál stejně jako já konstatoval, že Severus by přes Vánoce nevylezl z laboratoře a strávit bez něj tyhle svátky bylo stejně nepřijatelné jako pomyšlení na kávu bez cukru a mléka. Prostě nemožné.
Severus souhlasil a tak v polovině října započaly přípravy. Mělo by se jednat o malý obřad. Původně nás měl oddávat Brumbál, ale Severus si nedokázal najít vhodnější svědka než Brumbála. Mě bude svědčit profesorka Bonnesová. Oddává nás člověk z ministerstva.
Kdybych doufala, že mi Severus pomůže s výběrem svatebních šatů asi bych ho moc dobře neznala. Tohle všechno padlo jen na mě, samozřejmě že přípravy hostiny a svatebního dortu se ujal Brumbál. Výběr šatů jsem se rozhodla si užít, proto jsem se v předvánoční horečce přemístila na Oxford street a koupila si opravdu nádherné červené svatební šaty. Není to nic ve stylu princezny s velikou sukní. Na to nejsem ani já ani Severus. Šaty jemně kopírují linii mého těla a končí v půli lýtek. Deset centimetrů nad spodního okrajem je poseto červenými perličkami. Když jsem se vrátila zpátky do Bradavic šaty jsem schovala, tak aby se k nim nikdo nedostal.
Poslední vyučovací hodinu jsem měla 23. prosince. S každou třídou jsem se snažila dobrat co nejvíce látky, aby na začátku roku měli pár dní na zotavenou.
"Pane Jacksone, mohla bych vás poprosit na slovíčko." Zavolala jsem si vyděšeného studenta mrzimorské koleje. Obvykle sedával v poslední lavici úplně v rohu.
"Ano paní profesorko?" optal se vyděšeným hláskem. Dopsala jsem si svoje poznámky k hodině a věnovala mu svou pozornost.
"Chtěla bych se vás na něco zeptat." Ukázala jsem na první lavici naproti katedře, oba jsme se do ní posadili a já začala. "Takže, jedná se o takovou informaci. Chtěla bych, aby jste mi to trochu objasnil." Vyděšeně kývnul a já pokračovala "Od ostatních profesorů a také od některých studentů už mi bylo několikrát řečeno, že ze mě máte strach. Chtěla bych se zeptat co je na tom pravdy?" Jackson na sucho polkl, teď byl vystrašený ještě více než předtím. Upřeně zíral do země a odhodlával se podívat se na mě.
V tom se otevřely dveře učebny a dovnitř vstoupil Severus. Protože chodil jako duch Jackson si ho nevšiml, za to já ho postřehla docela dobře. Hodila jsem na něj významný pohled, on pochopil, postavil se do dveří a čekal. Jacksona už jsem nechtěla dále trápit a taky se mi nechtělo čekat až posbírá všechnu odvahu. "Ujišťuji vás, že váš strach je neopodstatněný. Ublížila jsem vám někdy?" zavrtěl hlavou jako že ne. "No vidíte. Myslím, že tam venku na vás čekají mnohem děsivější věci než jsem já." Severus se uchechtl. "Byla bych ráda, kdyby jste se o prázdninách posbíral dohromady. Teď běžte na svou kolej a nachystejte se k odjezdu." Ani jsem nestihla postřehnout, kdy se zvedl z lavice a odběhl, ale už byl pryč.
"No Fran, ty nám tady děsíš studenty." Poškádlil mě Severus.
"Ano, pár jich je. Jenže já jim alespoň vysvětluju, že ze mě nemusí mít strach, zatím co ty si to vychutnáváš." Vytýkavě jsem se usmála. "A co ty vůbec tady, myslela jsem, že máš ještě hodinu."
"Ano, původně jsem ještě měl mít pátý ročník, ale Brumbál mě požádal abych je propustil dřív. Však víš .. Vánoce."
"Severusi, měl bys uznat, že Vánoce jsou krásné svátky."
"Opravdu? Hledat důvod proč dát někomu dárek, je podle mě dost velká pitomost. Navíc to všeobecné veselí a radost. Neumím se bavit na povel."
"Skutečně?" otázala jsem se Severuse a postavila se blíž k němu.
"Ano." Odpověděl chladně.
"A mě se zdálo, že jsem tě ještě nikdy neviděla se bavit." Posmutněla jsem se usmála, Severus si mě přitáhl blíž k sobě a pevně mě objal.
"Možná ses jenom špatně dívala." Zašeptal a políbil mě. Proč se mi tohle snad nikdy neomrzí? Líbáme se snad už posté, ale pokaždé je to jako poprvé.
"Severusi, myslím, že bychom měli zachovat chladnou hlavu." Pronesla jsem co nejvíce jistě.
"Ale já mám chladnou hlavu." Odpověděl stejně jistě.
"No hlavu možná chladnou máš, ale ten zbytek. Pochybovala bych." Ušklíbl se. "A vůbec měl by ses připravovat na zítřek." Odsekla jsem.
"Ale já se připravuju. Právě si hodlám procvičit svatební polibek, paní profesorko." Už jsem neměla dostatek sil dále odporovat a tak jsme chvíli nacvičovali. Ani nevím kolik uběhlo minut, když někdo zaklepal. Oba jsme se od sebe s cuknutím odtrhli. Severus zavolal "Dále." Plácla jsem ho přes paži. Byli jsme přece v mojí učebně a tady snad velím já!
To už se dveře ale otevřely a dovnitř vstoupil Brumbál. Na tváři měl opět jeden ze svých pobaveně - spikleneckých úsměvů.
"Dobré dopoledne." Pozdravil. Zavřel za sebou dveře a už si to štrádoval ke katedře. Díky Bohu, že umí klepat, pomyslela jsem si, to se ale Severus vyptával Brumbála, co pro něj může udělat.
"Severusi, potřeboval bych si s Vámi o něčem vážně pohovořit." Teď Brumbál vyměnil svůj úsměv za poněkud starostlivý výraz.
"Samozřejmě, pane řediteli." Svolil Severus, okamžitě mi bylo jasné, že asi spolu budou chtít mluvit o svatbě. A tak jsem vyklidila pole s tím, že mám ještě vzadu v kabinetu nějaké písemky a ráda bych to stihla do zítřka vše opravit. Nikdo nic nenamítal, zaplula jsem do kabinetu, posadila se ke stolu a popadla svůj červeně píšící brk. Pak ve mně začal hlodat červíček pochybností. Co by mohlo být tak naléhavého? Sice jsem byla přesvědčená, že je to něco k svatbě, ale najednou se mi nepozdával Brumbálův tón hlasu a dokonce ani jeho výraz. Vždyť přece Severus říkal, že to právě Brumbál ho prosil, aby dnes skončil dřív. Tak když věděl v kolik končí, proč si na něj nepočkal po hodině? Celé se mi to nepozdávalo, moje zvědavost zvítězila a už jsem stála u dveří a poslouchala.
"Pane řediteli jsem rád, že jste mě informoval o možné návštěvě Sallivana, ale myslím, že mi ještě pořád není úplně jasné, kam míříte."
"Severusi, můj zdroj tvrdí, že Sallivan si nehodlá na Fran pouze stěžovat. Nezapomínej prosím, že Fran je ještě stále přímým potomkem Blacků. Sallivanovi a Blackovi to jsou dva rody, které se už od počátku snaží vyvraždit. Sallivanovým napomáhala inkvizice a fakt, že nemají potíže s nečistými praktikami."
"Myslíte, že by mohla být Fran v možném nebezpečí?"
"Ano, tato možnost tady bohužel je. Sallivan má z většiny svou pověst postavenou na tom, e je z nejstaršího kouzelnického rodu. Pokud jsou mé domněnky správné, bojím se, že bude považovat za nebezpečí a jako takové ho bude chtít nekompromisně zničit." S posledními Brumbálovými slovy se mi zatajil dech. Chvíli bylo ticho..
"Sallivan společně se mnou sloužil Temnému pánovi. Znám jeho možnosti. Fran dokážu ochránit." Prohlásil pevně.
"Tím jsem si Severusi více než jistý." Dodal Brumbál. "I přesto jsem, ale zpřísnil bezpečnostní opatření. Pan Sallivan je bohužel členem školní rady a tudíž mu nemohu zakázat navštěvovat školu. A teď přejděme k příjemnějším záležitostem. Máš už vybrán svatební hábit? Osobně bych ti doporučil změnu. Třeba citrónový nebo světlounce modrý." Neubránila jsem se uchechtnutí, ale i nadále tichounce poslouchala.
"Děkuji vám Brumbále, ale zůstanu věrný černému hábitu." Na to mi spadl kámen ze srdce. Představa mě v červených šatech a Severuse v citrónově zelených, mě přiváděla do divného stavu. Něco mezi naprostou katastrofou a pobavením.
Z učebny už delší dobu nezněly žádné hlasy. Dovtípila jsem se, že Brumbál již odešel a rychle jsem se posadila zpátky ke stolu a pokračovala s opravami. Za několik minut za mnou přišel Severus.
"Jestli se nechceš přiotrávit slaboduchými výplody svých studentů, můžeš jít se mnou na oběd?" opravdu originální nabídka to se Severusovi nesmí upřít.
"Jo, už jsem z toho stejně celá znechucená." Vstala jsem ze židle. Severus mi koukal přes rameno, trochu se zamračil a pak povídá.
"Slyšela jsi ten rozhovor celý?" ve tvářích jsem zrudla, ale dokopala se k odpovědi.
"Omlouvám se. Ale měla jsem strach, Brumbál vypadal dost rozhozený."
"Neomlouvej se." Uklidnil mě. "Alespoň jsi mi ušetřila čas nad přemýšlením jak ti to vysvětlit. Však víš, zítra mám svatbu a já si ji nechci kazit tím zmetkem." Teď se zamračil ještě více.
"Severusi, Sallivan je Smrtijed, že ano?" zeptala jsem se s tím nejodvážnějším hlasem a snažila se aby v něm zazněla odhodlanost.
"Ano. I po pádu Temného pána shromažďuje jeho přívržence a občas podnikají ty svoje akce." Hlas mu zalil odpor. "Fran, Sallivan představuje nebezpečí. Určitě se bude snažit tě zničit. Jakkoliv. Sám ho znám a vím, že je netrpělivý a neustane dokud nedosáhne svého cíle." Ještě pořád jsem se snažila držet si svůj nebojácný výraz.
"Severusi, to zvládnem. Profesor Křiklan, ty a knihy mě naučily dost o obraně. Myslím, že to zvládnu." Kývla jsem hlavou abych podpořila, co jsem řekla. "A konec konců pořád mám ještě v záloze tebe." Co nejvíce jsem se usmála, pevně jej objala a políbila. Severus se vůbec nebránil spíš naopak. Procvičovat na zítra ho hodně bavilo.
"Tak co půjdeme na oběd, ne nám to ti zmetci všechno sní." Utnul nakonec procvičování.
"To zní jako dobrý nápad, už mi děsně kručí v břiše." Souhlasila jsem a společně jsme se vydali na oběd. Když jsme odcházeli zkontrolovala jsem jestli je na dveřích heslo.
"Tvoje heslo je dost slaboduché." Usmál se Severus. Ten bídák, tak on si zjišťoval moje heslo, no asi bych měla být potichu, když já udělala to samé minulý měsíc.
"Až po tobě, Severusi." Usmála jsem se na něj. Dost ho to šokovalo a snažil se to něčím zamluvit.
"Fran, už jsi uvažovala o změně jména?"
"Prosím? Kvůli nějakému Sallivanovi si přece nebudu měnit jméno." Odvětila jsem příkře, když jsme už opouštěli učebnu a mířili do Velké síně.
"A kvůli něčemu jako je svatba by sis ho změnila?" připomněl mi Severus. Málem bych to celé zakopala. No po pravdě ještě jsem o tom neuvažovala. Ty Vánoce, přece jenom jsem nakupovala dárky. Nad tím, že bych si vzala Severusovo příjmení jsem ještě neuvažovala.
"Já vlastně ani nevím. Ještě jsem o tom nepřemýšlela. Ale asi si nechám to svoje. Přece jenom by to mohlo vyvolat další potíže." A vzpomněla jsem si na svou první hodinu na této škole. "Taky musíme Severusi brát ohled na studenty. Co by dělali, kdyby pak ve svém rozvrhu měli tolikrát Snape? To už by je asi položilo úplně, nemyslíš?" Severus se zamyslel .
"Máš pravdu typy jako Jackson by se už asi dočista složily." Popíchl mě.
"Severusi a co ta armáda studentů, která se den co den psychicky připravuje na to, aby vůbec vešla do tvojí učebny!" oba jsme se pousmáli. To už jsme ale šli kolem Brumbálový ředitelny, za které právě vycházel Sallivan senior. Severus mi pevně stiskl ruku, svým pohledem jsem mu dala najevo, že tohle zvládnu sama. Pustil mě a já šla vstříc Sallivanovi.
"Dobrý den." Pozdravil mě Sallivan "Vy musíte být slečna Blacková, ta nová učitelka." Podal mi svou ruku. "Frederic Sallivan. Těší mě." Poznamenal.
"Profesorka Blacková." Odvětila jsem s důrazem na slovo - profesorka - "Čím si naše škola zasloužila, že jste ji poctil svou návštěvou." Zeptala jsem a stále ho probodávala pohledem.
"Jednalo se o jistou záležitost. Vše už je ale vyřešeno." Ujistil mě Sallivan. No samozřejmě, přišel si na mě stěžovat a teď mi to ani není schopen říct, zbabělec.
"Myslím, že vím přesně, proč jste se tady ukázal. Ostatně váš syn mě varoval." Pokračovala jsem s chladným klidným hlasem. "Ujišťuji vás, že jeho poznámka byla naprosto nemístná."
"Samozřejmě profesorko, já si se synem promluvím."
"Jsem ráda, že si rozumíme, pane Sallivane. A teď když dovolíte, mám ještě něco na práci."
"Zajisté. Nashledanou profesorko."
"Nashledanou pane Sallivane." Otočila jsem se k Severusovi a s vítězoslavným úsměvem zamířila k němu. On se ale mračil, najednou vytáhl hůlku..