TFH - 7.část
Zbytek srpna utekl jako voda. Profesorka Bonnesová mě na poslední týden vzala do učení. Vysvětlila mi všechny potřebné věci a pak opustila školu. První den jsem byla trochu nervózní, jako bych měla poprvé usednout do školních lavic. Škola se zaplnila studenty, všude po chodbách šlo slyšet nadšené zdravení a švitoření. Rozhodla jsem se zapůsobit hned na prvních hodinách. Oblékla jsem si tedy svou oblíbenou červenou košili a hábit, knoflíky jsem nezapla až úplně ke krku. Uposlechla jsem radu profesorky Bonnesové, která mě prosila, abych to nedělala. Prý bych ještě více vypadala jako Snapeova kopie. Prošla jsem společnou koupelnou a zastavila se ve dveřích do Severusova pokoje. Severus seděl za stolem, v jedné ruce držel hrneček s kávou a v druhé Denního věštce. Zjevně se na první hodinu právě moc netěšil.
"Severusi, ty se nechystáš dneska učit?"
"Proč?"
"No nevypadáš právě nachystaný, sice jsi oblečený, ale to je asi tak všechno." Chlíple jsem se ušklíbla a pokračovala ke stolu, posadila jsem se mu do klín a čekala na odpověď.
"Ty taky nevypadáš, že bys byla nachystaná." Pronesl sarkasticky.
"Jak to? Vždyť jsem oblečená a knihy už jsem si přenesla do učebny." Nechápavě jsem se pousmála.
"Přece nechceš učit sedmé ročníky s takovým výstřihem?" poukázal na moje tři první rozepnuté knoflíky košile a habitu.
"Severusi Snape, snad nežárlíš, vždyť jsou to jen děti a navíc já jsem jejich profesorka." Zaculila jsem se a vstala.
"Samozřejmě, že ne." Zavrčel.
"No to jsem si taky myslela." Zasmála jsem se. Zvedla ze stolu hůlku a pokračovala. "Víš co, já už radši půjdu. Uvidíme se na obědě ano."
Odešla jsem a namířila si to přímo do učebny, před ní už postávali někteří studenti. Pustila jsem je dovnitř a sama se posadila za katedru. Mojí první třídou byly sedmé ročníky, Nebelvír a Zmijozel. Když se konečně všichni usadili začala jsem.
"Dobrý den, jsem profesorka Blacková a budu vás vyučovat mudlovské dějiny. Pevně věřím, že společně dosáhneme alespoň uspokojivých výsledků. Kdyby jste něčemu v mých hodinách nerozuměli vězte, že to naleznete v knihách, které jsou pro váš ročník doporučeny na tento předmět a teď přejděme k dnešnímu učivu." Mávnutí hůlky jsem zatemnila celou učebnu, druhým mávnutím roztáhla plátno. Rychle jsem došla k melotaru a zapla ho.
"Tak je to pravda." Ozvalo se ze zadní lavice. "Snapeova milenka vyučuje v Bradavicích, tohle až se dozví otec." Během chvilky jsem dorazila k lavici výtečníka a namířila na něj hůlku.
"Vaše jméno!"
"Daniel Sallivan."
"Pane Sallivane, ujišťuji vás že do vztahů profesora Snapea vám nic není. A o to víc bych přivítala, kdyby jste se vyhnul svým poznámkám. Odebírám Zmijozelské koleji sto bodů, za nebetyčnou drzost a dalších deset bodů za vyrušování v hodině, vám přiděluji školní trest a buďte ujištěn, že pokud se ještě jednou podobným způsobem zmíníte o mě nebo profesoru Snapeovi selže mi hůlka. Vašeho otce neznám, ale je mi upřímně jedno jakou vrcholnou funkci zastává." celá třída se ponořila do ticha a chladu. Sledovali pouze mě a Sallivana, napětí by se dalo krájet. Hned po tom, co jsme strhla svých prvních stodeset bodů jsem pokračovala v hodině. Když zazvonilo zadala jsem jim domácí úkol. Ovšem nálada se mi nezlepšila. Další dvě třídy, které po nich přišly prožívaly neskutečné peklo. Strhávala jsem body snad za sebemenší hloupost, rozdala jsem tolik úkolů a na studentech bylo vidět, že ze mě mají strach. Když jsem nakonec doplula na oběd ještě pořád jsem byla neskutečně vytočená.
U stolu už seděl Severus a tentokrát měl neobvykle znepokojený výraz.
"Fran, co jim to proboha děláš? Zaslechl jsem už asi deset studentů, jak štěbetalo o tom, že seš drsnější a přísnější než já."
"Co jim to dělám? Špatně se ptáš Severusi, mám pocit, že ti zmetci si jiné zacházení ani nezaslouží."
"Vidím, že tvůj přístup je stejný jako můj, ale co je příčinou?"
"Spíš, kdo je příčinou, pan Sallivane a jeho dokonalý výrok."
"Ah, Sallivane, to je známá firma. Co řekl? Nesmíš si to brát osobně."
"Myslím, že tohle si budeš brát osobně i ty. Pan Sallivane pronesl cituji: Tak je to pravda, Snapeova milenka vyučuje v Bradvicích." Severus při tom výroku zkřivil vidličku, nakonec se uklidnil a pronesl.
"A co ty na to?"
"Já? Strhla jsem mu sto bodů za drzost, deset za vyrušování a školní trest k tomu. Sice mi vyhrožoval svým otcem, ale to myslím, že si už rozmyslel." Chladně jsem se ušklíbla a na Severusovi bylo vidět, že ho to potěšilo, jak jsem si rychle zvykla na místní podmínky.
"Takže přijde večer?" zeptal se mě nakonec.
"Ne, na konci hodiny jsem mu řekla, že na něj nebudu mít čas a přenechala ho do rukou školníka. Už jsem s Filchem mluvila, připraví si pro něj adekvátní trest." Pomstychtivě jsem se usmála a pokračovala s obědem, Severus opravil svou vidličku a nakonec také pokračoval.
Při večeři jsme oba mlčeli. Když Severus skončil pošeptal mi, jestli bych se nechtěla jít projít ven. Souhlasila jsem. Když se vylidnila celá Velká síň a začala večerka vydali jsme se společně na obchůzku okolím. Došli jsme až k famfrpálovému hřišti, po schodech vystoupali na tribunu a posadili se na jednu sedačku. Tichounce jsme pozorovali měsíc. Severus mě objal a já se opřela o jeho hruď, tichounce jsme seděli, najednou Severus vytasil malou tmavě modrou krabičku, otevřel ji. Koukala jsem na zlatý kroužek, ve kterém byly vsazeny tři červené kamínky.
"Profesorko Blacková, už nechci aby jste byla jenom moje milenka." Poprvé za dlouhou dobu se usmál.
"Severusi." Vyhrkla jsem překvapeně. "Hm..profesore Snapee už nebudu." Vytáhl prstýnek a jemně mi ho nasadil na prst, podívala jsem se na tu krásu a políbila ho, tak jako ještě nikdy. Jako jeho snoubenka.