TFH - 6.část
Severus jako vždy energicky otevřel dveře a Brumbál jako vždy přesně věděl o koho jde.
"Rád vás oba vidím. Prosím posaďte se." Společně jsme oba zamířili ke křeslu nejblíž k ohni. Před ním se ale zasekli, protože nám bylo jasné, že dva se do něho prostě nenacpeme. A ani jeden rozhodně nehodlal ustoupit. Nakonec zakročil Brumbál.
"To jsme si mohl myslet, o křeslo se mi tady ještě nikdo nepopral." Pokynul na něj hůlkou a z křesla pro jednoho teď bylo pohodlné sofa pro dva. Oba jsme se tedy posadili. Brumbál nám ještě nabídl bonbón a čaj.
"Tak tedy k věci." Zavelel po chvíli. "Jak vám Fran dopadly nkú, profesorka McGonagallová mě již informovala, ale přesto nejlépe to zní od šťastného absolventa."
"Ano, myslím, že jsem dopadla docela dobře. Pouze z jasnovidectví jsem měla H, jinak jsem ze všech předmětů prospěla." Hrdě jsem se pousmála.
"Jasnovidectví. Jak jinak." Pousmál se. "Jak se vám zalíbili Dějiny čar a kouzel?"
"Ano, ten předmět jsem si vskutku oblíbila, jen mě zaráží jedna věc." Svraštila jsem obočí a čekala jestli náhodou někdo (Brumbál) nezareaguje, přece jenom rozpis knih mi dával on.
"Říkal jsem si jestli si toho nevšimnete. Předpokládám, že jste se pozastavovala nad absencí jistých údajů."
"Ano, přišlo mi zvláštní, že některé informace, prostě chyběli i přesto, že jsem k tomu hledala další knihy, prostě chyběly."
"Severusi, myslím, že je na čase slečně Blackové něco objasnit. Souhlasíš?" zeptal se Brumbál Severuse, ten jen vážně kývnul hlavou a Brumbál pokračoval.
"Fran, je tady jistá věc, o které by jste měla vědět. Před tím než vám to ale řeknu, bych vás chtěl ujistit, že jsem Severusovi zakázal, aby vám cokoliv z toho řekl. Proto si myslím, že by nebylo rozumné se na něho třeba zlobit." Kouzelník se lehce pousmál a pokračoval.
"Vím, že jste v knihovně hledala knihy z období inkvizice, jistě vás toto téma zajímalo. Už jenom proto, že v mudlovských knihovnách se mnoho těchto svazků nenachází. Jde o takovou záležitost, během inkvizice bylo sledováno a následně zabíjeno mnoho kouzelnických rodů. Jeden z nich, ten nejsilnější, byl vyvražděn celý. Alespoň tak se domnívali inkvizitoři. Jednalo se o rod Blacků. Poslední z jejich potomků utekl do Ameriky, schoval se do lodi, která převážela koření a další suroviny. Já se domnívám, Fran, že vy jste přímým potomkem toho chlapce, potomkem rodu Blacků." Celá opařená jsem zůstala civět, přemýšlela jsem jestli to všechno je vůbec možné, jestli je tady jenom minimální možnost, že bych byla skutečně potomkem toho rodu.
"Ale Brumbále, to není možné. Vždyť já nemám žádné kouzelnické schopnosti."
"Fran, zapřemýšlejte trochu. Děti kouzelníků, které studují na naší škole, se tady vzdělávají po sedm let, vy jste jejich učivo zvládla za měsíc. Což si myslím, že je opravdu mistrovský výkon. Také mám pocit, že by jste mohla být zvěromág, přece jenom váš rod, se tím více méně vyznačoval. A pak bychom neměli zapomenout na tu záležitost se Severusem." Opět celá zmatená jsem pohlédla na Severuse, tomu se v očích sklila omluva a tak mi zůstával jenom Brumbál.
"Jaká záležitost se Severusem?"
"Říká se tomu splynutí duší. Dva kouzelníci opačného pohlaví, jejich touha a vášeň je bezedná, stejně jako jejich společná odvaha, důvěra a … řekněme štěstí. Fran, myslím, že vaše měsíční odloučení od Severuse vám dostatečně objasnilo, jak jste na něm závislá. A kdyby ve vás nekolovala kouzelnická krev, splynutí duší by nebylo možné." Brumbál se opět pousmál. "Takže vy mi tvrdíte, že jsem ze starého kouzelnického rodu a že se Severusem si jsme … souzeni?"
"Ano, Fran, ale to není úplně přesný důvod, proč jsem si vás pozval." Další novinky, doufám, že to ještě ustojím, pevně jsem chytla Severuse za ruku a vyčkávala co se bude dít.
"Profesorka Bonnesová u nás vyučuje mudlovské dějiny a před časem se mi svěřila, že už by ráda nastoupila do odpočinku, přece jenom by si chtěla užít svých pra pra vnoučat. A tak jsem si myslel, že by jste mohla od září nastoupit místo ní. Samozřejmě, že jsem obeznámen s Vaším vzděláním, jste pro tuto práci jako stvořená. Tak?" brada mi spadla někam do úrovně kolen a zmateně jsem lapala po dechu. Tolik novinek v jeden den. Otočila jsem se na Severuse a zeptala se "Ty jsi o tom věděl." Ovšem jeho výraz mi odpověděl dřív než se on zmohl na jediné slov. Údiv a nic víc. Byl stejně šokovaný a překvapený jako já. Nakonec jsem se otočila na Brumbála a souhlasila. Od září nastoupím jako učitelka mudlovských dějin.
Po zbytek dne jsem uvažovala, jestli je má volba správná. Vlastně jsem ani nezeptala Severuse, při tom jeho názor je pro mě hodně důležitý, ale byla jsem si jistá, že ať bude moje rozhodnutí jakékoliv, určitě ho pochopí. Neodolala jsem a když jsme pak večer leželi v posteli musela jsem se ho zeptat.
"Severusi?"
"Hm." No super, dneska je opravdu zas tak mluvný.
"Myslíš, že jsem udělala dobře, když jsem přijala Brumbálovu nabídku?" Chvíli bylo ticho…
"A ty si myslíš, že jdi udělala dobře?" Pronesl hlasem ze kterého nešlo naprosto nic vyčíst. Odpovídat na otázku otázkou je jeho koníček.
"Myslím, že ano."
"Pak i já si myslím, že tvá volba byla správná." Podíval se na mě, jeho obličej byl chladný, ale v očích se mu jiskřila důvěra a radost. Chvíli bylo ticho a pak začal první Severus.
"Fran?"
"Hm." To splynutí duší má něco do sebe.
"Už mi konečně povíš, o čem jsi to mluvila s McGonagallovou? Muselo to být něco důležitého. Po obědě se pak na mě celý den mračila. A to víc než obvykle, což u ní není obvyklé. Doufám, že jsi ji neuřkla." Usmál se na mě pobaveným úšklebkem.
"Ne, byla jsem se jí zeptat na její připomínku z prvního večera. Jak mě nazvala Smrtijedem." Pronesla jsem tichý a klidným hlasem. "Pouze jsme si o tom spolu klidně popovídali, ale ona neudržela svoje emoce na uzdě a neodpustila si nechutnou poznámku o tom, že .. že jsi vrah." Severus se okamžitě vytočil, v očích se mu teď leskl hněv a pomsta, posadil se na postel, stihla jsem ho ještě pevně chytit za ruku. Na tuhle reakci jsem byla více méně připravená "Klid, Severusi, já už jsem jí dostatečně jasně vysvětlila, že by tak o tobě neměla mluvit. Možná právě proto se pak na tebe tak mračila. Omlouvám se." Zakřenila jsem se a i Severus vykouzlil na své tváři nepatrný úsměv.
"Neomlouvej se, ty jedná protřelá čarodějko." Teď se na oplátku ušklíbl on, políbila jsem ho na rty, ale když jsem už chtěla odtrhnout přitáhl si mě blíž k sobě. Milovali jsme se snad celou noc a když jsme se konečně probudili byli jsme neskonale rádi, že je sobota. Zaspali jsme snídani a společně pak šli až na oběd.