TFH - 4. část
Společně jsme přešli přes školní pozemky až do útulné ředitelny. Stěny byly pokryty obrazy. Na levé straně místnosti byl velký krb a kolem něj mnoho čalouněných křesel, která se točila kolem malého stolku. Na něm byla položená konvička s čajem.
"Posaďte se Fran, ostatní přijdou za chvíli." Svoje kufry jsem si odložila na bok a posadila se do křesla nejblíž k ohni.
"Sedáte si často nejblíž k ohni?" optal se mě ředitel s úsměvem.
"Ano. Je příjemný a já osobně doma krb nemám, chtěla jsem si ho pořídit, ale v činžovním domě nebývají často."
Jenom co jsem to dořekla někdo zaklepal a otevřel dveře. Dovnitř vstoupila vysoká žena. Na sobě měla smaragdově zelený hábit. Lehce si mě změřila pohledem a pak se zpátky podívala na Brumbála.
"A, Minervo, dobrý večer." Přivítal ji Brumbál.
"Albusi, dobrý večer." Odpověděla žena a stále mě koutkem oka pozorovala, nakonec se Brumbál zvedl a představil mě.
"Minervo, to je slečna Fran Blacková, je to učitelka lektvarů a historie, samozřejmě, že té mudlovské. Přijela za Severusem. Fran, Minerva McGonagallová ředitelka Nebelvírské koleje a učitelka přeměňování."
"Těší mě." Odpověděla jsem. Potřásli jsme si rukou.
"Slečno Blacková, jste si opravdu jistá, že jste přijela za Severusem? On přece jenom není typ na návštěvy." Co to plácá samozřejmě, že jsem přijela za Severusem.
"Když dovolíte profesorko, tak bych to nechala na sobě jestli profesora Snapea navštívím nebo ne." Sebevědomě jsem se usmála. McGonagallová se otočila na Brumbála a pronesla.
"Jak tak koukám Albusi mají mnoho společného, jenom můžu doufat, že slečna Blacková také není bývalá Smrtijedka." Než dokázal Brumbál reagovat znovu se otevřely dveře, tentokrát bez klepání. Do místnosti vrazil Severus. Pozdravil Brumbála a pak se otočil na McGonagallovou a v tom si mě všiml. Oči měl ledové a tvář stejně chladnou a bez výrazu jako, když jsem ho viděla naposledy. Jak se zdá nic se nezměnilo.
"Fran?" ozvalo se tiše z jeho úst.
"Severusi, taky tě zase ráda vidím." V očích mu zajiskřilo, ale hned na to, by jste zase nic nepoznali.
"Severusi," začal Brumbál "to je důvod, proč jsem dneska svolal takové malé posezení, slečna Fran tě přijela navštívit, samozřejmě, že na moji nabídku. Rozhodl jsem se, že bych jí mohl ukázat, jak žijeme a zdálo se mi, že by jsi určitě souhlasil." Šokovaný Severus jenom procedil přes zuby "Samozřejmě." Brumbál se ze široka usmál a pokračoval.
"Tak tedy, když už jsme se všichni seznámili není důvod dále otálet. Severusi, Fran jsem připravil pokoj ve sklepení vedle tvého, doufám, že ji tam zavedeš a pomůžeš jí ubytovat se." Ještě jednou se usmál, Severus kývnul.
"Pojď Fran ukážu ti kde budeš bydlet. Máš nějaká zavazadla?"
"Jo tam ty dva kufry." Ukázala jsem do rohu místnosti. Severus na ně namířil hůlkou zavazadla se vznesla a celou cestu nás následovala do sklepení.
Sešly jsme po dalších schodech a procházeli další chodbou, kterou jemně osvětlovaly louče.
"Ty nejseš právě nadšený, že mě vidíš?" prolomila jsem ticho, které bylo celou cestu.
"Proč myslíš?"
"Ještě jsi neřekl ani slovo." Zastavili jsme se před dveřmi.
"Tady je tvoje komnata. Dveře jsou na heslo, takže si nějaké vymysli a až budeš odcházet tak ho řekneš, potom vždy před tím než vejdeš dovnitř musíš říct heslo. Vstoupili jsme do místnosti. Zabouchla jsem dveře. Středně velkou místnost osvětlovalo několik lamp. Uprostřed byla prostorná postel nalevo od ní skříň a napravo dveře, které vedly do koupelny. Severus ještě jednou mávnul na kufry ty se snesly k zemi vedle skříně.
"Tak Severusi, hrajeme bobříka mlčení nebo už konečně něco řekneš?" Severus se prudce otočil, pevně mě uchopil za paže a přitáhl k sobě pak mě vášnivě políbil. Najednou jsem cítila závrať v žaludku a celé tělo se mi začínalo prokrvovat. Když už nám oběma docházel dech na velice malou vzdálenost jsme se odtáhli. Vzájemně jsme si koukali do očí.
"Ahoj." Pronesl.
"Ahoj." Odpověděla jsem tiše a čekala co se bude dít.
"Já netušil jsem, že přijedeš?"
"Taky jsem to do poslední chvíle nevěděla stoprocentně, ale když se pak Brumbál objevil nebylo kam couvnout. A taky se mi nechtělo couvat."
"To jsem rád." Oba jsme se posadili na postel a já otevřela kufry.
"Musím si vybalit, aby se mi moc nezmuchlaly hábity, ale pak můžeme něco podniknout, co myslíš?"
"Dobře, za chvíli bude večerka, dětičky si půjdou lehnout a pak by už neměli vystrkovat ty svoje tupé hlavičky, takže se můžeme jít projít." Návrh zněl slibně a tak jsem neodporovala. Přece jenom byl začátek července a letní noci bývají teplé.
Vybalila jsem všechno oblečení a naskládala ho do skříně. To samé jsem udělala s vybavením do koupelny. Za patnáct minut jsem byla vybalená a připravená na procházku. Když jsem odcházela z pokoje opatřila jsem dveře heslem přesně tak, jak mi to vysvětlil Severus. Zaklepala jsem na jeho a vešla dovnitř. Severus stál u malého kotlíku, ze kterého se vydatně kouřilo.
"Co dobrého vaříš? Nějaký lektvar." Severus s mojí otázkou povytáhl obočí a nakonec s klidem v hlase odpověděl.
"To je veritaserum. Stačí tři kapky a i ten nejlepší špion odhalí svá tajemství."
"A my čekáme nějakého špiona?"
"Ne, ale do zásob se vždycky hodí. Už to bude trvat jenom pět minut tak se na chvíli posaď."
Až s hrůznou přesností se přesně za pět minut odtrhl od kotlíku. Společně jsem vyšli ze sklepení, prošli chodbami a zastavili se až venku u vchodu.
"Ale ne, Fran zapomněl jsem si v kabinetu hůlku. Hned jsem zpátky."
"Jo jasně já počkám."
Když šel Severus zpátky nenechal zapálit ani jediné světlo. Bradavické chodby znal až moc dobře a věděl, že když potká nějakého studentka bude mu moci strhnout body, což by dnešní večer ještě vylepšilo. Bohužel žádného nepotkal. Vletěl do kabinetu, rozhlížel se ale hůlka nikde. ´Možná jsem ji nechal u Fran, pomyslel si. Když se snažil otevřít její dveře uvědomil si, že použila heslo a bez hesla se nedostane dovnitř. ´No tak Severusi zauvažuj, jaké by mohla mít heslo? Lidi se většinou dávají nějakou oblíbenou věc. Čokoláda, Fran má ráda čokoládu.´ Vyslovil heslo, ale nic, dveře zůstaly zamčené.
´Severusi pomalu se dostáváš z formy, tak přemýšlej. Káva. Nikdo nevypije tolik kávy jako ona.´ Ovšem i tohle heslo selhalo a dveře zůstaly zamčené. ´Severusi tak teď už je to hodně špatné, přemýšlej přeci! No jedna možnost by tu byla. To nebude ono, ne. Není to její styl. Uvažuj, dal by sis její jméno jako heslo na dveře? Severusi, ty hlupáku, vždyť ty máš její jméno jako heslo. Tak to zkusím, co se může stát.´
"Severus." Zašeptal do ticha, aby ho náhodou neslyšel Protiva. Dveře se otevřely. Vešel dovnitř. Na nočním stolku ležela jeho hůlka. Okamžitě ji popadl a šel zpátky.
Za dlouhých dvacet minut se ze sklepení vyřítil Severus. "No konečně Severusi, cos tam tak dlouho dělal? Snad mi nechceš namluvit, že tam máš takový binec, že se neorientuješ?" popíchla jsem ho.
"Ještě jsem musel zkontrolovat to veritaserum, tak jsem se trochu zdržel." Dodal na vysvětlenou a pak jsme společným krokem vyrazili vstříc noci. Procházeli jsme se po pozemcích školy a Severus mi vysvětloval kde co je. Když jsme procházeli kolem famfrpálového hřiště, vysvětloval mi co je to famfrpál a jak se to hraje. Nohy nás už docela bolely a tak jsme se rozhodli se posadit na tribuny. Všechno ztichlo, jenom měsíc osvětloval všechno kolem.
"Severusi, kdo je to Smrtijed?"
"Prosím? Kdo ti o nich říkal?" vyděsil se najednou.
"Profesorka McGonagallová, říkala něco o tom, že když jsem tě přijela navštívit, tak budu nejspíš Smrtijedka. Tak se ptám, kdo jsou Smrtijedi." Teď se mu v očích zračil čistý vztek.
"To si s ní vyřídím." Zavrčel.
"Já nechci aby sis s někým něco vyřizoval jen chci abys mi vysvětlil, kdo jsou Smrtijedi."
"Smrtijedi byli bojovníci Temného pána, to je asi všechno co bys o tom měla vědět. Víc ti řeknu až k tomu bude vhodná chvíle." Nuceně se usmál, ale v očích mu dále plál čistý hněv. Jak jsem koukala do těch oči, stále více se ve mně probouzela touha. Jemně jsem se ho pohladila po tváři a políbila.
V momentě jsme se líbali, stejně jako u mě v pokoji. Celým tělem se mi znova rozlilo teplo a vzrušení.
"To není dobrý .."
"nápad. Není, ale blbé nápady mě přitahujou." Dodala jsem a začala rozepínat knoflíčky Severusova hábitu a že jich je požehnaně. Nakonec Severus vytáhl hůlku namířil ji na můj hábit něco zamumlal a všechny knoflíky se rozepnuly. Košile i hábit začaly vlát v lehkém nočním větříku.
"Tyhle chlípné kouzla mě baví. Jak to bylo?" Vytáhla jsem svoji hůlku, Severus se na ni jenom udiveně podíval a pak dodal.
"Anfasto." Namířila jsem tedy hůlku na jeho hábit a pronesla "Anfasto." Všechny knoflíky se rozepnuly. Schovala jsem svou hůlku. Chvíli jsme se líbali a Severus zápasil s mojí podprsenkou a mě napadlo, jak moc mu chci něco říct.
"Severusi, je to tak dlouho, ten měsíc to se nedalo vydržet."
"Já vím, moc dlouhá doba."
Když bylo po všem jen jsme klidně dále leželi na tribuně. Hlavou se mi honily miliony otázek, dále jsme si ale oba užívali tiché přítomnosti toho druhého. Společně jsme se pak vydali zpátky do hradu.
Druhý den mi Brumbál oznámil, že bych se mohla třeba něčemu přiučit. Souhlasila jsem a tak mě Severus začal učit. Byl přísný a neústupný, každý den mi zadával úkoly, které jsem musela do druhé dne vypracovat. Drtila jsem ho svými ustavičnými otázkami, uvědomovala jsem si, že jsem docela dotěrná, ale časem se z toho stala hra, jak se alespoň trochu odvrátit od stereotypu.
Přečetla jsem spoustu knih o lektvarech, přeměňování, věštění, runách. Naučila jsem se spoustu kleteb a dokázala jsem se docela dobře bránit. Všechno šlo jako po másle, čím více jsem se blížila tím být čarodějkou tím více se mi Severus vzdaloval.
Na začátku srpna jsem měla skládat zkoušky nkú. Brumbál tvrdil, že nemám co ztratit a já do toho s radostí šla.
V předvečer mých zkoušek šel Severus za Brumbálem. Neprotestovala jsem a ještě pročítala další knihy a procvičovala kouzla.
"Severusi, myslíte že má Fran šanci složit nkú?" Severus pohlédl do ohně.
"Minulý týden jsme začali učivo sedmého ročníku. Všechno jako by jí šlo samo od sebe. Je hodně ctižádostivá a nepoleví dokud jí to nejde. Myslím, že nkú složí. Pokud půjde všechno jako teďka může před koncem měsíce složit OVCE."
"Jak slyším Severusi je to čarodějka každým kouskem svého těla."
"Ano, to ona je, ale přesto, stále si myslím, že jí to může vystavit určitému nebezpečí."
"Vím, že její jméno není zrovna darem, pokud tvrdíš, že jí jde všechno samo. Nemáme se čeho obávat. Nesmíš zapomínat, že je tu ještě pořád jisté propojení s tebou." Spiklenecky mrknul.
Když jsem se ráno probudila, byla jsem nervózní jako pes. Oblékla jsem si červenou košili a pokoušela se udělat to stejné i s hábitem. Když jsem třesoucíma ruka nemohla zapnout knoflíky použila jsem lehké kouzlo. Tak nervózní jsem už dlouho nebyla. Přišla jsem do Velké síně na snídani a Severus už seděl u stolu. Brumbál se usmíval jako sluníčko. Víc než hrnek kávy jsem do sebe nedostala. Zkoušky jsem skládala v kabinetu profesorky McGonagallové. Když jsem byla hotová svou práci jsem ji odevzdala. Ona na ni poklepala hůlkou, formulář se začal sám od sebe opravovat.
"Myslím, že teď musíme na chvíli počkat. Mezitím si můžete zajít něco sníst. Já vám přinesu výsledky do Velké síně." Souhlasila jsem. Až teď, když ze mě spadla všechna nervozita jsem byla schopná něco sníst. A kdyby to bylo jenom něco. Spousta toastů s máslem, marmeládou nebo medem. Loupáky s čokoládou nebo bez, litry kávy a malinového džusu.