Jdi na obsah Jdi na menu
 


TFH - 2.část

5. 8. 2007

"Severusi, dobré ráno." Ozvalo se od dveří.

"Dobré pane řediteli." Dovnitř vstoupil vysoký a vousatý muž ve světle modrém obleku, když si mě všiml lehce se usmál.

"Ah, Severusi nečekal jsem, že zrovna ty budeš mít ráno společnost."

"To je profesorka Fran Blacková. Fran, to je Albus Brumbál, ředitel z mojí školy." Představil nás Severus. Chudák, zaměstnavatel ho pronásleduje i na dovolené. Co z toho, že je neplacená, nedokážu si představit, co bych dělala, kdyby mě navštívil ředitel.

"Těší mě slečno Blacková." Pronesl muž. "Severusi, jak to tak vypadá, zřejmě se zdržíš, no my tě teďka stejně ve škole nepotřebujeme." Na to Severus povytáhl obočí.

"Opravdu."

"Ano, profesor Křiklan se ujal tvých hodin, takže myslím, že tě ještě tak tři dny můžeme postrádat." Zdvořile se usmál a odešel.

Poté jsme si se Severusem zase sedli zpátky na postel. Byla jsem obeznámena se vším, co se včera stalo, potom mě Severus pozval na snídani a tak jsem souhlasila. Společně jsem toho ale moc nesnědli, protože jsme se zase dali do řeči. Mluvili jsme tak dlouho až už byla celá jídelna prázdná. Hned mi bylo jasné, že i my budeme muset odejít. Mě se ale nechtělo a tak jsem Severusovi nabídla, že bych mu mohla ukázat město. Dobře ho znám a navíc teď přijela i pouť. Nadšeně souhlasil a tak jsme společně strávili celý den. Na oběd jsme si zašli do pizzerie, objednali jsme si Hawai a Severus se nad pizzou přímo rozplýval. Na večeři jsme si už zašli jenom do KFC. I tam se to ale Severusovi moc líbilo. Čas ubíhal nemilosrdně a když už jsme stáli u dveří do mého pokoje všechno bylo tak trochu definitivní. Zřejmě už ho nikdy neuvidím.

Francine Black/Severus Snape

Najednou se rozhostilo nepřítomné ticho. Vzájemně jsme si koukali do očí. Ještě nikdy jsem neviděla, tak krásně oči. Bylo v nich tolik chladu a bolesti, zároveň ještě něco mnohem víc. Plála v nich čirá vášeň. A pak jsme si byli tak blízko, nahla jsem se ještě víc a pootevřela ústa. Ve stejnou dobu udělal Severus to stejné. Začali jsme se líbat, nejdřív jen tak lehce a potom vášnivěji. Polibky začaly být naléhavé a plné touhy. Celé mé tělo pohltil žár a najednou jsem cítila, že stejné to bylo i včera. Otevřela jsem dveře a vstoupili jsme dovnitř, teď jsme se začali líbat ještě naléhavěji než před dveřmi. Nohou jsem zabouchla dveře a oba jsme se o ně opřeli.

Ani nevím, kdo hýbal mým tělem, ale najednou jsem začala Severusovi rozepínat sako. Proklínala jsem všechny výrobce knoflíků. I Severus začala rozepínat moje sako.

"Severusi?"

"Hm,"

"Slibuju, že dneska si to už budu pamatovat."

"To doufám." Usmál se a znovu mě políbil. Teďka už nebylo cesty zpátky. Ponořila jsem se do polibků. Během chvilky byla pryč moje i jeho košile, ani s kalhoty nebyla taková práce. V tom spěchu jsem ani nepostřehla jaké nosí spodní prádlo, i když to mi bylo v tu chvíli upřímně jedno.

Země se zachvěla a mě se podlamovaly kolena, Severus mě pevně svíral a najednou jsme leželi na posteli, při tom bych přísahala, že jsem se ani nepohla. Prostě tam ta postel najednou byla a my na ní leželi.

Cítila jsem jeho rty na svém krku a jak mi rukama jemně hnětl ňadra. Celá jsem hořela. Bylo to tak intenzivní, jak jsem to ještě nikdy nepocítila. A pak to přišlo ta exploze, když už jsme byli jedno tělo. S každým sebemenším pohybem jsem mu vycházela vstříc. Najednou jsem chtěla víc. Tak jak se stupňovala moje touha se zrychlovaly i Severusovy přírazy. Až v hlasitém výkřiku rozkoše jsme konečně zastavili. Severus si s hlasitým žuchnutím lehl na záda a já ho jemně políbila na ústa. Hlavu si položila na jeho hruď a on položil svou ruku kolem mých ramen. Pak jsme oba usli.

Následující ráno bylo patrně to nejkrásnější za posledních pár let. Jemné paprsky slunce se opírali do okna mého pokoje. Otevřela jsem oči, ale Severus už byl vzhůru. Svými prsty pročesával moje vlasy a bylo to neskutečně příjemné.

"Krásně ti voní vlasy."

"Děkuju." Zašeptala jsem do ticha "Teď když dovolíš se zajdu osprchovat." Už už jsem sahala po dece, ale pak jsem si uvědomila, že je opravdu zbytečná. Políbila jsem Severuse a odešla do koupelny.

Ranní sprcha byla jedna z věcí které jsem si rozhodně užívala. Pustila jsem vodu a nechala ji, aby jen tak stékala po mém těle. Skvělý pocit. Natáhla jsem se pro mýdlo, než jsem ho stihla vůbec nahmatat ucítila jsem na zádech Severusovu ruku.

"Mohu vám umýt záda, slečno."

"Samozřejmě, pane." Přitiskl se ke mně, jeho ruce se rozeběhly po mých zádech. Jako by mě hladil, lehce roztíral mýdlo a každému sebemenšímu kousíčku mé kůže věnoval pozornost. Postupoval níž až k bedrům. Tam se přesunul na bříško a postupoval ještě níž, když se dostal až k tříslům, chytila jsem jeho ruce.

"Ale no tak pane, zapomněl jste na krk." Cítila jsem jak se jeho tvář v mých vlasech jemně pousmála. A pak dle příkazu postupoval jemně nahoru. Masíroval moje břicho a pak pomalými krouživými pohyby postupoval vzhůru. Pevně mě uchopil za ňadra a svíral a hladil, tak dlouho. Z mých úst utekl krátký sten a on pokračoval dál. Zvedl moje černé vlasy, které končily někde těsně pod rameny. Něžnými polibky líbal mou šíji a krk. Postupoval stále dál, otočila jsem se a pozorovala jeho oči. Byly plné chladu a touhy. Začala jsem ho líbat.

Jemně jsem ho opřela o zeď a cítila, jak mu naběhla husí kůže. Voda pořád tekla a my už byli oba úplně mokří. Po zdi jsme se svezli na zem. Obkročmo jsem si na něj sedla, políbila jej a začala ho hladit jednou rukou na hrudi a druhou na šíji. Líbali jsme se a všechno kolem bylo vedlejší, čas jako by se zastavil. Lehce jsem se nadzvedla a opatrně dosedla.

Společný sten znamenal úspěch. Pomalými pohyby jsem se nadzvedávala a potom zpátky usedala v jeho klíně. On si mě jen pevně tiskl ke svému tělu. Jeho ruce na mých zádech mě povzbuzovali a já se znova topila v extázi, která se rozlila po mém těle. Vzrušení stoupalo, společně jsme dosáhli vrcholu. Chvíli jsme nehybně seděli, hlavu jsem si opřela o jeho rameno.

"S tebou se koupat, to je … zážitek." Poznamenala jsem do nastalého ticha.

"Až po tobě, Fran."

Původní Severusův plán byl zůstat v pokoji a celé dopoledne. Já to ale protáhla na celý den. Hotelovou službou jsme si nechali přinést oběd. A společně stolovali v posteli.

"Já už jsem ti o sobě řekla skoro všechno, ale ty pořád mlčíš jako zařezaný. Možná bych o tobě měla něco málo vědět."

"Jestli ti to za to stojí?" pronesl pohrdavě.

"Co tím myslíš, samozřejmě, že mi to za to stojí. Bylo by to při nejmenším fér." Jedovatě jsem se usmála a čekala. Přece z něho musím vymačkat, alespoň něco.

"Tak když to chceš riskovat, ale já jsem tě varoval. Tak tedy moji rodiče, nikdy nežili ve spokojeném manželství. Otec matku mlátil a párkrát jsem to schytal i já. Kolikrát jsem uvažoval, že by bylo lepší být sirotkem než žít v tomhle."

"Severusi, jedenáct let v sirotčinci, mě naučilo jenom jedno. Snesla bych jakékoliv rodiče. Věř mi, že to co si člověk zažije v děcáku není nic s medem." Se vší hrdostí jsem se snažila skrýt smutek a nechala Severuse, aby pokračoval. Ten se jenom zašklebil.

"Studoval jsem ve škole, kde teď učím. Nestěžuju si. Ve své podstatě je to můj domov. S rodiči se už hodně dlouho nestýkám." Někde hluboko v jeho očích jsem teď viděla mihotavý záblesk smutku, pevně jsem ho chytila za ruku a usmála se.

"A co je to vůbec za školu, kde učíš. Pořád se vyhýbáš tomu, abys řekl název. Co se tam učí?"

"Je to škola pro děti se zvláštním nadáním, myslím, že tohle bys nepochopila."

"Zkus to, myslím, že mám kapku pochopení."

"Nemůžu ti to říct, ohrozilo by to svět ve kterém žiješ, stejně jako tebe samotnou."

"Severusi, viděla jsem tě nahého, myslím, že už mě nic nemůže ohrozit." Oba jsme se zašklebili. Teď už to nenechám jen tak, příliš moc mě to začalo zajímat.

"Dobrá, jak chceš. Ta škola je pro mladé čaroděje a čarodějky. Stejně jako já jsem čarodějem a stejně jako ten muž co tu byl včera." Ve tváři měl naprosto vážný výraz.

"Počkej Severusi, ty mi chceš říct, že jsi čaroděj. Jako, že umíš kouzla. Taháš z klobouku králíky a takové ty další iluze." Teď se nepříjemně zamračil a poposedl si.

"Ne, já ti říkal, že to nejspíš nepochopíš. Pro mudly je příliš obtížné pochopit, že existujou kouzla."

"Počkej, jaký mudla, jestli je to nadávka, tak dost nevyvedená."

"Mudla, je označení pro člověka, který nekouzlí."

"Takže ty toho nenecháš. Fajn už jsem se zasmála a teď mi řekni pravdu."

"Ale to je pravda."

"Severusi, nechtěj abych tomu uvěřila. Učím chemii, víš o čem to je. Všechno má svůj důvod a všechno vznikne z něčeho. Kouzla neexistujou."

"Co mám udělat abys mi věřila?"

"Severusi, už se pohybujeme na poněkud tenkém ledu."

"Cokoliv." Teď se ozvala jeho mužská ješitnost … no uvidíme.

"Dobře." Rozhlédla jsem se po pokoji a zaostřila na skříň. "Jestli teda umíš kouzlit, zkus zvednout tu skříň aniž by ses jí dotkl." Hodila jsem na něj úšklebek, který vyjadřoval veškeré pochybnosti. On jen klidně zašátral v kalhotách, vytáhl dřevěný klacík, mávl s ním a najednou se skříň vznášela ve vzduchu.

"Severusi. Vidíš tu skříň ona se fakt zvedla. To je úžasné." On se jen zamračil a dál klacíkem mířil na skříň. "Dobře. Myslím, že už tím klackem nemusíš mířit na tu skříň, jsem si jistá, že ten klacek ji nedrží."

"Jak chceš." Položil klacek na zem a skříň spadla. Najednou jsem si začala všechno spojovat. Že by ten klacek opravdu zvedl tu skříň, ale no tak Fran, přece moc dobře víš, že kouzla neexistujou. Prostě ne. Je to nemožné, popírá to všechny možné zákony.

"Co je ta věc v tvojí ruce, kromě toho, že je to klacek, který si zřejmě utrhl včera na procházce městem."

"To je moje hůlka Fran." Odpověděl trpělivě. Zřejmě věděl jaká přijde odezva.

"Počkej tak ty máš i hůlku jo. Začínám se tě bát. Teď mi určitě řekneš, že máš i kočku a nějaký kouzelnický oblek." Zmateně jsem se usmála a teď už věděla, že ta maškaráda musí skončit.

"Jo mám hábit, ale nosím ho jenom ve škole. A zvíře už žádné nemám. Za to naše škola má několik sov, které mi ráno nosí poštu." Řekl hlasem naprosto samozřejmým.

Celý zbytek odpoledne mi Severus vykládal o jejich světě. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale on to vyprávěl s takovou jistotou, že prostě nebyl důvod mu nevěřit. Mluvil, také o nějakém Temném pánovi, ale to jen tak přešel, jako že někdo takový existuje.

Tak jsem se zaposlouchala do jeho vyprávění až jsem zapomněla, že se musím dneska odpoledne sbalit, protože mi jede vlak domů. Nakonec mi Severus vysvětlil, že i když jsem zmeškala vlak, tak se můžeme ke mně domů přemístit. Moc jsem mu nevěřila. I přesto jsem si ale sbalila všechny věci. Nedalo mi to moc práce, měla jsem sebou jenom jeden kalhotový černý kostým, červenou halenku, pohodlnou obuv a pár nezbytností do koupelny.

Sraz jsme měli u Severuse v pokoji. Nejdřív se mě zeptal, kde přesně bydlím, řekla jsem mu adresu a popsala jak to tam vypadá. Pak mi Severus řekl, abych se ho pevně chytla. Země se zatřásla a já najednou stála ve svém obýváku.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

no...no....

(Jarka, 22. 2. 2011 18:32)

no pár připomínek by bylo ale uvidíme co bude dál...

...

(Lea Mell, 4. 3. 2009 8:56)

panebože, Sevík v KFC :D