TFH - 1. část
Tak dlouho jsem čekala až se to nakonec stalo. V květnu mi přišla pozvánka na Mezinárodní konferenci přírodní chemie. Byla jsem tak nadšená, že jsem štěstím nevěděla, co dříve dělat. Dokonce jsem byla tak nadšená, že jsem okamžitě sedla do svého mini autíčka, pořádně šlápla na plyn a zastavila se až u KFC. Pobrala jsem snad všechny možné menu a nechala tam něco přes šest stovek. Pravidelní strávníci jistě usoudí, že kombinace jejich cen a mého žaludku, tuto možnost dává v šanc.
Celý večer jsem se pak spokojeně v přítmí svého malého 2+1 přežírala. A ráno málem zaspala. Naštěstí jsem, ale všechno stihla a naštěstí mám jako pedagog, alespoň nějakou možnost přijít do hodiny o pět minut později. Což se ovšem nedá říct u studentů, ale ti jsou zase rádi, že mají svůj klid. Na odpolední zvonek poslední hodiny, jsem se zjevně těšila více než nejotrávenější student mé třídy. Možná právě proto jsem opět zneužila svých práv a ukončila hodinu o něco dříve. Každého to potěší, vždyť je pátek. A kdo by chtěl tvrdnout ve škole?
Kromě šprtek, ale těch naštěstí už moc není. Je to až zarážející, jak tenhle druh studentů vymírá. A díky Bohu. Vždyť pro učitele neexistuje nic horší než šprtka. Pořád nějaké otázky a vy se pořád třesete, že jednou přijde nějaká na kterou nebudete znát odpověď. Ale jak už jsem jednou podotkla, díky Bohu, že tenhle živočišný druh už vymírá. Na místo toho nastupují naprosto tupí studenti, kteří nemají nikdy žádnou otázku. V horší případě otázku mají a většinou je to něco ve stylu: mohu jít dříve domů nebo mohl bych jít na záchod, poslední dobou začíná být oblíbené také mám nemocnou babičku, těhotnou matku a u nás doma hoří, můžu jít dneska dřív?
Jo jo výmluvy a omluvy, všeho charakteru už nejsou to co bývaly.
Přemluvit ředitele, aby mi dal před konce školního roku volno, bylo snad ještě horší než přemluvit studenty, aby se učili. Bohužel musím s politováním oznámit, že na ředitele mám větší vliv než na ty fakany a tak jsem přece jenom volno dostala.
Sbalit se a nachystat se na cestu bylo mou nejoblíbenější víkendovou činností a tak jsem ji hrdě prováděla k samotné dokonalosti. S největším odhodláním jsem ustájila svého drobečka v garáži. Do kufru naházela nějaké ty nezbytnosti a byla připravena k odjezdu.
Na místo jsem dorazila v přijatelném čase. Největší možnou rychlostí jsem se ubytovala, což značilo lehké pohození zavazadla v předpokládaném směru výskytu postele a pak jsem se s klidným svědomím odebrala do hlavní místnosti. Tam už byli učitelé všeho druhu. Matikáři, fyzikáři, chemikáři. Dále lékaři a různí léčitelé. Ale také lidé, kteří se o přírodní využití pouze zajímají. Mnohé jsem znala z předchozích akcí a někteří byli dokonce moji spolužáci z fakulty.
Nasála jsem ovzduší a hrdě vyrazila vpřed. Chvíli korzovala, sem tam jsem potkala pár starých přátel. Zhruba za hodinku se začaly z mikrofonu ozývat známé zvuky, které ohlašovaly přípravy na začátek akce. Všichni se okamžitě rozutekli k židličkám. Ovšem než jsem se stačila rozkoukat zbylo už jen několik volných míst. Ještě stále mám vrytou taktiku ze studií a tak si většinou sedám až úplně do poslední řady. Bohužel tuhle taktiku sdílím s dalšími a tak většinou právě ty poslední řády bývají nejdřív obsazeny.
Ne ovšem tady. Tady v této místnosti se to totiž jenom hemží bývalými šprty. A tak se s láskou sobě vlastní poperou o poslední místa vpředu. Což mi dává dosti prostoru k tomu, abych zaujala poslední volnou židličku v zadní řadě.
Z mikrofonu se ozvalo zoufalé "Jedna, dva, tři .. jedna, dva, tři." A jeden z těch školních vtipálku opět vykřikl "A umí dokonce do tří. To je dobrý!" Jako obvykle se většina zasmála. Člověk by očekával od vzdělaných lidí vzdělané způsoby. Zřejmě marně.
"Dobrý den drazí kolegové!" ozvalo se z mikrofonu. "Je mi obrovskou ctí přivítat vás na Mezinárodní konferenci přírodní chemie. Ani nevíte, jak rád jsem, že jsme se opět sešli v tak hojném počtu." Najednou si člověk sedící vedle mě lehce odfrkl. I když jako průměrně deformovaná učitelka jsem se už už nadechovala ho napomenout, nakonec jsem si to rozmyslela a zaposlouchala se do projevu.
"Když jsem před několika lety jako první objevil léčivé účinky mandragory, přírodní chemie byla teprve mladým oborem." Znovu se ozvalo už trochu hlasitější odfrknutí. "Je nádherné sledovat, jak obrovský zájem strhlo toto umění. O svých poznatcích nám přišli vypovědět mnozí a ty během dnešního dne vyslechneme. Pevně věřím, že vás příspěvky obohatí o další novinky a že možná i ti kteří ještě neměli to štěstí dosáhnout nějakého objevu, dostanou tu možnost pocítit ten stejný pocit, jako já když jsem před léty využil poprvé mandragory." To bylo zjevně na vedle sedícího muže přespříliš. Zvedl se a odešel.
Když kolem mě procházel nemohla jsem si nevšimnout elegantního černého obleku a pronikavé vůně bylin. Hned potom ale mou pozornost upoutal štíhlý muž na pódiu, který se chytal ke svému proslovu. Představil se jako Daniel Brown a začal se svým projevem. K mé nesmírné lítosti, jak jsem později zjistila byl nesmírně nudný a vlastně nic z toho, co řekl nebylo bůh ví jakou novinkou. A možná právě proto jsem se odhodlala k odchodu pro něco na zpříjemnění nálady.
"Whisky, prosím a bez ledu." Oznámila jsem obsluze v černobílém, která právě leštila umyté skleničky a posadila se na barovou židličku. Za chvíli jsem pevně svírala v ruce whisky. Z nedalekého sálu se ještě stále ozýval hlas toho stejného řečníka, jako když jsem odcházela. Tiše jsem litovala ty, jenž seděli v prvních řadách a teď se snažili neusnout.
Vedle mě seděl ten stejný muž jako v sále. Všimla jsem si toho až po druhém loku, to když už jsem měla pocit, že Brownův hlas ke mně doléhá až příliš dlouho.
Nenápadně jsem si ho začala prohlížet. Jak se zdálo měl svůj vkus. Sako se stojáčkem jsem na mužích přímo zbožňovala. Ovšem tenhle sklesle pozoroval sklenku a vypadal, že každou chvíli zřejmě umře nudou.
"Je to jenom písek." Hlesla jsem.
"Prosím." Otočil se neznámý muž a upřel na mě svoje tmavě hnědé až černé oči. Možná, že to na někoho působí, ale na mě rozhodně ne.
"Lépe řečeno sklářský písek. A samozřejmě, že to není vše." Usmála jsem se a čekala nějakou odezvu.
"Sice nevím co přesně myslíte, ale asi mi nezbude než souhlasit." Kysele se usmál a dál tupě zíral na skleničku.
"Ta sklenička. Je ze skla a jednou z hlavních surovin na výrobu skla je sklářský písek." Dodala jsem na vysvětlenou.
"Hned jsem o něco chytřejší." Opět ten stejný kyselý úsměv a já se znovu nenechala odbýt.
"No abych řekla pravdu, divila bych se kdyby jste to nevěděl."
"Pročpak." Otázal se a teď mu v očích zažehla jiskřička zájmu. Rychle ale pohasla.
"Při úvodním projevu jste tak hlasitě odfrkával, že jsem až nabyla dojmu, že snad všechny ty údaje dobře znáte."
"Ano, byl jsem s nimi obeznámen už poněkud delší dobu."
"Opravdu, pak musíte být z pracovního týmu doktora Schwarze, ale já vás bohužel neznám. Hm. Fran Blacková, těší mě." Pronesla jsem poněkud příliš nadšeně a podávala ruku.
"Severus Snape. A skutečně nejsem z pracovního týmu doktora Schwarze." Potřásli jsem si rukou a já začala mít pocit, že ten muž může být docela zajímavý. Však už jenom to jeho jméno.
"Pak ale netuším, jak jste mohl být obeznámen s účinky mandragory dříve než on. Když právě doktor Schwarz je objevil jako vůbec první." Na to se Snape zamračil, takže mi bylo hned jasné, že tohle z něho asi nedostanu, takže jsem plynule pokračovala dále. "To mi ale zřejmě nepovíte. No snad se alespoň dozvím jaké vykonáváte povolání?"
"Jsem učitelem." Odpověděl stroze a já začala mít pocit, že ten člověk zřejmě nezvládá delší věty.
"Já jsem také učitelkou. A už třetím rokem na střední škole. Učím chemii a dějepis. Vím, je to trochu neobvyklá kombinace, ale i přesto ji mám ráda. Jaký předmět učíte vy?" a teď jsem se začala obávat opět strohé odpovědi. Místo toho jsem ale viděla, jak Snape rychle uvažuje nad svou odpovědí. Tohle učitel pozná.
"Učím přírodní chemii na škole pro studenty s určitým nadáním." To jsem rychle pochopila, zřejmě nějaká chemicko-technologická škola. Tam je takových studentů mnoho.
Jak se později ukázalo na tohle téma jsme měli mnoho společného, co si říct. A tak diskuse pokračovala. Vlastně se trochu protáhla. Pamatuju si jen další a další skleničky whisky. Taky si pamatuju …
panebože ta bolest hlavy to je šílené. Jak já nenávidím kocovinu. No radši budu ještě chvíli ležet se zavřenýma očima. Moment já ležím. Panebože, kde vlastně ležím? A počkat…já citím ruku. Ježiši!
Okamžitě jsem otevřela oči, to slunce mě ale natolik oslepilo, že jsem je musela přivřít. Zmateně koukám kolem sebe. Zjišťuju, že jsem nahá a vedle mě leží .. ne to nemůže být .. ale jo, je to Snape. Se zděšením vystřelím z postele a omotám o sebe deku, naštěstí on zůstal přikrytý tou druhou. Okamžitě se probudil.
"Dobré ráno, Fran." Usmál se. "Co tam nacvičuješ?"
"Jak dobré ráno?! A vůbec my si tykáme?" začala jsem docela rozrušeně pořvávat. On místo toho nahodil obličej plný pochopení a začal.
"Fran posaď se a já ti to všechno v klidu vysvětlím." Koukám kolem sebe a až teď si uvědomuju, že moje i jeho svršky jsou všude poházené.
"Co to oblečení, co se tady dělo?" Ovšem výraz v jeho tváři my to všechno vysvětluje.
"A já měl včera pocit, že seš chytřejší. Ale jestli ti to pálí jenom opilé, tak se něčeho napij." Zavrčel.
"Cože? To ale pořád není vysvětlení." Teď už jsem se začala děsit ještě více, snad není pravda to co si myslím. I když nevypadá špatně..Fran, no tak na tohle teď není čas.
"No nic. Fran já se jdu osprchovat a tebe tady na chvíli nechám, pevně doufám, že se mezitím něčeho napiješ, aby ti to pálilo. Whisky by měla být někde na zemi." A zmateně zamával rukou v prostoru. Vstal, deka lehce sjela po jeho křivkách a padla na zem. Rychle jsem si zakryla oči.
"Fran, myslím, že po včerejšku si oči zakrývat nemusíš. Přitom, cos včera předvedla je stud to poslední co bys mohla cítit."
Zapadl do koupelny a za chvíli šla slyšet tekoucí voda. Rychle jsem posbírala svoje oblečení a už se měla k úprku. V tom jsem si ale uvědomila, že bych vlastně utíkat neměla. A navíc on Snape nevypadal, že bych mu něco udělala. No vlastně jsem mu to asi fakt udělala. Nicméně jsem ještě pořád neslyšela vysvětlení. Pořád si nemůžu vzpomenout, co se včera dělo. Určitě jsem se opila jako prase.
Místo úprku jsem se oblékla do pohodlných černých kalhot a červené halenky, sáčko jsem alespoň zvedla ze země a pověsila na židli. Snape, no vlastně teďka už asi Severus, se ještě pořád sprchoval a tak jsem zvedla i jeho oblečení a ustlala postel. Uvelebila se uprostřed postele a pustila si televizi.
Za chvíli vylezl Severus z koupelny, kolem boků měl uvázaný ručník. Všiml si oblečení na židli a začal se oblíkat. Než se nasoukal do kalhot nemohla jsem si nevšimnout jeho těla. Vlastně to bylo podruhé co jsem ho viděla a teďka už si to asi budu i pamatovat. Nebyl to zrovna kulturista, spíš měl malé bříško. Ale to mě vůbec nevadilo, protože já ty vypracované těla zrovna moc nemusím. Oblékl si kalhoty a pořád nepříjemně koukal na televizi.
"Co to je?" zavrčel.
"To je televize. Už to vypnu a ty mi radši už konečně řekni, co se vlastně včera stalo." Zmateně jsem se usmála a doufala, že jsem příliš nevyváděla. Posadil se na postel naproti mně, upřel na mě svoje oči a zeptal se "Tak kde mám začít? Není něco, co by tě zajímalo ze všeho nejvíc." Rychle jsem zapřemýšlela a začala se ptát.
"Řekla jsem včera něco, hmm, nevhodného? Vždycky plácám a nahlas se směju." Teď se pro změnu usmál Severus, ale rychle zase zvážněl.
"Ne myslím, že nic nevhodného jsi neřekla. Akorát jsi pořád opakovala, že jsi upír a pokoušeš mě. Taky ses strašně smála, ale to tě potom přešlo." Celá jsem zrudla. Tak já včera tvrdila, že jsem upír. No super. Rozhlédla jsem se po teď už uklizené místnosti a nemohla se nezeptat.
"Takže já ..s tebou … teda my jsme se včera …" najednou mi úplně vyschlo v krku.
"Jo myslím, že jo." Usmál se Severus.
"Prostě skvělé." Pronesla jsem do ticha.
"To si včera říkala taky." Znova jsem zrudla a teď hledala možnost, jak se co nejrychleji vypařit. Najednou někdo zaklepal a já to viděla jako dobrou možnost se vypařit.
Ovšem Severus z toho zas tak nadšený nebyl. Požádal mě, abych zůstala sedět, že to určitě nebude nic na dlouho. Popadl sako a šel ke dveřím.
Komentáře
Přehled komentářů
Jelikož ráda čtu povídky ostatních a tohle je první kterou komentuji musím tedy napsat asi něco dělšího..Přectava Snapa na mudlovské konferenci...nu zajímavé...už se těším jak to bude pokračovat..
Hmmm moc hezké prozatím...
(Jarka, 22. 2. 2011 18:03)