Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsem se stala hinduistkou

17. 12. 2007

Jak se to jenom mohlo stát? Jak jsem to jenom mohla udělat? Jak se to jenom mohlo stát ... já taková milovnice bazénů... ano je to skutečná pravda a asi jen málokdo by byl schopen mě vytáhnout s téhle šlamastiky. Udělala jsem si to sama a tak si to teďka musím sama vyžrat. Nudila jsem se a tak jsem zavolala svojí kamarádce. Ta se zrovna učila pár věcí, které ještě nestihla dohnat, tak aby nic nemohlo zabránit jejímu perfektnímu zápočtu z angličtiny. No pochybovala jsem o tom, že by ještě vůbec existovalo něco, co by nevěděla. Ona ale vycítila - a to fakt nevím jak - že sedím doma sama, nemám co dělat a s největší pravděpodobností se ukoušu nudou. A tak tu teď stojím pod sprchou a snažím se vyvodit sama v sobě pocit, že koupaliště miluju od začátku svýho života a že neznám lepší aktivity než radovánky ve vodě či veselé šplouchání vodou všude okolo. Ano, samozřejmě, že by jste mohli argumentovat, že jsem to měla odmítnout. Ale jak já bych mohla. Na jednu stranu jsem opravdu ráda za to, že jsem byla schopná se zbavit těch čtyř oranžových stěn. I když druhá strana mince zase tak pozitivní není. Stojím na koupališti, začínají se mi drkotat zuby, naskočila mi husí kůže a s největší pravděpodobností bude bazén přeplněný. No co. Nemám na výběr. Teďka mě čeká první zkouška ohněm, respektive vodou. Vyrážím směle do bazénu. Něžně nebo spíše ustrašeně se blížím k bazénu. Jakožto zkušená plavkyně odhazuji svůj župan a ručník v dáli. Ovšem, že župan dopadá omylem do bazénu a ručník lehce přistane na druhý okraj. Ano, jsem dítě štěstěny. Ještě jednou mi to někdo řekne a otřískám mu první lepší tvrdou věc o hlavu. A nepochybujte o tom, že jsem schopna použít i dlaždici z chodníku! Nicméně jsem se snažila zachovat klid. Svůj již dosti zmrzlý palec u pravé nohy jsem opatrně vnořila do bazénu. To abych ozkoušela teplotu a kyselost místních vod. Jak se zdá voda je skoro ideální. Ovšem abych si byla stoprocentně jistá musím to ještě vyzkoušet ukazováčkem. Dosti znepokojeně nořím ukazováček do chlorovaného obsahu bazénu. Najednou mě někdo osloví „zkoušíš teplotu?“ zvedám svá zprvu unavená okadla, díky té studené potvoře jsem už ale dosti probuzená. „Jo.“ Odpovím znechuceně. Když jsem si ale všimla, co to nade mnou stojí musela jsem se usmát. Kříženec! Zcela jistě to byl kříženec. Vysoký jako Michael Jordan. Usměvavý jako králík Buks Bunny. Snědý jako … jako jsou lidi normálně snědí. No prostě stála nade mnou podobizna muže mých snů a dokonce i mluvil! „Na mě je to moc studené. Asi bych tam měl vlézt, ale radši si zajdu do baru na kafčo.“ hned na první pohled na mě ten kříženec udělal dojem. Už jen to pomyšlení, že nemusí bazény je opravdu pozitivní. No prostě muž mých snů, který mluví a nemá rád bazény. Co víc si může holka přát. Odpověď pernamentka do čokoládovny Nestlé se počítá. „Jak tak na to koukám asi se taky neodhodlám.“ Nastalo ticho. To nejhlubší ticho. Stejné ticho jako ticho které většinou přichází po otázce Chce být někdo zkoušený? Úplně to stejné nepřítomné ticho. Nic víc než jen ticho. A potom z mého nového idola vypadlo to spásné. „Jestli chceš můžeš jít se mnou na kafčo. Společnost se vždycky hodí.“ „Takže pozvání?“ „Takže pozvání.“ „Moc ráda ho přijmu. Jenom ještě musím najít ručník a župan. Někde by to tady mělo být.“ „Jestli myslíš ten žlutý župan, co tam pluje…“ jemně jsem zpanikařila „jo. To bude asi ono.“ Myslím, že se mi tváře trochu začervenaly. Asi jako semafory. „Jestli chceš můžu ti půjčit moji osušku?“ podal mi velkou osušku, která zprvu vypadala úplně normálně, ale když jsem ji roztáhla. Trochu šok. Ano objevila jsem obří obrázek králíka Bunnyho. Neznámý vedle mě se lehce začervenal. „Jé ty máš taky ráda Buckse Bunny, toho já přímo zbožňuju.“ „Jo. Celkem jsem si tu pohádku oblíbil, hlavně před spaním.“ „Jo tomu rozumím.“ Znalecky jsem kývla bradou a společně jsme se odebrali k baru. „Dobrý den. Co si dáte.“ Uvítal nás číšník. „Já si dám Mojito – nealkoholické a caffé latté s cukrem navíc.“ Číšník rychle napsal objednávku a odvětil „slečna si dá co?“ „Dala bych si jednu vídeň a Mojito taky nealko. Díky.“ „Za chvíli to tady bude.“ Zvolal číšník zpětně. Ale to už byl u dalšího stolu a obsluhoval další dvojici, která se zřejmě také zalekla té vykachličkované obludy. „Takže bych se měl asi představit. Já jsem Jirka.“ Jirka, to je krásné jméno. I když Jirka – znám jednoho. Chodila jsem s ním na základku. Nosil tesilky a fixní rovnátka. Pořád šišlal a mluvil divné věci. To určitě nebude případ tohohle Jirky. „Já jsem Šárka.“ „Šárka? S jednou jsem chodil na základku.“ „Snad nenosila fixní rovnátka?“ „Proč?“ „To je jen taková vzpomínka. Nic důležitého. … Hmm. Co tady děláš?“ „Kupodivu jsem tu původně na někoho čekal, ale jak se zdá, zřejmě se nedostaví.“ „Aha, asi na přítelkyni, co?“ „Ne!“ vykřikl rychle „Já jsem tady byl domluvený s kamarádem, ale zřejmě po cestě objevil nějakou roštěnku. A co ty tady?“ „Hmm…no chtěla jsem si jít zarelaxovat s kamarádkou do bazénu. Ale jak se zdá asi to fakt není to ideální pro mě.“ „To budeme asi dva. Já bazény přímo nenávidím. Ve školce jsem měli plavecké kurzy a instruktorka nás učila stylem topení ve dvou metrech vody a pudu sebezáchovy.“ „To není, ale zrovna nejlepší způsob, jak se naučit plavat. Mě to naučilo až moře.“ S Jirkou jsem na bazéně strávila krásných šest hodin. Diskutovali jsme skoro o všem. Zjistila jsem všechny důležité informace. Studuje střední průmyslovku a letos maturuje. Jednoho dne by se rád stal lékařem. Vysvětlila jsem mu, že se strojní průmyslovkou to půjde jen těžko, ale Jirka mě ujistil, že pravidelně každý týden navštěvuje nějaký kurz, který funguje jako nějaká příprava na studium vysokoškolské. Dokonce rád poslouchá Leeland, Muse a Boba Sinclaira. Což je fakt široký záběr. A miluje tiramisu a Stephana Kinga, což nás přivedlo k rozhovoru o náboženství. Do podrobna mi byla vysvětlena filozofie hinduismu. Reinkarnace je fakticky hodně zajímavá věc. Zvláště mě fascinovala spojitost žena a kráva, která je přímo zdrcující. Pochopila jsem to tak jako, že každý má v sobě něco kravského. Ať je to cokoliv má to něco do sebe, to bez pochyby. Když na bazéně zavírali byli jsme nuceni opustit naše útočiště. Po společné domluvě jsme se rozhodli se odebrat do místní restaurace. Když jsem oznamovala Lence, že jsem se seznámila a odejdu tedy s ním, jelikož mě pozval na večeři. Lenka klidně odpověděla, že Jirka je hodný kluk a že si určitě budeme rozumět. No prostě Lenka je pekelnice, ušít na mě takovou habaďůru. To je opravdu lišácké! A tak jsem se seznámila. S Jirkou jsem strávila krásné tři roky. Po maturitě se dostal na medinu. Dokonce jsme navštěvovaly stejnou výšku. Já jsem chodila na filozofickou fakultu. Společně jsem si pronajali malý byteček blízko školy. Dvacátého dubna padla mlha a Jirku srazilo auto. S těžkým otřesem mozku, četnými frakturami a vnitřním krvácení ho převezli do nemocnice. Ještě té noci podlehl zraněním. Od té doby jsem přestala pít Mojito a už nechodím na bazény. Jirka byl člověk, který můj život okořenil o mnoho rozkoší. Společně jsem prožili více než bylo možné. Díky jeho nekonečné víře v život jsem dokázala žít dále. Vím, že někde jinde žije znovu svůj život. Ať už jako člověk nebo jako kráva.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.......

(Catherrina, 22. 12. 2007 21:37)

No páni, a já myslela, že to bude mít nějakej romantickej konec...
No ale takhle je to možná lepší - dostala mě ta poslední věta!!!=)