Fíííha
Dneska jsem si tak seděla na síti sítí a pročítala si staré články a povídky. Dokonce jsem si dvakrát četla povídku od Falkiry. Jmenuje se Koupel a poprvé jsem ji četla před rokem :) je moc dobrá a proto se k ní ráda vracím.
A pak jsem si řekla: "Ty Jaruš, jak dlouho už vlastně píšeš?" a tak jsem nad tím začala přemítat a trápit svoje mozkové závity, které jsou momentálně vypnuté páč je přece víkend a komu by se chtělo přemýšlet o víkendu, že? :D
Bádala jsem v paměti a vzpomínala. Poprvé jsem začala psát hned jak jsem se to naučila. Tak jako většinu věcí i psát jsem uměla jako první z mateřské školky. Moji rodiče mě k tomu nutili. A jelikož jsem byla dítě s alergií na posekanou trávu, přes léto jsem většinou seděla doma zavřená. A tak jsem se u starého dřevěného stolu učila psát. Naučila jsem se to poměrně rychle. Netrvalo dlouho a svoje zážitky jsem si začala zapisovat. Chodila jsem do turisťáku a tam jsme museli mít cancák, kam se zapisovaly všechny akce, které jsem absolvovala.
Postupem času mě začalo psaní hodně bavit. Naši byli ze mě hodně zoufalí, protože jsem moc nečetla a četbu si spíš psala :D ...
Na základce jsem svoje psaní cpala do dopisů. S učením jsem neměla problémy a tak jsem to maskovala. Místo psaní úkolů jsem psala dopisy svým spolužákům. A tak jsem se na základce rychle proslavila a byla zvolena do redakční rady školního časopisu. A protože Jaruš vždycky potřebuje FABULUS tak jsem se postupem času stala šéfredaktorkou. Bohužel můj jediný problém byl v pravopisu. A tak jsem místo dvouprvkových sloučenin cpala do hlavy obilí, vikýř, pirát a cytron. :D
Když jsem opouštěla základku, jeden z učitelů řekl, že teď školu opouští jejich superstar. Což mi zůstalo a tak pokaždé, když se tam vracím, vrací se superstar :D je to hnus :D
V prváku na střední jsem se to totálně zblbla a napsala povídku Přes přísný zákaz dotýkat se nebe. Měla třicetdva kapitol. Ve skutečnosti jsem ji ani nechtěla psát. První kapitolu jsem napsala čistě náhodou na počítačí mé tehdejší nejlepší kamarádky. Ta přečetla prvních deset kapitol a byla přesvědčena o tom, že to opisuju z nějakého dívčího románku, které podótýkám jsem nikdy nečetla. A tak jsem v psaní pokračovala.
V každých obdobích svého života jsem psala. Psaní se stalo mým nejoblíbenějším koníčkem a jediným který mi ještě stále zůstal.
A tak studené zimní večery trávím u krbu s notebookem na klíně skleničkou vychlazeného modrého portugala po levé ruce a oříškově hnědým chrtem po pravé ruce. (...)
Mno ne kecám :D nemám krb, protože náš skurvený barák má špatný tah, takže bez krbu, modrého portugala nepiju, protože jsem čistokrevný abstinent (jediný, kdo se tady opijí je Severus s Karkarovem máslovým ležákem na Silvestrovském večírku). Jo a s tím chrtem .. to vás zklamu, mám zlatého retrívra, ale je to zlatíčko. :) Takže studené večery mé egoisticky-sarkastické já tráví u ústředního topení s hrnkem teplé kávy. Jo jo klidně si teďka můžete říkat, že jsem něco jako Bridget Jones. Ale bacha nejsem blond :P ...
Mno a teďka pointa. Při tom listování jsem našla článek, který jsem napsala 8.3. 2007. Tehdy jsem byla kapke na dně a zrovna jsem se rozhodla posrat si život. Mno a tohle jsem vyplodila těsně po tom, co jsem to provedla. A tady taky končí tenhle článek plný vzpomínek a povzdechů. A jestli se ptáte kdy příjdou další článek z mé ff ss tvorby .. mno toš až to začnete komentovat. Toš děcka, řekněme si to na rovinu. Když jeden článek přečte čtyřicet lidí a jsou u toho tři komentáře... mno snad mi nechce tvrdit, že to ti tři lidi četli čtyřicetkrát? ... toš tak moc blond zas nejsem . :)
Anděl
Prý každý máme svého anděla. Dlouho jsem si myslela, že můj anděl je buď vexlák nebo pochybná existence. Dneska jsem zjistila, že můj anděl je blondýnka :-)
V naší společnosti je více než normální, že si lidé dělají vtipy z blondýn. Většinou zesměšňují jejich IQ. Ani já nepatřím mezi fanoušky blondýnek. Většina těch, které znám skutečnými blondýnami. Víte říká se, že na každém šprochu je pravdy trochu. Jo jo i blondýny jsou toho důkazem. Opravdu znám pár takových případů. Nicméně na jejich obhajobu musím říct, že existují i chytré blondýny. Plné empatie, radosti, síly a štěstí. A právě tahle blondýnka to měla hodně těžké, protože i o ní běžely ty vtipy. A tak změnila obutí a teď je z ní poloviční červenočerno vláska. Je opravdu moc krásná. Sluší jí to. Prostě má dobrého kadeřníka či kadeřnici, která se perfektně stará o její vlasy. Dneska když moje duše opět dostoupila do stádia PEKLO jsem ale poprvé viděla svého anděla. Rukou mi objímal ramena a říkal, že všechno bude dobrý. Věděla jsem, že všechno už bude lepší. Ten pocit, který vás ujistí o tom, že všechno už může být dobrý. A je to fakt fajn.
Takže ode dneška už vím, že můj anděl nosí to co se mu líbí, že můj anděl je taky jenom člověk. To není zklamání. Je to o tom si toho anděla najít. Nikdo přece neřekl, že anděl musí být bělovlasý stařík v bílém oblečení a s obrovskýma křídlama. Kdo se může pochlubit, že se svým andělem chodí do KFC na Twistera. Já ano. A jsem na to také patřičně hrdá, to si pište!
Komentáře
Přehled komentářů
Holka, já občas řvala smíchy, když jsem to četla!=) Nejvíc mě dostalo to s tím krbem, portugalem a psem!:) Bejt někdo doma, tak mě odvezou do Bohnic!!!:-)
Jinak máš pravdu, že Koupel od Falki je opravdu moc dobrá povídka, i já se k ní ráda vracím. Toš taki já jdu přihodit koment tam, kde jsem ho ještě nedala...:)
:-D
(Catherrina, 18. 2. 2008 8:21)