Jdi na obsah Jdi na menu
 


NN Spokojená?

12. 2. 2009

Pohyblivým schodištěm jsem se rychle dostala do západní části hradu a s hlasitým funěním jsem vystoupala až do posledního patra. Schodiště zastavilo u dveří, které jsem plná vzrušení rychle otevřela a co mi funění a nohy stačily, rychlým krokem jsem se blížila k dalším dveřím na konci chodby. V kapse jsem zatím rychle lovila pergamen s heslem ke dveřím, který jsem dostala od Brumbála. Před dveřmi jsem ho potom opatrně rozžmoulala. Nevěřila jsem vlastním očím při pohledu na krátké heslo.

Poslední nádech „Všechno má svůj čas.“ Pronesla jsem dostatečně hlasitě a s důrazem Brumbálovo heslo. V dveřích zarachotilo a pomalu se odsunuly kamsi doprava. Vstoupila jsem do teplé a příjemně vonící místnosti. Stejně studené kamenné zdi jako ve sklepení zakrývaly zelené saténové závěsy. Nejvíce prostoru ale zabíralo obrovské okno s výhledem na les a okolí, které jsem ani sama neznala. V pravém spodním rohu byla malá schránka, která na venkovní straně začínala malým bidélkem pro sovu. Nebylo pochyb, že se mi tady bude líbit. Všechno ale napřed potřebovalo pár úprav interiéru. V mudlovském světě by to představovalo spoustu práce a čekání. Tohle trýznění už ale bylo za mnou.

Stačí pouze vytáhnout hůlku, párkrát mávnout a rázem se z pusté místnosti stane pokoj dle mého přání. Paní domu se může posadit. Pomyslela jsem si s nadhledem. Nejsem majetnický typ, ale je pěkné něco vlastnit a je ještě pěknější, když o tom nikdo neví. Zatím. Dřív nebo později se to stejnak rozkřikne. I když by bylo hezké mít místo jenom pro sebe. Možná, že právě proto jsem se rozhodla tenhle kousek svého osobního prostoru utajit, co to půjde. Samozřejmě, že můj skutek bude po zásluze potrestán. To byla ale hudba budoucnosti. Já se teď chtěla schovávat se svým pomalu rostoucím potomkem.

Ticho laskalo moji relaxující duši až do chvíle než jsem se začala nudit. Prohlížela jsem si se zájmem místnost až moje oko zavadilo o schránku. Brumbál říkal, že mi do ní bude pravidelně posílána pošta. Tak jaká pošta mi měla podle něj tedy přicházet. Úsměv na tváři pomalu uvadal. Zvědavost byla silnější než já a tak mi to nedalo, abych do schránky alespoň nenahlédla. Moji zvídavost ale vystřídal údiv, když ze schránky vypadly časopisy jako Vyrovnaná čarodějka, Top čarodějka, Svět čarodějky a Elixír.

Jak se zdálo schránka byla větší než na jakou vypadala. Posbírala jsem všechno tohle rádoby seriózní čtení a posadila se s ním do svého fungl nového exkluzivního sofa. Z hromady jsem vytáhla první časopis, který mi padl do ruky a zbytek položila na vedle stojící stoleček. V tom z magazínů vystoupal šálek a konvička s cedulkou: příjemné zabydlení. Albus Brumbál. Červený nápis se naposledy zatřpytil a už pouze svítil. To mi dovolilo zavřít a ústa a svým způsobem i polknout. Jistě, že taková pozornost je příjemná, ale to provedení. Las Vegas na papíře. Třpytivé a jim podobné nápisy nebyly zrovna moje gusto. Nebylo překvapením, že konvička skrývala sladké tajemství – čokoládu. Sladká chuť se líně roztahovala mými ústy a rozžehnula ve mně hřejivý pocit, který uhasily hned první řádky hlavního článku Elixíru. Řekněme, že tenhle magazín mi ze vší té vyrovnané top nabídky světů čarodějek, přišel jako docela nadějný. Zdání ale klame. A to hodně. Z toho teď už hrozivého seriálu se mé pozornosti doprošoval článek o partnerských vztazích. To co mě ale zaráželo ještě více byl fakt, že celé tohle číslo bylo o vztazích a nebylo to zrovna nic ve stylu držení se za ruce, tady se šlo hned drsně na věc. Ať jsem si Brumbála jako čaroděje vážila sebe víc existovaly hranice, kam ani on nesměl. Nesnášela jsem, když se mi někdo navážel do soukromí. Bylo mi upřímně jedno, jak to myslí. Mé soukromí a můj vztah se Severusem byl mou osobní věcí a nikdo neměl ani sebemenší právo se do toho míchat.

Tenhle přestupek jsem se rozhodla s Brumbálem probrat. A to co mu řeknu si za rámeček rozhodně nedá. Moje krev začala bublat, takže to poslední, co ode mne mohl kdokoliv očekávat byl chladný úsudek. Možná, že právě proto jsem se rozhodla radši schladit ve sklepení. Severus už určitě bude zpět a už jenom při té představě, jak obchází svoji pracovnu. V očích temno a zuřivost hladové šelmy. Jemně našlapuje, ale jeho smysly zachytí sebemenší pohyb v nejbližším okolí pokoje. Dlaní jsem lehce přejela přes naježené chlupy na hřbetu svojí ruky a rychle se vydala do sklepení.

K mému hlubokému zklamání, ale po pracovně nepřecházel lev, nýbrž jen za stolem seděla znuděná želva, jenž svou pozornost upínala k testů studentů lektvarů.

„Omlouvám se za zpoždění.“ Špitla jsem ve snaze v započetí nějakého dialogu. Ne, že bych si říkala, že když už jsme tedy počali, tak bychom taky mohli sem tam promluvit. Možná nějaká malá naděje ve mně byla. Ale Severus ji velmi rychle zahubil svým naprostým nezájmem o cokoliv co zahrnovalo mne.

***

Přistoupila jsem ke dveřím a Severus mi nenápadně koukal přes rameno mezitím, co jsem se snažila vyhrabat z kapsy hábitu kód. Tentokrát potichu, ale co nejzřetelněji jsem pronesla heslo.

„Klidně můžeš přidat na hlase. Já toto pochybné místo navštěvovat nebudu. Mám poněkud perspektivnější věci na práci.“ Promluvil do ticha zastřeným hlasem. Já ještě pořád v duchu proklínala Brumbála. Jak se tak mohl přeřeknout před Severusem?? Zrovna když jsem se už zabydlela. Severus si jistě najde nějaký důvod, proč je to tady nebezpečné a tudíž mi to zakáže.

V zámku zarachotilo a my vstoupili. Plná očekávání jsem se připravovala na Severusův první dojem z interiéru, který jsem sama zařizovala.

„Kouzlila jsi, že ano.“ Poznamenal suše s trochou pohrdání. Merlin ví jestli to jenom hrál.

„Zase až tak hrozné to být nemůže.“ Dodala jsem v zápětí na svou obranu.

„Až tak ne.“ Odsekl. Mezitím, co už v ruce pevně svíral hůlku a chystal se na první úpravy toho, co jsem já patrně nezvládla. Zklamalo mě to.

„Severusi, prosím.“ Špitla jsem. Otočil se ke mně čelem s otázkou v očích. Zjevně nechápal o co jsem žádala. Vzdala jsem to. Rychlým krokem jsem kolem něj prošla až k oknu.

Zahleděla jsem se do dálky a tiše pozorovala okolí mezitím, co Severus v tichosti kouzlil. Za chvíli byl hotov. Mlčky jsem stála. Nechtěla jsem se otočit. Byla jsem si více než jistá, že se určitě pokoj změnil v kopii chladného a nepřístupného sklepení. Před očima jsem si představovala, co všechno zmizelo a jaké kusy temného nábytku je nahradily, zezadu jsem najednou ucítila, jak ke mně přistoupil Severus.

Neotočila jsem se, jen jsem vyčkávala, co se bude dít. Až do chvíle než vydechl. Teplý dech prosvištěl kolem mého ucha ke tváři, kde se vmísil do okolního vzduchu. Určitým způsobem jsem to vnímala jako jakýsi kousek pozornosti. Zamávalo to se mnou.

„Vaness.“ Špitl co nejtišeji, ale já to zaslechla. Neodpověděla jsem.

V dálce letěli ptáci a já se snažila na ně zaměřit svou pozornost. Přestat vnímat jeho blízkost za mými zády. Utišit vzdouvající se chuť jej políbit. Bojovala jsem sama se sebou. Bojovala jsem s chtíčem, který se pomalu stával silnějším a vítězil nad mou slabostí.

V tu chvíli, kdy jsem zrovna vyhrávala Severus vstáhl levou ruku a lehce odsunul pramen vlasů, který skrýval moji tvář. Polštářky jeho prstů jemně pluly po mojí tváři až k šíji. Tomuhle už jsem nemohla odolat. Rychle jsem otočila a pohlédla mu do tváře. Jako obvykle jsem utonula v temných očích. Přisála jsem se k úzkým rtům a začala je žíznivě líbat. Ten dotek měkkoučkých rtů, které se navzájem věznily v pevném sevření způsobil, že moje ruce vystřelily jako dvě rakety, které obemkly jeho krk a sevřely jej v pevném obětí. Moje tělo se žádostivě nalepilo k jeho až do chvíle než jsem si uvědomila, co dělám a rychle jsem ucukla.

Udýchaná jsem omluvným výrazem koukala na Severuse. Snažila jsem se identifikovat jeho tvář, ale odpovědí mi byla jen němá bezvýrazná maska.

„Promiň.“ Špitla jsem a zklamaně svěsila tvář. Zřejmě jsem byla příliš pošetilá než abych si mohla myslet, že by to mohlo vyvolat nějakou reakci. Než jsem ale tuhle myšlenku stihla domyslet, tak jsem už stála sevřená v Severusově nedobytném obětí a tentokrát on líbal mě.

Na chvíli jsem byla zdrženlivá než jsem uvěřila tomu faktu, že je to skutečně tak. Prsty jsem zabořila do jeho vlasů a polibkům se naplno oddávala. Užívala jsem si bouřící chutě vášně. Hábity z nás sklouzly už jako zbytečná část oděvu, která jenom překážela. Společně jsme zakopli a spadli do něčeho měkkého. Zmateně jsem koukala kolem sebe. Barvy a všechno zůstaly stejné až jeden z rohů, který se výrazně kouzlem zvětšil a teď v něm stála pohodlná postel.

„Spokojená?“ Zašklebil se Severus.

„Omlouvám se.“ Než jsem stihla podat další vysvětlení zabručel.

„Ticho.“ A potom už jsem se nechala dobrovolně zajmout v dalším polibku. Severusovy chladné ruce se hbitě rozeběhly po mém těle a začaly odstraňovat jeden svršek za druhým. Ani já jsem nezůstávala pozadu. První dotek mých prstů se Severusovu kůži způsobil jemný úsměv na mé tváři. Známá vůně vyvolala vzpomínky na chvíle, které zůstaly pohřebeny hluboko v mé paměti.

Hladila jsem jeho záda a užívala si všech polibků na ramena, dekolt a ňadra, které mi Severus věnoval. Teplota stoupala a my byli stále více více nedočkaví. Moje těhotenství měnilo celou situaci. Severus se vší opatrností hladil moje mírně vystouplé bříško. Poslední ujišťující pohled Severuse do mých očí a potom jsme se už oddávali rozkoši.

Cítila jsem jeho teplé tělo, které se zkušenými pohyby cíleně snažilo dosáhnout vrcholu. Naše ruce se pevně držely. Severusova tvář byla soustředěná. Lehce jsem rukou přejela přes strnulé rysy, které roztávaly pod hřejivým dotekem.

„Jak se cítíš?“ Zkoumal Severus můj stav, když už bylo po všem.

„Myslím, že jsme všichni na svém místě.“ Podotkla jsem nedbale. Severus moji poznámku ignoroval a naposledy mě pohladil po bříšku.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

poviedky-z-mojej-dielne.blog.cz

(Jett Alice Black, 1. 7. 2012 13:37)

Skvelá kapitola! Skvelá poviedka! Len by to chcelo pokráčko! :( Prosím, prosím... POKRAČUJ! Je to fakt SUPER!

vzpomínka

(BrainStew1307, 8. 12. 2010 15:23)

Předevčírem jsem se čistou náhodou dostala do kina na nejnovějšího Pottera, a vzpoměla jsem si na tuhle povídku, kterou jsem asi před jedním dvěma rokama uplně žrala. Škoda že neběží dál.

Další??

(Sevienka, 22. 5. 2009 13:59)

Ahojky, je to super kapitolka a kde je další?? Už se na ní moc těšim

už aby

(knofka, 9. 4. 2009 13:59)

už se nemůžu dočkat další kapitoly :op super povídka

Pěkné

(Hilda, 25. 3. 2009 10:16)

Super další kapitolka. Těším se na pokračování.