NN - Zrádkyně
Do rukou mě řezaly lýkové provazy, kterýma jsem měla svázané ruce za zády.
„Prober se.“ Napomínal mě hlas za mnou. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Oči jsem měla slepené a špatně jsem viděla. Nemluvě o nevydržitelné bolesti hlavy.
„Kde to jsme?“ ověřovala jsem situaci.
„To je teď poněkud nedůležité. Spíš bychom měli vymyslet, jak se odsud dostat.“ Upozorňoval Severus.
„Tak uvažuj, mě bolí hlava.“ Stěžovala jsem si.
„To jsou obvyklé účinky kletby imperio.“ Informoval mě. „Musíš se koncentrovat na to, co chceš udělat.“ Radil mi.
„Koncentruj se, Vaness!“ zvedl hlas.
„To by jste ji měl zbavit té bolesti hlavy.“ Vysmál se Severusovi třetí hlas, který právě vstoupil do konverzace.
„Charlesi? Co to vyvádíš?“ vyjela jsem na knihovníka. „Okamžitě mě pusť. A přestaň dělat šaškárny.“ Řvala jsem už rozpálená do běla.
„Ach Vanesso, jak jsi stará tak jsi hloupá.“ Povzdechl si Charles. „Vůbec jsi nepochopila o co tady jde. Ale jak bych to vlastně mohl čekat od někoho jako jsi zrovna ty.“ Odfrkl si.
„Co jsem měla pochopit?“ vyptávala jsem se uražená nad tím, za jak hloupou mě považoval.
„Jak jsem si toho jenom nemohl nevšimnout.“ Zahromoval Severus.
„Alespoň někomu to tady pálí. Teď už vím Vaness, proč se s ním taháš.“ Podotkla jízlivost v hlase člověka o kterém jsem si myslela, že ho znám. „Popravdě obával jsem se, že by jste mě mohl Snape odhalit, ale po několika týdnech v Bradavicích jsem si byl jistý, že tohle se mi nikdy stát nemůže. Jste příliš zahleděný sám do sebe a svojí práce než aby jste si všímal věcí kolem sebe.“ Káral Severuse.
„Severusi, kdo to je?“ vložila jsem se ho rozhovoru.
„Ne, on ti to neřekne, měla bys na to přijít sama.“ Zarazil Severuse. Jediný způsob, jak to teďka zjistit byl nitrozpyt.
No tak Severusi, o koho jde? Místností zavládlo až nebezpečné ticho.
„Konec konců, máš to po své hloupé matce.“ Zašklebil se.
„O co ti jde Charlesi?“ nechápala jsem pořád.
Vaness, zapoj mozek. Proč by byl bradavický knihovník na stejném místě jako my? No tak koncentruj se, sakra!
„Ta kletba!“ uniklo mi z úst.
„A bingo! Blížíme se k cíli.“ Zajásal Charles. „Tvůj otec byl dokonalým Smrtijedem. Ministerstvo bylo tak zaslepeno jeho hrdinským činem. Přímo pod nosem cvičil nové Smrtijedy společně s Brumbálem. Bohužel se všechno zvrhlo, hrozilo vyzrazení celého plánu a tak nebyla jiná šance než celou tvoji rodinu vyvraždit. Jak jednoduché.“ Povzdychl si s cigaretou v ústech.
Klapl zapalovač. Mou tvář zahalil šedý závěj kouře, který právě vydechl.
„A ta kletba, pořád to nevysvětluje, proč otec na mě seslal kletbu.“
„On s tou kletbou nemá nic společného, že ano?“ ujišťoval se Severus.
„Opravdu vám to pálí. Je škoda, že jste se k nám nepřidal. Mohl jste mít všechno, cokoliv co by jste si jenom přál.“
Ignorovala jsem teď jejich rozhovor a snažila se něco vymyslet. Jasný plán, který by nás vyvedl z téhle situace.
„Charlesi, tak už přestaň zlobit a pusť mě!“ prosila jsem.
„Vaness, ještě pořád to nechápeš. Já tu nejsem proto, abych si s tebou pokecal, ale abych tě zabil. Abych dokončil to, co můj otec začal.“ Dodal pomstychtivě.
„Charlesi, zlatíčko.“ Začala jsem, co nejvíce sladce. „Já nemám v úmyslu tu kletbu zničit, ale odstranit všechny způsoby, jak by ji mohl někdo zlomit. Chci se stát Smrtijedkou a pokračovat v tom, co můj otec začal. Proč si myslíš, že jsem si z celých Bradavic vybrala právě Snapea. Mohla jsem se od něj nejvíc naučit. A pak jej zabít.“ Usmála jsem se a v očích mi jiskřilo.
„Myslíš si, že mě můžeš, tak snadno oklamat?“ rozčílil se.
„Ne, to si nemyslím. Chci ti něco nabídnout. Ty mě teď pustíš a společně zničíme všechny další vodítka. A pak můžeme pokračovat v tom, co naši otcové začali. Můžeme být mocní a slavní. Všichni se nás budou bát. Ještě více než Voldemorta. No tak neříkej mi, že taky netoužíš po moci jako já? Charlesi.“ Vyzývala jsem ho. Místností se rozplynulo ticho. Přemýšlel a zdálo se, že všechno může být ztraceno.
„Zrádkyně!“ zařval Severus. „Alespoň už jsem konečně pochopil, proč ses chtěla tolik učit. Nová kouzla, nové lektvary, vlastní hůlka.“ Řval dotčeně Severus.
„Jsi hlupák, můžeš si za to sám.“ Odsekla jsem mu. „Nejsi zase tak inteligentní, jak Brumbál tvrdí. Jsi stejná špína jako zbytek těch zoufalců v Bradavicích.“ Opřela jsem se do toho pořádně.
„Neměla by jsi plýtvat silami, jestli chceš se mnou ovládnout svět.“ Napomínal mě přátelsky Charles.
„Jestli máme společně zvítězit, měl by jsi mě konečně pustit. Ještě pořád mám svázané ruce.“ Pobízela jsem ho.
Na moment ještě zaváhal, ale pak už si klekl k židli a mávnutím hůlky rozvázal provazy. Ze zápěstí spadl tlak a já si je hned začala mnout. Rukou jsem zašmátrala v kapce.
„A hůlka?“ zeptala jsem se s pevným výrazem.
„Co uděláme s ním?“ vyptával se Charles, zatímco mi podával hůlku.
„Coby, k ničemu nám nebude. Necháme ho tady.“ Odsekla jsem s pohrdáním. Charles, hnán touhou po moci, tomu nepřikládal větší důležitost. Oba jsme se otočili k odchodu.
Komentáře
Přehled komentářů
Tedy! Super! Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst další pokračování.. Sevimu to vážně moc nemyslí ]:->
Jakej nadpis? :-D
(Akyšek, 16. 10. 2007 20:00)Bože, ten Severus je tupej!! Ale aspoň to je napínavý..:-))
:D)
(helwet, 16. 10. 2007 16:41)Super kapča...zase nějáká ekšn:D ale pořád mám brouka v hlavě, když nevím ten způsob jak to jde po zlým:D
:o)
(pano, 16. 10. 2007 10:43)Jůů, to je pěkné. Zlá Vaness a oklamaný Serverus. Vaness toho knihovnika pěkně obalamutila. Už teď se teším na pokráčko.
=o)
(Karin, 16. 10. 2007 20:59)