NN - značka spěchá
"A co to má sakra jako znamenat?" vytočila jsem se hned po prvním přečtení.
"Nečekal jsem, že by jsi v tom našla význam hned napoprvé. Takže doporučuju si to přečíst ještě jednou." Instruoval mě klidným tónem Severus. Poslechla jsem a přečetla si to znovu.
"Dobře. Ať si to přečtu milionkráte, pořád mi to pořádný smysl nedává. Co tím chce jako říct, vstoupit do svazku s chlapem, který se nebaví s otcem." Zoufale jsem máchala rukama.
"Dobrá. Takže hezky od začátku." Vzdychl Severus. "Co jedna krev napáchala, stejná musí napravit. Říká ti to něco?" zazněla trocha naděje v jeho hlase.
"Hm." Zapojila jsem mozkové závity. "To bude narážka na mého otce. Předpokládám, že když je to má věštba bude to o té kletbě."
"Gratuluji." Pronesl ironicky. "Seš vnímavější než Longbottom. Takže další věta. S bohy vší moudrosti se spojit."
"No tak to je snad jasné. Akorát jsem zvědavá jak to provedem."
"Jasné? Skutečně?" vyptával se skeptismus.
"No jasně, když Bohy tak Bohy ne? Akorát jsou tak trochu po smrti, takže fakt nevím jak na to, abychom se s nimi spojili."
"Tak to bych zvládl, kdybys dovolila." Pronesl uštěpačně.
"Další část." pokračoval. "Ta vyléčí staré šrámy. Nějaké teorie?"
"Neshody nebo hádky? Nevím jestli v mé rodině něco takového bylo. Biologické rodiče znám teprve rok." Ušklíbla jsem se.
"Tak přejdeme k další větě." Zahleděl se do pergamenu a četl. "Pak s tím co otce se zřekl do svazku vstoupit."
"Fajn tak mi můžeš založit seznamku. Hm .. hledám chlápka co se zřekl taťky jako příležitostného ženicha. Značka spěchá." Zašklebila jsem nad vlastní dokonalostí.
"Zřejmě tě zklamu, ale svatba není jediný způsob, jak se v kouzelnickém světě s někým spojit. Existuje na to nespočet kouzel a lektvarů." Poučoval mě.
"Tak to mi spadl šutrák ze srdce. No svatba to je jako noční můra." Děkoval můj hlas Severusově sofistikovanosti.
"Trojí krev zachrání ty co se sami zavrhli." Přečetl další větu.
"Tak a tady moje dedukce hasnou. Jak může mít někdo trojí krev. To je prostě kravina." Zamávala jsem hlavou jako že s tím fakt nesouhlasím.
"Víš je to věštba a ne instruktážní leták. Musíš se snažit najít význam. Je k tomu potřeba trpělivosti a hlavně síla vytrvat." Poučoval mě.
"Fajn, tak ty vstřebávej a já si skočím pro zmrzku. Už mám absťák." Usmála jsem se a vystřelila jako střela. Zastavil mě až známý pohled, který jsem rychle uzemnila. "Nekomentuj to laskavě, ano."
Do pěti minut jsem byla zpátky s kornoutkem, tiramisa zmrzkou a čoko polevou. Podle Severusova pohledu, již zcela jasně zprasená. No co jiného se taky dalo čekat.
"Tak na co jsi přišel?" vyptávala jsem se.
"Co to máš?" odpovídal otázkou na kterou jsem musela zakoulet očima.
"To je zmrzlina s příchutí tyramisu a čokoládová poleva." Vysvětlila jsem a rychle si pořádně lízla. Severusova záliba ve všem co obsahovalo název tyramisu mi byla známa. A tak jsem nechtěla riskovat, že bych o zmrzku přišla. Bohužel tahle možnost se zvyšovala každou vteřinou vtíravého ticha. "Chceš zkusit?" vytrousila jsem nakonec ze sebe.
"Ne." Odpověděl stroze. "Radši bychom se měli vrátit k té věštbě." Odlepil oči od zmrzliny a znova soustředil svou pozornost na kousek pergamenu.
"A nebylo by lepší požádat o pomoc Brumbála?" optala jsem se opatrně.
"Chceš se vrátit do Bradavic?" ptal se šokovaně.
"Chci už vyřešit tuhle situaci. Myslím, že sami na to nestačíme." Přiznala jsem sebekriticky. Při tom Severus povytáhl pravé obočí. "Nebo spíš já na to nestačím. Prostě ať je to jak je to chci za Brumbálem." Konstatovala jsem rozhodně.
"V tom případě se vracíme do Bradavic." Souhlasil Severus. "Ale tentokrát tě upozorňuju, že žádné útěku nebudou."