NN - už mi stárneš
"Samozřejmě, že odpovím pokud budu moci." Odpověděl Brumbál už trochu opatrněji. Celé to bylo nějak moc záhadné.
"Chci vědět, co se tady děje." Vyhrkla jsem.
"Co by, máte otázky, tak se ptejte." Popohnal mě.
Když jsem se nadechovala k první otázce vpadl do místnosti Severus. Překvapilo mě to i když on vypadal, že přesně věděl, kde mně najde.
"Zdravíčko Severusi." Pozdravil jej ředitel.
"Dobrý večer." Odbyl ho Severus.
"Nedáš si citrónový bonbón." Nabízel ředitel.
"Ne." Odpověděl rychle vysoký černovlasý kouzelník. "Doufám, že jste nezapomněl na okolnosti naší věci." Upozorňoval ho.
"Ne Severusi, můžeš si být jist." Uklidnil jej Brumbál, to jsem se už ale do rozhovoru opět vložila já.
"Pánové nechci rušit, ale jestli jste si toho nevšimli, tak já jsem pořád tady." Prohlásila jsem naštvaně.
"Jak bychom tě mohli přehlédnout." Odpověděl s úšklebkem Severus.
"Tak to jsem radši přeslechla." Chtěla jsem ignorovat jeho připomínku.
"A já myslel, že ten hluchý z nás dvou jsem tady já." Pokračoval Severus. "Asi už mi stárneš." Dodal rychle.
No tak tomu jsem nemohla uvěřit, on řekl, že mu stárnu. Rozhodně to spoustu věcí mění. Hlavně teďka musím zachovat chladnou hlavu. Radovat se můžu i později. Brumbál si všiml, jak jsme teď po sobě házely pohlede a radši zakročil dříve než by mohlo být pozdě.
"Vanesso, myslím, že jsi na mě měla nějaké otázky."
"Ano a ještě stále je mám, tedy pokud jsi Severusi nezměnil názor." Podívala jsem na něj a on jen nesouhlasně zakroutil hlavou.
"V tom případě se radši posadíme." Pobídl nás Brumbál a sám se usadil do křesla. Na nás zbyla jen menší pohovka. Koukla jsem na Severuse a ten se jen pousmál, asi si taky vzpomněl na to odpoledne v chatě u Nicol.
"Až po tobě Vaness." Hlesl.
Poté, co nám byl do šálků rozlit čaj, který mi hodně připomínal jahodové želé, neváhala jsem začít s vyptáváním.
"Takže, otázka číslo jedna." Začala jsem, ale hned byla přerušena kouzelníkem vedle sebe.
"Ty to čísluješ?" podivil se.
"Severusi." Napomenul ho ředitel.
"Děkuji. Někdo nám ještě nevyrostl." Vrhla jsem po Severusovi pohledem.
"A já myslel, že už mi někdo říkal, že stárnu."
"Máš pravdu, hluchota je považována za jeden z projevů stáří." Uklidnila jsem svou ironií jeho pochyby. Nadechoval se odrazit mou připomínku než jej opět přerušil Brumbál.
"Mohl bych vás dva požádat, aby jste se přestali hádat jako staří manželé." Pokáral nás.
"Prosím?" vyhrkli jsme oba najednou vyděšeně. Brumbál byl klidný a jen na vysvětlenou mrknul na naše prsty, které už byly zase propletené. Pohotově jsme se pustili. Už zase se hádáme a při tom se držíme. Ale když to vždycky nějak samo.
"Takže, jaká je Vanesso, ta vaše první otázka?"
"Zajímalo by mě, proč se můj případ jmenuje NN68i? Myslím, že tohle bude asi nejsnadnější." Brumbál se zamračil a Severus také.
"Číslo 68 jste jistě odhalila, je to váš rok narození a písmeno i je jenom koncovka, která pracovníkům ministerstva ulehčuje vyhledávání."
"A co znamenají ta dvě n?" vyptávala jsem se dál. Bylo mi jasné, že je Brumbál vynechal z nějakého důvodu. A ten důvod jsem chtěla znát.
"Druhou otázku by jste neměla?" zeptal se vyhýbavě.
"Ne. Mám je tuhle."
"Bohužel, ale na tohle vám nemůžu odpovědět." Dodal zklamaným hlasem. Otočila jsem se na Severuse, který teď hypnotizoval Fénixe.
"Ty znáš odpovědět, že ano?" Severus němě přikývl na moji otázku. "Proč mi to nechcete říct? Já snesu pravdu." Užjišťovala jsem je.
"Je to příliš nebezpečné Vaness." Opakoval se Severus.
Byla jsem zmatená a měla pocit, že to co přede mnou tají opravdu nebude pěkné, pomalu jsem se začala bát.
"Vanesso, my bychom vám to opravdu velice rádi řekli." Konejšil mě ředitel. "Ale nemůžeme." Dodal smutným hlasem. Rychle jsem začala uvažovat jestli neexistuje nějaká jiná cesta. Způsob, jak bych se mohla dozvědět pravdu. A pak mě to napadlo.
Komentáře
Přehled komentářů
Strašně se mi líbí, když se Vanessa a Seví hádaj! Je to pak celý takový vtipný!:)
(-;
(Catherrina, 18. 2. 2008 10:38)