NN - tyramisu má každý rád
Když člověk sní, tak se podle mě propadá do jiného světa. Nebudu vám říkat, co se mi zdálo, protože by jste mi stejnak nevěřili a já bych se nerada viděla jako hloupá holka. I přesto, že moje inteligence je zcela v pořádku. Spíš bych byla hloupá kvůli tomu, co jsem si nechala zdát. No nebudu to více řešit.
Co to je? Voní to jako .. káva. Do minuty jsem byla už úplně vzhůru. Běžím do kuchyně a nevěřím vlastním očím. Severus stojí a čučí do ledničky, nakonec z ní vytáhne šunku. Na stole už je nakrájený chleba a ta káva, ta je k nezaplacení.
"Dobré ráno." Pozdraví mě. Už zase myslím moc nahlas.
"Dobré. Co kdybys mě taky naučil číst myšlenky."
"Nevím jestli by jsi to zvládla."
"Dobrý učitel je schopný i z totálního trotla udělat průměrně inteligentní šimpanze."
"Neměla by jsi o sobě, tak škaredě mluvit."
Ignoruju poslední poznámku a radši se pouštím do té dokonalé snídaně.
"Co máme na rozvrhu dneska?" zeptá se Severus.
"Už vím, proč tě tady Brumbál vykop. Potřebuješ dovolenou. Když už učitel říká, co má v "rozvrhu" místo v plánu. Tak je to jasný signál, že je něco špatně."
"Asi to příliš nezmění význam věty, když se zeptám, co máme dneska v plánu?"
"Hned to zní lépe. Takže já mám v plánu jít nakoupit, lednička už je skoro prázdná."
"Dobře, já zůstanu tady."
"Ne Severusi, ty vaříš, musíš jít se mnou."
"Proč?"
"Já na rozdíl od tebe nečtu myšlenky, nevím, co mám koupit, protože netuším, čím mě chceš otrávit."
"Pojedeme po snídani?" zašeptal téměř neslyšně.
"Pokud to byla otázka, tak ano, pojedeme hned po snídani. Jenom si dám ještě sprchu, včera jsem to nějak nestihla." Dožvýkala jsem poslední kousek toastu.
Obchodní centrum už Severus dobře znal, takže pro něj žádná novinka. Ovšem Hypernova, to bylo něco jiného. Obdivně koukal na ten široký výběr, že to prý v životě neviděl.
"Mimochodem, co jsi udělal s tou pizzou, co byla včera."
"Co by snědl jsem ji."
"Obě dvě a sám!"
"Jo, jsem velký kluk. A ty jsi usla, tak si nestěžuj."
"Usla jsem, protože jsem byla vyčerpaná. Na tom není nic špatnýho."
"Já si nestěžuju, že jsi usla, alespoň víc zbylo."
"Typické."
"Proč?"
"To bys nepochopil."
"Zkus to, není to se mnou zas tak špatný."
"Říkám, že jsi typický chlap, stačí ti najíst se a víc k životu nepotřebuješ."
"Už si zase hraješ na psychologa."
"Nemusím být psycholog, tohle jsou zkušenosti."
"Jaké zkušenosti? Vždyť.."
"Tak hele, tohle je pro nás špatné téma. A už se mi nikdy nepřehabuj na blogu! Jasný?"
Ticho houstlo a houstlo a já jen zuřivě házela do košíku potraviny.
"Co to je?"
"Způsob jak udělat oběd a neotrávit se. Říká se tomu polotovar. Přečti si návod a zvládneš to."
"Neměla bys být pořád tak nabroušená."
"Já budu jaká budu chtít. A mimochodem ten nabroušený jsi tady ty. Alespoň myslím, že je to jedna z tvých dokonalých vlastností. Obávaný, zlý a zákeřný profesor lektvarů, nevzpomínáš si?"
"Sice jsem starý, ale paměť mi slouží dobře."
"Takže diskuze uzavřena, děkuji." Posunula jsem vozík zase o pár regálů dál. Severus se ale nevzdával a pokračoval.
"Jestli se chceš někdy naučit nitrozpyt, tak by ses měla nejdřív vyrovnat sama se sebou."
"Nesmysl, já jsem naprosto vyrovnaná."
"Nezdá se mi, stačí zmínit jedno téma a začneš zuřit. Je důležité, abys měla svoje city na uzdě."
"Můžu být dneska nepříčetná?"
"Taky to neprospívá zdraví." Poznamenal s naprosto rodičovským tónem.
"Teď už to přeháníš, nechovej se jako bych byla tvoje dcera, sestra nebo cokoliv jiného!"
"Tak to je to co ti vadí."
"Co?" zavrčela jsem.
"Když má o tebe někdo péči."
"Nesmysl."
"Taky si nepřiznáváš pravdu."
"To je tvoje pravda."
"Ne, to je chladný logický úsudek, nic co by jsi zvládala."
"Nech toho nebo tě zabiju." Popadla jsem nebližší věc, která mi padla do ruky.
"Čím? To je kuřecí kýta." vysmál se mi. Kouknu na předmět v ruce a opravdu. Je to kýta, akorát vepřová.
"Kdyby tohle byla kuřecí kýta, tak to kuře by mělo tak dva metry. Viděl jsi vůbec někdy kuře?"
"Samozřejmě, nezapomínej, že přes maso jsi tady ty, mou odborností jsou spíš lektvary."
"Za prvé nejsem řezník, za druhé tohle je vepřová kýta, za třetí pojď už k pokladně, mám hlad, zajdeme si někam na oběd."
Severus neprotestoval. Taky neměl důvod, někdo za něho udělá oběd. A navíc tak dobrý. Kdo by odolal špízu a bramborám s naprosto dokonalou omáčku. Pak přišel ještě dezert. Káva a tyramisu, jak je známo, neexistuje nikdo, kdo by neměl rád tyramisu. A Severus bude patřit k nim. Přímo se nad ní rozplýval. Tak jsem mu koupila ještě jednu a sobě taky. Nakonec jsem přišla na to, že se Severusem to není zas tak špatný. Jenom musí vypnout. Přestat myslet na Bradavice. Pak je z něho úplně jiný člověk. Je velice inteligentní a má smysl pro humor, což by mě ani ve snu nenapadlo. Ovšem pokaždé, když přišla řeč na školu, okamžitě se vrátil ten chladný a nespolečenský Snape.
"Doufám, že dvě tyramisy ti stačí?" zeptala jsem se po pár minutách, když už byly naše talířky prázdné.
"Je to opravdu moc dobré. Nemáš recept?"
"Severusi, odkdy se z tebe stal cukrář?"
"Vždyť je to tak dobrý, umíš to?"
"Jo, ale už teď se bojím, nebudu to doma dělat celou dobu, co tu budeš."
"Ale já bych pak vařil a uklízel místo tebe."
"To je vydírání."
"Takže?"
"Dobře, ale musíme ještě do obchodu, něco koupit."
"Tak ty běž do obchodu, já si dám ještě jednu a zaplatím."
"Já tě nepoznávám, co ti to do toho jídla dali?" nechápavě jsem zavrtěla hlavou "Na, tady máš kreditku. Myslím, že tvoje dvě stovky ti nebudou stačit."
"Nemají to nějak předražené, přece jsme toho zase tak moc nesnědli."
"Vítej v mém světě." Usmála jsem se a běžela zpátky do hypernovy. Za dvacet minut jsem si vyzvedla to velké dítě jménem Severus Snape než mě finančně zrujnuje. Nevypadal na to, že by hodlal tyramisu opustit, ale musel. Nekompromisně jsem ho dotáhla do auta. Pak opatrně zjišťoval, jestli jsem opravdu byla v tom obchodě. Neuvěřitelné.
"A zpátky doma." Protahovala jsem se hned za dveřma. Pak jsem si ale uvědomila, že já ho vlastně nenávidím. Zkazil mi prázdniny. Okamžitě jsem nasadila chladný výraz. "Budu u sebe v pokoji. Kdybys něco potřeboval, tak na to určitě přijdeš sám."
"Samozřejmě." Odpověděl, taky chladně.
Trvalo mi hodně dlouho než jsem se v pokoji přemluvila, abych šla za Severusem. Konec konců s pračkou se to někdy bude muset naučit. Prošla jsem přes chodbu do ložnice. Severus ležel na posteli. Spal. Měl sice chladný a odměřený výraz, ale určitě se mu zdálo něco krásné. Tiše jsem na něho koukala. Lehce se pohnul a pramen vlasů mu spadl do obličeje. Ještě chvíli jsem váhala a pak se rozhodla ho vrátit na původní místo. Pomalu a opatrně jsem našlapovala na špičky a snažila se dostat, co nejblíž. Nechci, aby se probudil a viděl mě tady. Už jsem byla tak blízko cíli, natahovala jsem ruku.
"Potřebuješ něco?" zeptal se Severus, já jsem s leknutím nadskočila.
"Ne .. teda jo."
"Poslouchám." Posadil se na postel a pramen, který jsem původně chtěla zvednout, se teď vrátil k ostatním.
"Chtěla jsem tě naučit, jak zacházet s pračkou."
"K čemu to bude dobré?"
"Jestli nechceš nosit to oblečení tak dlouho až za tebou bude pochodovat samo, tak bys ho měl vyprat."
Dole v přízemí domu jsem mu ukázala malou místnost, která fungovala jako sušárna.
"Severusi to je pračka, pračko to je Severus." Představila jsem je.
"Nech toho. Radši mi už konečně řekni na co to je."
"Takže tady pračka, jak už název napovídá slouží k praní. Svlíknout."
"Ty seš snad posedlá, to je podruhé za dva týdny, co mi říkáš abych se svlíkl. Dělej s tím něco."
"Dobře, když se tak stydíš, i když oba víme, že důvod nemáš." Tuhle větu jsem řekla s patřičným důrazem. "Tak se klidně svlíknu já." Dodala jsem.
Sundala jsem si džíny, triko a ponožky a hodila je do pračky. Přidala ještě pár ručníků, abychom prali taky něco užitečného.
"Takže, teďka zavřeš pračku." Přiklopila jsem víko a nahla se na čudlíky. "Teď si nastavíš, teplotu, podle toho jaké pereš prádlo, třeba barevné moc nedávej na vyvářku, mohlo by pustit barvu." Cítila jsem jak si mě Severusovy oči se zájmem prohlížejí, ale klidně jsem pokračovala dál. "Když pereš jenom pár kusů oblečení a pračka není úplně plná, tak si nastav poloviční dávku. Ještě přidáš prášek a aviváž. Nakonec pustíš kohoutek s vodou a zapneš pračku. To je celé." Ukončila jsem instruktáž.
"Všechno jasný?" zeptala jsem.
"Prosím?"
"Jak koukám, tak jo. No já se jdu obléct." Odběhla jsem do pokoje a celou cestu jsem se musela tichounce smát.
Byl totálně vyvedený z míry. Doufám, že si teď připadá stejně hloupě jako já před dvěma týdny. V pokoji jsem se navlíkla do tepláků a trika, zapla počítač a byla rozhodnutá napsat nový článek, když někdo zaklepal, vlastně kdo jiný by tady mohl klepat než Severus. Po chvíli vešel do pokoje a snažil se vypadat naprosto jistě.
"Co potřebuješ."
"Jak dlouho to má být v té pračce?"
"Ah, tohle. No o to se nestarej, ona až dopere, tak já to hodím do sušičky."
"Takže další spotřebič, se kterým se budu učit?" Jo akorát teď už budu oblečená.
"Tohle není důležité vědět, vlastně to jenom přehodíš z jednoho místa na druhé. Není to složité." Mávla jsem nad tím rukou.
"Tak já budu u sebe." Informoval mě Severus.
"Dobře."
"Asi si na chvíli lehnu." Pokračoval.
"Jak chceš." Asi něco chtěl říct, ale opravdu neví, jak na to. No já ti rozhodně nepomůžu.
"Budu spát."
"Jak je ctěná libost." Usmála jsem se a svou pozornost už věnovala jenom počítači, když se dveře zavřely.
Vytočila jsem net, pustila si rádio. Zrovna hráli něco, kde se zpívalo -něco by stálo za to vůbec nic - vypla jsem to, takové ptákoviny nebudu poslouchat. Najedu na zpravodajský server a vidím článek s nějakým hercem v čele s palcovým titulkem - udělej to- opouštím stránku a najíždím na testy. Mají jen jeden nový test. Název mě naprosto vytočil - umíte navázat vztah?. Vypla jsem počítač, dneska je proti mně. Zapnu televizi a tam je Marc Darcy jak běží za Bridget Jones. Okamžitě to vypínám, je to ta finálová scéna, kdy ji políbí.
"Dobře, myslím, že víc znamení už dneska nepotřebuju." Zvolala jsem ke stropu. Vyběhla z pokoje a vrazila do toho Severusova.
"Já, … nechtěl by ses naučit něco nového?" snažila jsem se zachránit trapnou situaci.
"Možná, o co jde?" Severusovy pochyby byly víc než jen slyšet, ale já klidně pokračovala.
"Můžu tě naučit jak se dělá tyramisu."
"Dobře." Souhlasil.
Zbytek večera jsme strávili instruktážním kurzem, jak udělat tyramisu. Ani nevím, jak jsme se dostali k vínu a už vůbec nevím, jak jsem se dostala do obýváku na gauč. Jednoho jsem si ale naprosto jistá. Se Severusem se skvělé povídá. Na všechno má svůj názor a když něco nezná já mu to vysvětlím a pak si taky udělá názor.
V mém životě není moc krásných večerů, ale tenhle je dokonalý.
Hm...
(snape anonym, 22. 5. 2011 18:31)