NN - ty seš nenapravitelná 2. část
"To byla otázka?" ptal se klidný hlas.
"Ne, otázka teprve přijde." Ušklíbla jsem se. "Nezajdeme na snídani?"
"Mudlů už mám dost. Ale snídani bych si dal." Přiznal.
"V tom případě se můžeme najíst na mém hotelovém pokoji. Je tam klid a žádného mudlu kromě mě tam nepotkáš." Nabízela jsem.
Společně jsem nakoupili všechny potraviny na snídani. Cesta na hotel dlouho netrvala. Chodila jsem totiž nakupovat do hotelového obchodu. Je úžasné, co všechno jsou lidi schopní vymyslet, proto aby si usnadnili svůj život.
Za patnáct minut už jsem oba seděli na posteli a snídali. Milovala jsem ty chvíle, kdy jsem s ní mohla cokoliv sdílet. Kdy se rozčiloval nad taveným sýrem, protože vytáhnout obsah z jeho alobalového sevření bylo vždy o život. Na čele se mu pak udělala vráska. Ubránit se úsměvu bylo více než nemožné.
"Budeš na mě ještě dlouho koukat nebo mi pomůžeš?" rozčiloval se.
"Dej to sem." Usmála jsem se a vytrhla mu sýr z ruky. Zatáhla jsem za červený proužek a hle sýr se otevřel. Severus nahodil ten svůj výraz, jako že na to by přišel taky.
"Tak proč jsi tady?" ptala jsem se znova.
"Abych se nasnídal. Ještě jsem to dneska nestihl." Mlžil. Každopádně neúspěšně.
"Severusi. Možná jsi starý, ale ne hloupý." Pobídla jsem ho.
"Děkuju za uznání." Odfrkl si jízlivě.
"Takže?"
"Jde o tu věštbu." Přiznal.
"Co je s ní. Nechala jsem ji přece u tebe na stole. Podívat se na ni může kdokoliv, šlo jenom o to abych ji z ministerstva odnesla."
"Brumbál to pečlivě přezkoumal a já jsem tomu věnoval také nějaký čas."
"A jak s tím souvisím já?" ptala jsem.
"Vzhledem k tomu, že je to tvoje věštba, tak je souvislost nevyhnutelná." Ironický hlas si rýpnul.
"Získali jste věštbu. Já chtěla jsem se na ni podívat, ale nějak se to zvrhlo." Vzpomínala jsem na loučení na ošetřovně.
"Rychlý únik ti jde opravdu dobře." Podotkl. "Akorát, že byl naprosto zbytečný." Stál si stále na svém. Zpozorněla jsem.
"Nějaké další útoky?"
"Ne, žádné další." Přiznal. "Ale i tak to bylo neopodstatněné. Nebyl žádný důvod utíkat."
"Nedalo se jinak. Věř mi. Kdybych v tu chvíli našla jiné řešení, nikdy bych …" vyschlo mi v krku.
"Nikdy bys co?" ptal se dotěrně.
"Moc dobře víš, že jsem ti nechtěla ublížit." Omlouvala jsem se.
"Ne to zjevně nebyl tvůj záměr. Vysvětluje to to zaklínadlo. Mdloby na tebe, to jsem tě naučil já, že ano." Dotíral.
"O co ti jde?" naštvala jsem se. "Nemáš sebemenší ponětí jak mi bylo. Čím jsem si procházela. Další mohl být klidně Brumbál nebo nějaký student. A ten poslední dopis byl napsaný tvojí krví. Kdyby jenom trochu chtěl mohl tě klidně zabít a to bych si nikdy neodpustila. Radši bych … radši bych zemřela, než abych žila s tím, že to byla moje vina." Sklopila jsem oči a zakousla se do rohlíku.
"Dokud se nenaučíš uzamknout svoji mysl, před okolním světem budeš obětí." Vysvětloval.
"Já už o tom nechci mluvit. Víš, že jsem to schválně neudělala."
"Tak co chceš dělat?" ptal se.
"No já nevím, jak ty, ale já jsem ještě dneska neměla sprchu. Vlastně jsem neměla sprchu poslední dva týdny." Usmála jsem se.
"A tím se chlubíš?"
"Mají tady nádhernou vanu." Vysvětlovala jsem. "Jsou tam takové ty masážní trysky. A je to fakt příjemné." Vychvalovala jsem vanu.
"A pointa?"
"Takže by to chtělo vyzkoušet ji ve dvou. Protože jednomu je tam smutno." Usmála jsem se a odběhla do koupelny.
Za chvíli za mnou přišel Severus. Svlékli jsme se a skočili do napuštěné vany. Hlavu jsem si položila na Severusovo rameno a on mě objal kolem ramen.
"No chtělo by nějaké pití." Zamračila jsem se.
"Ty seš fakt nenapravitelná." Povzdechl si Severus. Pomocí kouzla Accio přivolal velké balení jahodového džusu a dvě skleničky.
"Jak výhodné je koupat se s kouzelníkem." Podotkla jsem na okraj.
"Měla by ses to taky naučit, není to těžké. Když kouzlí někdo jako Longbottom, zvládneš to taky."
"A kdo mě bude učit?" ptala jsem se zájmem. Bradu zapíchnutou do Severusových prsou a pevný pohled do hlubokých očí.
"Nechci se přeceňovat, ale mám jisté zkušenosti s výukou čarodějů."
"Zkusit to můžeš, ale moc dobře víš, jak to dopadlo naposledy, když jsi mě chtěl něco naučit."