Jdi na obsah Jdi na menu
 


NN - ty seš nenapravitelná 1. část

12. 9. 2007

Výraz tváře recepčního, když jsem přistala před hotelem snad ani nebudu popisovat. Vytvořila jsem si kýžený respekt. Pohledy uhýbaly a já byla vysloveně ráda, že budu konečně sama.

Vešla jsem do prosluněného pokoje. Okamžitě jsem jej zabednila, na slunce jsem si přece jenom za posledních pár dní odvykla. Kufr jsem hodila ke skříni, která byla naproti postele. Na tu jsem se posadila. Zaplavil mě pocit nejistoty. Už mě nikdo nechránil. Severus tu nebyl, aby metal kletbami nebo ostrými poznámkami po těch, kteří mě ohrožovali.

Jestli pak je v pořádku?

Vždyť já na něj seslala kletbu!

Jak jsem toho byla vůbec schopná?

Musela jsem to ale udělat. Nebyla jiná cesta, nemohla jsem dále ohrožovat jeho život. A neměla bych už o tom přemýšlet.

Zvedla jsem se z postele a vklouzla do koupelny. Shodila jsem ze sebe propocené oblečení a líně se posadila do vany. Nechala jsem ji napustit vedou. Pak jsem do ní nalila podezřele růžovou tekutinu, která začala pěnit. Usla jsem a probudila mě až husí kůže, voda už byla studená. Vyškrábala jsem se na nohy a došourala se až k posteli do které jsem s úlevou žuchla.

Ještě ze starého zvyku jsem se schoulila na pravou stranu postele. Zesmutněla jsem, protože mě neobjímaly žádné ruce, necítila jsem chladný obličej ve svých vlasech. Postel byla najednou tak prázdná a opuštěná.

Celé dny jsem trávila procházkami po okolí a tupým zíráním za obzor. Dokonce jsem se kupodivu i seznámila. Většinu mého jídelníčku totiž zabírala zmrzlina s příchutí tyramisu. Byly v ní kousky čokolády a tomu já prostě nemohla odolat. Janis byl prodavač zmrzliny. Ze začátku byly naše rozhovory jenom čistě obchodní.

"Dobrý den. Jeden kopeček tyramisu."

"2,20 prosím."

"Děkuji." Usmála jsem se při podávání peněz. A pak s kornoutkem prchla až do chvíle, kdy jsme se společně zakecali.

Za pár dní jsem už u zmrzlinového kiosku vysedávala s ním. Naučila jsem se natáčet zmrzlinu do kornoutků a dělat úhledné kopečky. I když by se to nezdálo, tak celodenní pobyt na slunce mě neskutečně vyčerpával. Byla jsem ráda, když jsem mohla buchnout do peřin a potopit se do říše snů.

Ráno jsem vstávala jako znovuzrozená. Mým prvním cílem byla samoobsluha. Výhodou těchto obchodů byla jejich připravenost na peněženky turistů. Mohli jste si tu koupit naprosto cokoliv od potravin, textil přes upomínkové předměty až po porcelán všeho druhu. Vzhledem k tomu, že jsem se chtěla Janisovi nějak odvděčit za jeho pohostinnost, rozhodla jsem se koupit mu některé z těch triček.

Vplula jsem i s košíkem do úhledných komínků triček, které se povalovaly na regálech. Do oka mi hned padlo jedno černé s obrovským potiskem sluníčka. K věčně vysmátému Janisovi se hodilo víc než dokonale. Začala jsem ho prohlížet a okoukávat, když jsem rukou do někoho vrazila.

"Ještě pořád mě chceš zabít." Vysmíval se známý hlas.

"Severusi?" vydechla jsem šokovaně. Chvíli jsem na něho koukala. Je to vůbec on? Co když je to nějaký ze Smrtijedů, který jen změnil svou identitu, aby mě mohl zabít. Severus mě přece na tu možnost upozorňoval. Musela jsem si tedy ověřit jestli je to opravdu on.

"No jen se ptej." Ušklíbl se Severus.

"Už jsem ti několikrát říkala, že mi nemáš číst myšlenky." Štěkla jsem. Zapřemýšlela jsem nad otázkou. "Kde jsme se poprvé potkali?"

"Ve sklepě na tvojí střední škole." Odpověděl bez jakýchkoliv rozpaků.

"No dobře. Tak druhá otázka."

"Už to zase čísluješ?" povzdechl si.

"Co tady k sakru děláš?" divila jsem se. Tahle otázka už ho jemně vyvedla z míry. Popadl do ruky nejbližší tričko.

"Nakupuju." Prohlásil klidně. Vytrhla jsem mu triko z ruky a prohlédla si ho.

"A odkdy posloucháš Boba Marleyho?" rozesmála jsem se na obří potisk reagge krále na černém pozadí. "No to je fuk, radši to ani nechci vědět. Tak poslední otázka." Teď už jely moje mozkové závity na plný výkon.

Koukala jsem na něj, jak tam přede mnou stál v černém šik obleku. Ve tváři měl ten svůj nepřístupný výraz. Nebyl chladný. To ne. Po dvou týdnech odloučení ani nešlo být chladný. Rozvažovala jsem svoji otázku, tak dlouho až jsem si uvědomila že existuje jeden naprosto spolehlivý způsob. Rychlým krokem jsem se posunula, co nejblíž k Severusovi. Semkla naše rty obvyklým způsobem. Za chvíli jsem cítila jeho ruce na svých zádech, moje prsty zajely do černých vlasů. Kéž by tahle chvíle mohla být nekonečná, kdyby se dala zachovat. Byl to on. Nikdo nelíbal tak jako on. Když se naše rty rozpojily užívali jsme si té chvíle.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář