Jdi na obsah Jdi na menu
 


NN - spiknutí

27. 9. 2007

Po dokončení prohlídky pobřeží, kterou zahrnovala také návštěva zmrzlinového království, jsme dorazili zpátky na pokoj. Celá zmožná jsem s obrovskou úlevou žuchla do postele. Severus po mně jen švihl pohledem.

"To že ty jsi nezničitelný ještě neznamená, že já jsem na tom stejně." Upozornila jsem ho s vypětím posledních sil.

"Nezničitelný je poněkud silné slovo, nemyslíš?"

"Ne. Uznávám, že moje kondička už není, co bývala, ale já mám fakt pocit, že jsme byli snad úplně všude." Naposledy jsem máchla rukou, která dopadla zpátky do peřin. Odměněna jsem byla skeptickým pohledem.

Do půl hodiny jsem byla donucena se vzchopit a připravit se k návratu do Bradavic.

"Máš všechno?" ptal se pochybovačně Severus.

"Ano. Tati." Odsekla jsem kousavě.

"To byla jenom otázka." Spražil mě stejným výrazem jako já jej před chvílí. Popadla jsem kufr a čekala.

"Tak co? Letíme nebo se přemístíme?" přidala jsem na jízlivosti. Přistoupila blíž k Severusovi a pevně se jej chytila. On mi věnoval jeden ze svých pověstných pohrdavých výrazů. O nos se mi třela jeho vůně a pak se země zatřásla svým hnusně obvyklým způsobem.

Tentokrát jsme se přenesli na hranici bradavických pozemků. Zprvu jsem byla trochu překvapená, ale hned mi bylo všechno vysvětleno.

"Z neznámých zdrojů bylo vyzrazeno, že do Bradavic se dalo pár dní přemísťovat a proto musel Brumbál znovu obnovit všechna bezpečnostní opatření." S chladným výrazem vyšel vstříc škole a já rychle vedle něj.

"Takže Brumbál neví, že jsme tady?" ptala jsem se s šibalským úsměvem.

"Teoreticky ne, ale prakticky tu ta pravděpodobnost je." Odbyl mě.

"Prakticky." Odfrkla jsem si. "Zrovna tobě vysvětlovat rozdíl mezi praxí a teorií snad nemusím. Kolikrát jsi teoreticky zadal úkol ale prakticky nebyl vypracován." Usmála jsem se významným úsměvem.

" Bohužel ale učím Grangerovou, takže tahle možnost je poněkud nemožná." Zamračil se.

"Pane profesore, měl by jste být přece rád, že máte tak pilnou studentku, která má očividný zájem nejen o váš předmět." Ušklíbla jsem se.

"Prosím?" ptal se pochybovačně.

"No já byla sice jenom na několika vašich společných hodinách, ale ten způsob jakým na tebe koukala. Jak podrobně sledovala každý tvůj pohyb. A když jsi mluvil tak pozorovala jak se ti pohybují rty. Myslím, že tohle je docela zřejmé."

"A co prosím tě? Je to šprtka." Odfrkl si zhnuseně.

"Je do tebe zamilovaná." Zasmála jsem se nad jeho nevšímavostí. "A mimo jiné není na téhle škole jediná."

"Žárlíš?" vyptával se pobaveně. Pohotovým šťouchem jsem ho zhodila do trávy a rychle si k němu klekla aby neměl šanci se znova postavit.

"Jestli žárlím? To je jako vtip?" zamračila jsem se.

"Ne to je otázka." Odpověděl klidným hlasem i když to, že jsem ho položila na značky ho vyvedlo z míry.

"A co kdyby ano?" odpověděla jsem upřímně a bez ostychu. "Grangerová je chytřejší, bezesporu talentovanější čarodějka a navíc lektvarům rozumí víc než já, takže by jste měli společné téma." Uznala jsem. Severus se zamračil a pak spustil.

"Slečna vím všechno a všechno jsem četla svůj úspěch nabírá z nekonečného vysedávání v knihovně. A pro tvou informaci je mudla. Ani jeden z jejich biologických rodičů nekouzlí."

"Takže kdyby moji rodiče nebyli bystrozoři, tak by jsi o mě ani nezavadil?" zamračila jsem se.

"Když jsem s tebou trávil volné chvíle u vás doma, tak jsem nevěděl, že tví rodiče kouzlili. Takže tvoje otázka je tak trochu zbytečná." Zapřemýšlel nahlas.

"To je pravda, ale co když to celé byl dobře promyšlený plán, jak mě sem dostat. Brumbál (nebo i ty sám) tě sem přemístil. Protože jsem toho o světě kouzel moc nevěděla nebylo těžké mi něco nakecat. A pak už to bylo vlastně strašně jednoduché. Propašovat se do našeho baráku, svést mě a dotáhnout sem. Jak prosté." Zajásala jsem nad vyřešeným plánem spiknutí. Severus mě užaslým výrazem chvíli pozoroval a ujišťoval se jestli to myslím opravdu vážně.

"Hezká šaškárna. Tak už mi řeknete, co tady děláte?"

"To jste si snad přečetla. Tedy pokud umíte číst."

"Samozřejmě, že umím číst! Ale snad mi nechcete nakecat, že jste Severus Snape."

"Ne, rozhodně vám to nalhávat nebudu, klidně můžete věřit tomu, že jsem kouzelná víla."

Blbeček, jestli je kouzelná víla, tak se špatně oblíkl.

"Proč myslíte? Každá kouzelná víla přece nemusí mít růžový obleček a křidýlka." Lekla jsem se a přitom zakopla a spadla na zem.

"Vy čtete myšlenky?" zeptala jsem se trochu vyděšeně.

"Samozřejmě."

Jestli čte myšlenky a zná se s Albusem Brumbálem, tak musí být ….

"Jenom to klidně domyslete." Ušklíbl se.

"Snape." Řekla jsem dost zřetelně. Naprosto nesnapeovsky mi podal ruku. "Pokud už vám všechno došlo, pomůžu vám vstát." To mě znova trochu vyděsilo, ale ruku jsem ráda přijala a v momentě už zase stála. "Děkuju."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář