NN - realita vs. iluze
V tu chvíli mi to všechno došlo. Proto tolik mlčení. Severus i Brumbál museli složit neporušitelný slib. Zemřeli by kdyby mi něco prozradili. Severus ještě pořád seděl vedle mě a pevně svíral moji ruku.
"Už to chápu." Špitla jsem při pohledu na něj.
"Není to tak jednoduché, jak se zdá." Odpověděl.
"Já vím, že mi nemůžeš nic říct a ani bych to po tobě nechtěla." Přiznala jsem s úsměvem.
"To mě těší, že mě nechceš zabít." Podotkl s úšklebkem.
"Severusi, já teď mluvím vážně." Napomenula jsem ho.
"No prosím tak pokračuj."
"Sice tě nechci zabít, ale ještě pořád mi není pár věcí jasných."
"Bude dost těžké ti to vysvětlit, jak jsi sama správně pochopila tak ta kletba opravdu funguje."
"A ty jsi ještě navíc vázaný neporušitelným slibem."
"Ne, ten slib o kterém mluvíš se mnou nemá nic společného." Objasňoval.
"Jak to? Vždyť v té knize je napsáno, že každý absolvent Sp.."
"Ticho!" zavrčel Severus. Nechápavě jsem se na něj dívala. "Nevíme jestli ta kletba nemůže zabít i tebe. Už bychom o tom neměli mluvit." Rozhodl příkře. Já jsem se, ale nedala odbýt.
"Tak poslední otázka, jo?" zeptala jsem se co nejrychleji a hned položila otázku, aby třeba nestihl celou konverzaci ukončit.
"Proč jsi nesložil ten slib. Nebo jsi neprošel?" vyptávala jsem se.
"Ach, Vaness, zapoj mozek. V osmi bych toho asi moc nezvládl, nemluvě o tom, že o Bradavicích jsem toho ještě moc nevěděl. Ale teď už o tom nechci ani slyšet." Uťal tohle téma.
"Tak co budeme dělat?" rozhlédla jsem se po místnosti. "V ložnici mých rodičů?" nemravně jsem se pousmála a čekala odezvu.
"Měla by ses konečně naučit rozeznávat realitu od iluze." Promluvil chladným hlasem.
"Tak mě to naučte, pane profesore." Ponoukala jsem ho tichounkým hláskem. Chvíli přemýšlel, možná se rozhodoval.
"Například to na co teďka myslíš, to je jen tvá vlastní iluze." Uvedl příklad.
"Ano. Zatím chápu, pane." Hlesla jsem.
"Ale tohle, to je realita." Dodal jako vždy chladným hlasem, který roztál až pod vášnivým polibkem.