NN - nenávidím tě
Kdybych si myslela, že včerejší večer něco změní, byla bych asi hodně naivní. Celé ráno jsme spolu nepromluvili. Každý si nachytal svou vlastní snídani. I když jsme spolu seděli v jedné místnosti u jednoho stolu každý byl jinde.
"Dneska se budu učit." Poznamenala jsem do ticha.
"Dobře, taky si potřebuju něco dočíst."
"Co čteš?" zajímalo mě.
"Našel jsem to v tvojí knihovně, Dracula. Je to dobré, ale je tam spousta chyb. Myslím, že ten co to psal, v životě neviděl upíra."
Místnost znova utichla. Vím, že kdybych na to reagovala začali bychom diskusi a to bylo to poslední, co jsme si dneska přála.
Posadila jsem se na gauč a otevřela skripta. Severus se posadil vedle mě.
"Nehodláš si číst tady, že ne." Osopila jsem se na něho.
"Ano chci. Čte se mi tady nejlíp. Ignoruj mě."
"To mám taky v rozvrhu." Poznamenala jsem jízlivě a znovu se zavrtala do skript.
Po chvíli jsem ho přestala vnímat. Ruka mi sjela na gauč a dotkla se té jeho. Podívala jsem se na něho. Neuhl, tak proč bych měla ustupovat já? Znovu jsem se ponořila do učení, ale nedalo se vnímat, jenom jsem tupě zírala na stránku. Po chvíli vzal mojí ruku do své a propletl naše prsty. Rozhodla jsem se to ignorovat. Třeba si se mnou jenom pohrává. Zvedla jsem naše propletené ruce a položila hřbet jeho dlaně na svoje stehno. Zaujatě se na mě podíval. Ale neřekl ani slovo. Začal mě hladit a já se nebránila. Za chvíli naše ruce přenesl na svoje stehno a hřbetem mojí ruky po něm jezdil. Tohle se prostě nedalo vydržet. Zabouchla jsem sešit a hodila ho na stůl.
"Co tím sleduješ?" zeptala jsem se zuřivě.
"Nic." Odpověděl klidně.
"Nenávidím tě." Procedila jsem přes zuby, když jsem si uvědomila, že teď už jeho nohu hladím úplně sama.
"Nápodobně." Odfrknul si. Něco v našich očích zajiskřilo a začala jsme se líbat.
"Já tě tak nenávidím." Opakoval, když se nadechoval.
"Nesnáším tě, jsi tak nespolečenský." Kárala jsem ho, když jsem si lehali na gauč.
" A ty jsi panovačná." Oznamoval když jsem sundávala jeho košili.
"Jsi arogantní." Pokračovala jsem já a moje triko taky zmizelo. Zkušeným pohybem ruky rozepnul moji podprsenku a políbil levé ňadro. Tiše jsem zasténala.
"Seš nesnesitelně despotická." Nadával, když jsme každý tomu druhému rozepínali kalhoty.
"Nikdo nesní tolik tyramisu jako ty." Kárala jsem ho, když už jsme byli oba nazí. Něžně mě hladil přes stehna až směrem nahoru k zadečku.
"A ty jíš od rána do večera." Jeho ruce se rozběhli po mém těle.
"Vůbec to nechci." Špitla jsem mu do ucha.
"Já taky ne." Ujistil mě. Znovu jsme se líbali.
Před skoro dvěma měsíci bych asi nevěřila, že se budu milovat s knižní postavou. Ale už je to tak. Užívala jsem si každou minutu. Plameny extáze projížděly mým tělem s každým pohybem. Gauč byl až zoufale malý, takže není divu, že když jsme se otočili spadli jsme na zem. To ale vůbec nevadilo, spíš naopak. Víc prostoru nám oběma svědčilo.
Když bylo po všem ležela jsem na zemi přikrytá dekou a vedle mě Severus.
"Mám hlad." Poznamenala jsem zoufale.
"Jak jinak." Konstatoval Severus. Už mě znal dost dobře a věděl, že to dřív nebo pozdě řeknu.
"Nechce se mi ale nic vařit. Nepůjdem do nějaké restaurace?"
"Jestli tam budou mít tyramisu, tak klidně."
"Asi bychom se měli obléct než vyrazíme."
"To je dobrý nápad, dneska ti to pálí."
Vyskočila jsem ze země čile jako rybka i když musím přiznat, že mě trochu bolely záda. To se Severusem to bylo horší. Nejdřív se posadil a potom až teprve s námahou vstal.
"Měl bys začít cvičit. Já dělám jógu a prospívá mi to."
"Budu o tom přemýšlet."
Komentáře
Přehled komentářů
Představte si Sevíka, jak cvičí jógu nebo balet!:-D
Jaruš, ty tvoje kapitolky jsou takový... plný života. Není divu, když píšeš už od mala. Je to fakt hezký!=)
=o)
(Catherrina, 18. 2. 2008 9:53)