Jdi na obsah Jdi na menu
 


NN - na bowlingu

15. 8. 2007

Prázdniny byly v plném proudu. Po třech týdnech se vrátili rodiče z dovolené v Řecku. Nebylo těžké jim vysvětlit, že Severus je student. Že jsme se poznali, když jsem byla na výukovém pobytu v Anglii. Že studuje chemii a že je tady na stáži.

Horší bylo vysvětlit jim, že bude spát se mnou v pokoji. Poté, co tam otec dal postel a Severuse se snažil zastrašit nepříjemným výrazem. Což na něj neplatilo, těžko vás někdo může zranit vlastními zbraněmi, se všechno uklidnilo.

Společně jsme pokračovali v hlídání dětí a taky ve výuce. Naučila jsem Severuse snad všechno, co bylo důležité umět v domácnosti. Takže už se mohl vdát a být dokonalá manželka.

"Ahoj Vaness." Loučila se mnou Jaňule, když jsem ji dovedl ke dveřím, kde už stála nachystaná její sestra. "Zítra už nikam nepojedeme, já jedu s rodiči na dovolenou." Poznamenala ještě hrdě než zaplula do domu. Její sestru to ale nenapadlo.

"Ahoj Carol." Pozdravila jsem ji. Ta holka nebyla normální, jmenovala se Karolína, ale nechala si říkat Carol. Trapné.

"Ahoj Vaness. Jak se máš?"

"Ale víš, jak to je. Normálka. Jde to." Ujistila jsem ji a už se chystala k odchodu.

"Vaness, my zítra pořádáme s děckama takovou menší akcičku na bowlingu, nechceš přijít taky?"

"Ne, já nemůžu mám přece návštěvu." Ukázala jsem směrem k autu, kde seděl Severus.

"Tak ho vem sebou. Myslím, že ho všichni rádi poznáme. Není hezké, že se před náma tak skrýváte." Ušklíbla se.

"Já nevím jestli je to dobrý nápad." Snažila jsem se zoufale vykroutit.

"Je to dokonalý nápad. Jenom přijďte, začínáme v osm." Usmála se a zabouchla za sebou dveře dřív než jsem byla schopná jí nějak argumentovat.

Naštvaně jsem nasedla do auta.

"Skvělý." Zavrčela jsem a klíč do zapalování přímo zapíchla. Šlápla na to a jela domů. Řezala jsem zatáčky a ignorovala semafory, což v tak pozdní hodinu nebyl žádný problém.

"Stalo se něco?"

"Nic, proč?" zavrčela jsem.

"Protože jsi nás teď málem zabila. Já myslel, že když svítí červená, tak existuje spousta dobrých důvodů, proč zastavit. Takže, co se děje?"

"Mám takový menší problém. Myslím, že nás Carol právě pozvala na zítřejší bowling. Promiň." Špitla jsem.

"Kde je problém? Kromě toho, že jsem nespolečenský a nemám ani sebemenší ponětí o tom, co to je bowling."

"Problém je v tom, že tě do tohohle nemůžu zatáhnout. To nejde. A navíc nezapomínej, že si ještě pořád myslím, že spolu chodíme." Zařadila jsem zuřivě trojku a ještě více šlápla na plyn.

"Tak mě to nauč. Dokážu se přetvářet."

"Já vím, to už děláš měsíc." V autě to ztichlo, teď jsem šlápla vedle. Zastavila jsem u krajnice.

"Promiň, to jsem nechtěla." Omluvila jsem se.

"To je v pořádku, máš pravdu." Pronesl chladným hlasem. Cože? Opravdu to řekl, on přiznal, že celou dobu všechno jenom hraje. To nemůže být pravda. Prosím, to ne. Vanesso, pamatuj city na uzdě. Soustřeď se na jízdu. Opět jsem zmáčkla spojku, zařadila jedničku, přidala plyn a pomalu pustila spojku. Auto se rozjelo.

"Tak vysvětlíš mi pravidla?" Prolomil Severus ticho.

"Je to jednoduché. Určitě zvládneš zahrát, že to umíš. Jenom vezmeš kouli a mrštíš s ní proti kuželkám, čím víc shodíš tím líp. Mě to jde třeba lépe, když si místo kuželky, představím něčí hlavu. Potom jsem vítěz, vždycky." Zaparkovala jsem před domem. Vyběhla z auta a zastavila jsem se až v pokoji, bůhví kde zůstal Severus, to mi ale bylo úplně fuk.

Když jsem se ráno probudila, jenom jsem se osprchovala a zalezla zpátky do postele s knížkou.

"Dobré ráno." Pozdravil už jako tolikrát Severus, když se probudil.

"Jak pro koho." Poznamenala jsem naštvaně.

"Byla už jsi na snídani?" ignoroval, že jsem naštvaná.

"Ne, rodiče dneska odjíždějí do Španělska, tak se jim nechcu dole motat."

"Dobře, tak já taky počkám." Popadl ručník a zapadl do koupelny, za chvíli byla slyšet téct voda. Odložila jsem knihu, protože jsem se stejnak nedokázala soustředit.

"Mami. Dobré ráno." Pozdravila jsem mamku ve dveřích.

"Sprchuje se." Zeptala se nejistě.

"Jo, lidi to tak ráno dělají." Odsekla jsem. Mamka přišla blíž a posadila se vedle mě na postel.

"Víš, Vanesso, sousedka mi něco řekla."

"Mami" zastavila jsem ji dřív než se rozkecala. "Já s ním nic nemám. Spolužáci mají jenom trochu bujnou fantazii." Ujistila jsem ji.

"Dobře, já ti věřím, ale pamatuj na ochranu." Dodala starostlivě.

"Mami, prosím tě." Pokárala jsem ji.

"Já vím, byli jsme s otcem stejní a výsledek jsi ty."

"Mami, nech už toho."

"No nic, my už jedeme. Měj se tady. Sestra bude u babičky. Bereme ji sebou. Tak si to tady .. no však víš." Usmála se a vyšla z pokoje. Pak už jsem slyšela jen jak auto vyjíždělo z garáže a otec zas nadával, že jsem to svoje špatně zaparkovala a přejela mu pelargonie.

Půl sedmé večer.

V pokoji jsem na sebe natáhla červenou košili a černé strečové kalhoty. Měla jsem je ráda a byly pohodlné. Vlasy jsem si zvedla nahoru, aby mi nepadaly do očí až budu házet koulí. Ještě parfém a můžeme vyrazit.

Zaklepala jsem na Severusovy dveře, po tom co rodiče odjeli jsem ho zase vystěhovala k nim do ložnice.

"Severusi, měli bychom se začít chystat." Oznámila jsem stroze. Otevřel dveře a už byl taky nachystaný.

"Moc ti to sluší." Složil mi kompliment.

"Ještě se nemusíš vžít do role." Odfrkla jsem si.

V autě jsem mu ještě jednou vysvětlila pravidla. Když jsme vystoupili z auta, chytil mě pevně za ruku a propletl naše prsty. Podívala jsem se na něho přísně a tázavě zároveň.

"Už hraju." Poznamenal tiše.

Vykročili jsme společně vstříc herně.

"Ahoj Vaness." Zdravila mě hlasitě Carol už od dveří.

"Ahoj." Odpověděla jsem, co nejveselejším tónem. S ní tam byl ještě její kluk a pak taky Simona a její Karel. Takový plakátový pár. Vždy naprosto dokonalí.

"Tak, nepředstavíš nás?" zeptala se Carol.

"Jasně, tak to je Severus. Severusi to je Carol, Marek, Simona a Karel."

"Těší mě." Vysypal Severus a začal si se všema třást rukou.

"Severus, to je určitě nějaké skandinávské jméno." Zeptala se Simona. Severus stál jako opařený a nevěděl jak zareagovat, naštěstí jsem se toho chytla já.

"No vlastně máš trochu pravdu, on Sevie je z Anglie a jeho rodiče jsou aristokrati, jejich rod sahá hluboko do Švédských dějin." Uvedla jsem záležitost s hrdostí v hlase.

"Takže ty jsi něco jako princ." Vyptávala se Carol.

"Jo." Vykoktal šokovaný Severus. Ovšem těžko říct, co ho šokovalo víc, buď moje oslovení "Sevie" nebo to, že je princ.

Hra trvala asi tři hodiny a my nakonec byli druzí, dalo se to čekat. Neporazit plakátovou dvojici by pro mě bylo ponižující.

Konečně jsme se posadili ke stolu a začali usrkávat drinků, které jsme si objednali.

"Sevie, musím ale říct, že Vanessu pěkně zanedbáváš." Pokárala ho Carol.

"Proč myslíš?" zeptal se Severus.

"To máš pravdu Carol." Přisvědčila Simona.

"Za celý večer jste si nedali ani jednu pusu." Osvětlila Carol důvod.

"To je pravda." Souhlasili jejich partneři a svorně jako na povel holky políbili.

"Tak to zahraj." Špitla jsem na Severuse.

Přisunula jsem se k němu ještě blíž. Chytil mě za tvář, koukal se mi přímo do očí. Teplo uvnitř mě pomalu stoupalo a od břicha postupovalo nahoru jako vlna. Nedala se zastavit, stejně jako nezastavíte tsunami. I já jsem se k němu přiblížila a moje ruce šly úplně samy a automaticky, Severuse objaly a prsty zajely do vlasů. Naše rty se dotkly. Nejdřív jen tak něžně, jako bychom zjišťovaly jestli to opravdu jde. Když jsme pochopili, že to zvládnem začali jsme se líbat intenzivněji. Měl tak suché rty, ale mě to nevadilo, cítit je bylo příjemné. Točil se se mnou celý svět a přísahala bych, že on prožíval to stejné. Nikdy jsem nechtěla, aby ta chvíle skončila.

"No tak hrdličky, to už by stačilo. Ještě pořád jsme tady." Káral nás pobaveně Marek. Odtrhli jsme se od sebe a já ještě chvíli vychutnávala ty pocity.

"Tak, kdo si dá ještě drink." Slyšela jsem od Severuse.

Vypili jsme ještě každý další tři. A večer ubíhal rychle. Ještě pětkrát jsme se políbili a pokaždé to bylo jiné. Přesto jsem se vždycky těšila na další pokračování.

"Nemáte holky některá prášek, děsně mě rozbolela hlava." Stěžovala si Simona. Obě jsme zavrtěly hlavou, aby bylo jasné, že nemáme. Nakonec jsme se všichni shodli, že už toho necháme a rozjedem se každý domů.

"Děkuju." Začala jsem v autě, když už jsme odjížděli domů.

"Za co?" zeptal se Severus, ještě pořád v dobré náladě z drinků.

"Že jsi to tak dobře zahrál. Myslím, že nikdo nebude mít sebemenší pochybnosti."

"To jsem rád." Dodal chladně.

Doma jsme to oba dobře znali, na chodbě jsem se loučili a chystali zaplout do svých pokojů.

"Ještě jednou díky." Začala jsem.

"Rád pomůžu, proto tady jsem."

Oba jsme teď stáli tak blízko sobě jako celý večer. A teplo začalo znovu stoupat, ale já si to nechtěla znovu prožít. Nechtěla. Musím si uvědomit, že on to jenom hraje.

"Slibuju, že už tě nikdy nebudu do ničeho takového nutit." Pronesla jsem rázně.

"Nenávidíme se přece." Dodal na vysvětlenou.

"Ano, nenávidím tě." Potvrdila jsem a teď už jsme byli jenom několik milimetrů od sebe.

"Já tě taky nenávidím." Souhlasil se mnou.

Chvíli bylo ticho a pak jsme se znovu políbili. Ale jinak než na tom bowlingu. Tohle bylo mnohem vášnivější. Teplo uvnitř mě stoupalo mnohem rychleji. Ne, musím myslet na to, že to hraje. Jen to .. ne tohle se nedá hrát. Tohle by přece nedokázal, tak dobrý není. Ne, Vanesso, hraje to! Odtrhla jsem se.

"Nenávidíš mě."

"Jo, to sedí."

Každý jsme zapluli do svého pokoje. Ale tuhle noc jsem neusla. Nemohla jsem. Pořád se mi vybavovaly všechny ty polibky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=oD

(Catherrina, 18. 2. 2008 9:47)

Ty se tak nenáviděj, až to hezký není!:)