NN - já nejsem
Blábolení o tom, že dnešní ráno bylo jiné se vyhnu. Podle mě každé ráno je jiné a ještě více jiné vám přijde ve chvíli, kdy si uvědomíte krutou realitu. Moje krutá realita spočívá v tom, že jsem se vyspala s literární postavou. Možná, že by něco mohl změnit fakt, že ho docela dobře znám. Ale vždyť já znám i Krtečka, Boba a Bobka a spoustu dalších.
I když já si to spíš nalhávám, stejně jako to, že to nehraje. Pro člověka jeho formátu není těžké něco předstírat. Konec konců je špion, v popisu práce má lhát a hrát. Nejspíš bych ani neměla řešit, co se včera stalo.
"Dobré ráno." Pozdravila jsem Severuse, který byl už v kuchyni.
"Dobré." Odpověděl podrážděně.
"Špatně ses vyspal?" zajímala jsem se.
"Ne to ne. Jenom mě děsně bolí hlava."
"To znám. Mám tu něco, co ti zaručeně pomůže." Usmála jsem se. V kredenci jsem rukou zašátrala co nejdál a vytáhla krabičku s práškama. "Tohle ti zaručeně pomůže." Oznámila jsem vesele a už vymačkávala jednu tabletku. Podala ji Severusovi, ten popadl hrnek s kávou a tabletku se snažil zastrašit svým zamračeným pohledem.
"Problém."
"Co je to za tabletku?"
"Neboj, pomůže ti to!" chlácholila jsem ho.
"Než to spolknu, tak chci vědět, co to je." Zavrčel.
"Dobře, když to potřebuješ vědět, jsou to prášky od gynekologa. Mám je brát, když je mi zle."
"Aha a co je to ten gynekolog?"
"To je léčitel přes hlavu."
Moje odpověď, ač lživá ho dostatečně uspokojila, na tabletku se ale dál mračil. Jako kdyby čekal, až uhne.
"Až se tě ten prášek lekne, tak ho rozhodně nezapíjej kávou." Jízlivý tón mého hlasu a úšklebek ho donutily hrnek odložit, nalil si sklenici vody. Tu jsem mu lehkým kývnutím hlavy odsouhlasila.
Zjevně první zkušenost s tabletkama jsme měli ani ne za deset minut za sebou.
"Dneska budeme zase hlídat Janu. A musím tě upozornit, že doma bude i její sestra - Carol." Oba jsme nahodili znechucený obličej.
"Ta holka je horší než Longbottom. I když Simona s Karle se asi našli v klubu -Totální trol-."
"Severusi, ať se ti to líbí nebo ne, tohle jsou mí přátelé." Pokárala jsem ho, hned po tom, c jsem se dosmála.
"Právě proto se divím, že jsi ještě pořád schopná se sama rozhodovat."
"Myslím, že už můžeš přestat hrát." Nasadila jsem chladný tón a obličej bez výrazu. Severusovi se sklilo v očích překvapení, ale za chvíli jej také vystřídala nepřístupná maska.
K domu, kde Jana bydlí jsme dojeli včas. U jejich dveří už čekala Jana. Za ní potom vyšla Carol. Vytahovala jsem klíček ze zapalování a byla rozhodnutá zajít pro Janu, když mě Severus zastavil.
"Já tam zajdu." Nabídl se. Nebyl důvod odporovat. Dívala jsem se za ním. Chvíli si povídal s Carol. Ta holka se zase tak blbě smála. Sprostě po něm vyjížděla. To je jí podobné. Za chvíli vyšel z dveří Marek. Majetnicky objal Carol. Pak pár vešel zpátky do domu. Severus s Janou šli zpátky k autu.
"Musíme ještě počkat na ty dva." Oznámil chladně Severus.
"Proč? Carol se snad pohlídá sama."
"Samozřejmě, že se ohlídá sama. Vnutila mi, abychom si dneska udělali piknik."
"A ty jsi souhlasil? Proč?" vyjela jsem naštvaně.
"Ze stejného důvodu jako jsi souhlasila ty s bowlingem." Významně povytáhl obočí.
"Ale to se nedalo odmítnout, vždyť víš, jak je neodbytná."
"Opravdu?" usadil mě.
Než jsem stačila odporovat, přicupitala naše zamilovaná dvojice. Carol měla obrovský piknikový koš, který byl zdobený károvanou červeno bílou látkou. Carol měla ve stejném stylu sukni. Vypadalo to opravdu efektně.
"Ahoj Vaness." Pozdravili oba najednou. Občas mám pocit, že jsou na baterky, jak Ken a Barbie.
"Ahoj." Odpověděla jsem chladně.
"Ale ty máš dneska špatnou náladu. Na to mám prášky. Ale ty nebudou potřeba, tam kam jedeme je soukromí a Sevie si tě tam může klidně rozveselit." Hlasitě se zahihňala. A Severuse poplácala po rameni, což mu rozhodně nebylo příjemné. Kdyby v tu chvíli měl hůlku už by tu zářilo zelené světlo. A já bych mohla jen souhlasit, nechápu jak se na planetě Zemi, mohlo zjevit něco tak debilního jako je ona.
"Jo, Sevie mi dělá pořád jenom radost." Propíchla jsem ho pohledem. On se jen jemně nahnul a políbil mě na líčko.
Tak za tohle tě zabiju. Pomyslela jsem si a věděla, že mě určitě slyší. A taky, že slyšel, z jeho výrazu to bylo poznat. Za dvě hodiny jsme dojeli na chatu Caroliných rodičů. Jana nadšeně vyběhla, zabouchla se uvnitř chaty a za chvíli šla slyšet jen Britney Spears.
"Tak a teď už máme od ní pokoj na celý den." Usmála se Carol.
"Co máte v ro..plánu?" vyptala jsem se hned na začátku.
"Co by, miláček vzal horor, takže se budeme bát." Šíleně se usmála.
"No snad by ses nebála." Popíchl mě Severus.
"Ne, myslím že potom, co jsem viděla včera se už tak lehce neleknu." Zašklebila jsem se a následovala Carol s Markem do chaty.
"Jaké chcete k tomu filmu chipsy?" vznesla Carol otázku.
"Vannese je to jedno ona sní cokoli." Ujal se Severus odpovědi.
"Ale jestli tam máš něco s příchutí tyramisu tak to rozhodně nevytahuj." Pohotově jsem odrazila jeho poznámku.
"Vy se ale znáte." Usmál se Marek.
"Vannesu, tu já znám jako svoje boty." Špitl skoro neslyšně Severus a políbil mě. Pohovka se s námi zatočila, poprvé jsem Severuse kousla do rtu, kapka krve mu sjela na bradu. Zasloužil si to. Provokoval a teď budu provokovat já.
"Promiň, Severusi." Usmála jsem se, kapku krve pomalu setřela palcem a pak jej opatrně políbila na ránu. Jeho pravá ruka se vznesla a přistála na mojí šíji.
"No tak hrdličky. Budeme se už dívat." Vyrušila nás Carol. Přísahám, že tu holku jednou pomalu a bolestivě zabiju.
Film začal. Hned od prvního záběru byla jasné, že to bude strašidelné a když už vyskočila asi padesátá mrtvola čile na nohy, lekla jsem se tak strašně až jsem Severuse chytila pevně za ruku. Podívali jsme se na sebe a já ho rychle pustila. Přitáhl si moji ruku zpátky a potichounku špitl "Taky se bojím."
Nechápavě jsem se zamračila a hlavou mi prolétlo Tak ty bojuješ s Temným pánem, Smrtijedy, mozkomory a podobnýma obludama a pak se bojíš zombie?
Carol vyděšeně vypískla a Marek ji objal ze ramena. Uvelebila se vedle něj a pevně držela jeho ruku. Oba jsme si toho se Severusem všimli, ale ani jeden se nepohl.
"Neutíkej. Sama před sebou neutečeš!" volal na mě Severus od auta, zatímco já už odemykala dveře.
"Já neutíkám. Před čím bych taky měla utíkat!" zuřivě jsem otevřela dveře a vyběhla schody. Severus se stále držel hned za mnou.
"Třeba před tím někomu věřit."
"Před ničím takovým neutíkám." Zařvala jsem před dveřma do svého pokoje, Severus mě chytil za ruku a nenechal vejít dovnitř.
"A teď utíkáš před pravdou."
"To není žádná pravda! Jak bych mohla. Ironie je v tom, že někomu věřím, vyspím se s ním a pak zjistím, že všechno jenom hraje. Tak jak mám sakra někomu věřit!"
"Co to kecáš! Proč do toho taháš mě?"
"Typické, teď před pravdou utíkáš ty! Myslíš si, že jsem holka na jednu noc, že někoho zahlédnu, lusknu prstem a je to. Zítra zase další. Já neumím lhát tak skvěle jako ty!"
"Už to přeháníš! Další z tvých dokonalých kvalit."
"Takže to přiznáváš! Myslíš si, že jsem děvka! No odborník jsi tady ty. Jistě se ti doma vystřídala spousta takových!"
"A i kdyby? Žralo by tě, kdybych měl každou noc jinou?"
"Nenávidím tě, slyšíš! Nenávidím!"
"Na nic jiného ty taky nemáš. To je to jediné co dokážeš." Zasyčel. Vlna vzteku ve mně mu vrazila facku. Nečekal to. Ve zlomku té stejné vteřiny jsem ho políbila.
V tu chvíli začalo být všechno ostatní nepodstatné. Byly jenom naše rty a ruce, které se rozeběhly na známá místa. Vyčkávala jsem na tu správnou chvíli, nemusela jsem dlouho čekat. Jeho ruce vklouzly pod moje tričko a já pohotově uhla.
"Já nejsem děvka, Severusi." Zašeptala jsem mu do ucha a zmizela za dveřmi svého pokoje.
Komentáře
Přehled komentářů
Seví se bojí u hororu? Tak to tu eště nebylo!=)
Letím číst dál!:)
>:-)
(Catherrina, 18. 2. 2008 10:01)