NN - Avada kedavra
Charles otevřel dveře krypty a místnost zalila záře slunce. Rychle jsem vyšla za ním. Na schodech jsem se opatrně otočila. Ladný pohyb zápěstím a provazy, které poutaly severusova zápěstí povolily a spadly na zem.
Venku vládlo ticho a klid. Znuděný vánek si jen nedbale pohrával s některými lístky olivovníků a pramínky mých vlasů. Zadívala jsem se za obzor, kde teď zapadalo slunce. Svými zlatavými prstíky hladilo tělo umírajícího Achilla. Vzpomněla jsem jak vypadají Bradavice, když ráno svítá. Mou tváří se rozvinul úsměv, který jsem rychle zaplašila, aby si Charles ničeho nevšiml.
U sochy už netrpělivě postával Charles. Hnala ho touha po moci. Být slavnější čaroděj než Voldemort, to byla pro něj výzva, kterou nemohl ztratit. Pomalu jsem došla až k němu a mlčky se vedle něj postavila.
„Co ti tady Snape ukazoval?“ vzdával se po chvíli marného hledání.
„Nic. Byli jsme se tady jenom projít.“ Zahrála jsem hloupou.
„Skutečně?“ vyptával se podezíravě.
„Ano. Zamilovaní to tak přece dělají. A já se snažila nevypadnout ze své role.“ Ujišťovala jsem ho ve své lži.
„Ne. Snape zas není tak velký hlupák, aby ztrácel čas nějakýma procházkama. Ne. Určitě je to tady. Jenom to musíme najít.“ Zauvažoval nahlas.
„Ač strašně ráda, tak s tímhle ti Charlesi nepomůžu. Přece jenom ještě nejsem takový odborník. Umím jenom pár základních kouzel.“ Omlouvala jsem se.
„Z toho si nic nedělej, myslím, že už jsem na to přišel. Jenom …“ usekl větu.
„Jenom co?“ vystrašila jsem se. Že by na to opravdu přišel.
To nepřipadalo v úvahu.
„Jenom si nemůžu vybavit, jak je ta formule.“ Odpověděl pomalu, současně přemýšlel nad tím, jakým zaklínadlem by se dostal k nápisu, který byl skrytý na podstavci sochy. Oddechla jsem si. Ale i nadále jsem začínala mít strach. Co když si vzpomene, přečte si kletbu a opravdu ji pak zlomí. To nepřipadalo v úvahu. A sakra kde je Severus. Přece mu nemůže tak dlouho trvat dostat se z krypty ven. Tak kde sakra je?
Netrpělivě jsem se rozhlížela kolem sebe. Až jsem si všimla nepatrného pohybu u jednoho z korintských sloupů, které podpíraly budovu před námi. Je to on. Sláva. Rychle jsem se zase soustředila na Charlese.
„Mám nápad.“ Začala jsem plna odhodlání.
„Prosím.“ Pobídl mě Charles k odpovědi.
„Třeba se toho musím dotknout.“ Vyhrkla jsem s rychle si klekla až k podstavci a dotkla se ho. Nic se nestalo. Samozřejmě, že se nic nestalo.
„Ne. Tím to není. Je potřeba tu formuli.“ Vyštěkl už nasupeně Charles.
Zklamaně jsem se zvedla a postavila znovu za něj. Když jsem se šla zpátky postavit dozadu, všimla jsem se jak Charles opatrně hledá hůlku. Severus. Rychle jsem se otočila a viděla Severuse. To už Charles držel hůlku pevně v rukou.
„Severusi, ne!!!“ vykřikla jsem, abych ho upozornila.
„Avada kedavra.“ Zaznělo trojhlasně. Z mé, Charlesovy i Severusovy hůlku vytryskl zelený paprsek světla.
Můj paprsek si to namířil do Charlesových zad. Prostoupil jeho tělem. Lehce se nadzvedl a pak mlčky padl k zemi. Když dopadl na zem prosvištěl nad ním severusův zelený paprsek a udeřil mě do prsou. Ucítila jsem intenzivní bolest, která náhle polevila v přívalu nečekané euforie. Před očima se mi promítly všechny šťastné chvíle. První Severusův polibek i naše první milování, příchod do Bradavic.
Najednou se všechno rozplynulo.
Najednou jsem byla až nebývale šťastná. I přesto, že jsem si byla vědoma, že právě umírám. Věštba nebude naplněna.
Jako ve zpomaleném filmu jsem padala k zemi. Severus se ke mně rozběhl. Než jsem dopadla na zem zachytil mě do náručí a doklekl do měkké trávy.
„Vaness, to ne. Zakazuji ti to!!“ řval jak pominutý. Z oka mu vyrazila první a poslední slza, kterou jsem kdy viděla. Pomalu stekla kolem nosu a rtů až na okraj a samý konec jeho tváře a dopadla na tu mou. Zavřela jsem oči a nechala se pohltit temnotou při pohledu na člověka, kterého jsem milovala z celé své duše.
Komentáře
Přehled komentářů
jsem dost vykolejená....Jaruš to je konec povídky???kapča je samozřejmě moc pěkná:), ale tohle to nám nemůžeš udělat...:´(
Co je na tom krásnýho?
(Akyšek(Akyška), 4. 11. 2007 17:10)Teda jako napsaný je to super (jako vždycky) :-D, ale já měla Vaness ráda. :-(/:-)
klááásný!
(Karin, 4. 11. 2007 0:37)Jaruš to je úžasný! Nedokážu to vyjádřit slovy, ale je to naprosto nádherný... Prostě skvělé... Málokdy se mi stává, že mi dojdou slova, ale u tohodle fakt došli.. Fakt je to nádherné... Krásný...
mno nedělám
(Jaruš, 3. 11. 2007 19:08)
Akyška: ne srandu si bohužel nedělám, je to přesně tak jak to čteš :)
Tera: není důvod plakat .. neboj to bude dobrý :)
Béé
(Tera, 3. 11. 2007 16:16)Brečim jak želva...To je smutný....Ale jinak skvělá povídka...
upsss
(helwet, 7. 11. 2007 14:36)