NN - Ano. Chci
Do sklepení jsem k Severusovu zděšení nepřišla pozdě, spíš příliš brzo. Vpadla jsem do jeho kabinetu jako velká voda. Až když jsem za sebou zabouchla dveře cítila jsem se v bezpečí.
"Není nějak brzo?" vyptával se.
"Já vím, jsem tady dřív." Přiznala jsem.
"Byla jsi na večeři?"
"Jo něco v tom stylu jsem absolvovala, nemám ale moc hlad, takže jsem tady dřív." Vysvětlovala jsem.
"Ty nemáš hlad? Tak to je mrzuté. Stalo se něco?" vyptával se trochu znepokojený.
"Já byla jsem před večeří u Brumbála a když jsem se vrátila do pokoje našla jsem tohle." Vytáhla jsem malý kousek pergamenu smotaný do ruličky a převázaný zelenou zmijozelskou stužkou.
"Myslela jsem, že to bude od tebe, takže jsem šla klidně na večeři. A když jsem tě tam neviděla dostala jsem strach, otevřela jsem ten dopis a … no přečti si to sám." Položila jsem dopis před něj na stůl. Sama jsem si potom sedla do křesla u krbu a čekala jak zareaguje. Už jemně znepokojený zvedl pergamen, otevřel jej a četl:
VŠECHNO, CO SE ODTEĎ STANE BUDE VAŠE VINA, PŘESTAŇTE PÁTRAT.
Stále stejný chladný obličej. Odložil pergamen a podíval se na mě.
"Bojíš se?" ptal se svým sametovým barytonem.
"Ne, ve skutečnosti mě to všechno strašně baví. Až se smíchy popadám za břicho." Odsekla jsem kousavě. Přešel moji poznámku a posadil se na kraj stolu s rukama založenýma na prsou.
"Chceš pokračovat?"
"Ano. Chci. Přece se nenechám zastrašit nějakým blbečkem." Odfrkla jsem si.
"Vaness, ten blbeček umí s největší pravděpodobností kouzlit, což je jeho nesporná výhoda." Měl pravdu. Zalekla jsem se, ale snažila jsem se to nedat najevo.
"Tak mě to nauč taky. Jsi učitel přece. Chci být připravená." Vyjela jsem na něho.
"Ano. Sice jsem učitel, ale nikdo se nenaučí kouzlit během jedné noci. Ale můžu se pokusit o něco jiného." Odtušil.
"Paráda. Tak začneme ještě dnes?" vyštěkl můj jízlivý hlas.
"Hlavně a především by ses měla naučit ovládat své emoce a svou mysl." Začal s výukou.
"To ty umíš skvěle. Ten dopis s tebou ani nepohl." Ignoroval mě a klidně pokračoval dál.
"Aby ses mohla naučit nitrozpyt musíš nejdřív ubránit sama sebe. Mysl je komplikovaná."
"Já vím. Tuhle pasáž s vrstvama přeskoč." Zabědovala jsem. Udiveně pozvedl obočí.
"Jestli na tebe bude chtít někdo zaútočit měla bys umět oddělit to co cítíš od toho co dáváš najevo. Potom bude mnohem těžší tě napadnout. Takže to vyzkoušíme. Tvým jediným úkolem je odolat." Zašklebila jsem se, přehodila nohu přes nohu a vyčkávala.
Otočil se ke mně zády a velmi elegantně svlékl svůj černý plášť. Závan zčeřeného vzduchu jemně polechtal moje řasy.
"Je možné, že pokud zjistí jistou spojitost mezi tebou a mnou budou se snažit toho využít. Po požití mnoholičného lektvaru člověk získá jinou podobu. Ve skutečnosti existuje mnoho jiných způsobů, jak omámit lidské vnímání." Otočil se zpátky čelem ke mně a krokem nebezpečné šelmy se blížil až na tu nejmenší vzdálenost. "Měla by ses naučit ovládat své city. Nedat nic najevo." Předklonil se a zahleděl se do mých očí. "Ignorovat svůj vlastní chtíč a oprostit se od čiré touhy." Jeho rty se pomalu blížily k mým. Cítila jsem, jak pomalu stoupá vzrušení uvnitř mě.
V rukách mi cukalo, ale já se snažila to vydržet. "Musíš si plně uvědomit svou velkou nevýhodu. A to, že neumíš kouzlit." Ani se nedotkl hůlky, když mé zápěstí svázalo pevné lano. Zazmítala jsem rukama, snažila se vyprostit, ale nebylo to možné. Dále jsem se tedy soustředila na to nepodlehnout Severusovi. Ten teď jemně prsty pročesával moje vlasy. Bylo to neskutečně příjemné. "Toto je pouze ukázka toho, co by jsi mohla zažít." Vyhrnul mi vlasy u levého ucha a slastně do něj zašeptal. "Budou na tebe používat různá kouzla, zaklínadla a možná i Cruciatus." I přesto, že ty slova byla děsivá, mě to znělo jako rajská hudba.
Nic jsem nechtěla víc než další noc plnou touhy jen se Severusem, přestala jsem se ovládat a na povrch se dostávalo moje zvířecí já. "Musíš se koncentrovat, přestat poslouchat chtíč a plně se soustředit." Šeptal jeho hlas. Pokaždé když se jeho ret jen zlehka dotkl mého ucha projel mnou blesk. Věděla jsem, že si teď čte všechny mé nemravné myšlenky, snažila jsem se soustředit. Zavřela jsem oči a začala si v duchu opakovat Bim bam bim bam .. pomáhalo mi to soustředit se. "Pomalu ti to jde." Pochválil mě. "Ale dávej si pozor, aby ses nepřeměnila v Big Ben." Dodal posměšně. Snažila jsem se soustředit. Bim bam bim bam bim bam lehký polibek na mou tvář a já se mohla zbláznit. Bim bam bim bam bim zrychlila jsem svoji "tikání". Znovu mě políbil na tvář. Severusi .. ach .. už ne!
Kašlala jsem na tikání a podlehla polibkům. "Vaness, koncetruj se." Napomínal mě a při tom znova líbal moji tvář. Zuřivě jsem máchala rukama a snažila se vymanit ze sevření."Vaness, koncetruj se!" znova mě napomínal. Tak toho nechej. Já už nechci hrát, chci tebe. Moje srdce bušilo jako o závod a já už nechtěla pokračovat, chtěla jsem ho líbat. Musela jsem ale pokračovat ve výuce. Zhluboka jsem dýchala, místo abych se uklidnila, tak jsem nasávala jeho vůni. Byla jsem jako posedlá.
"No tak Severusi. Přiznej si to, tohle nedokážeme." Začala jsem ho přemlouvat.
"Ne, to ty to nedokážeš." Vracel můj úder. "Jseš příliš slabá." Naštvalo mě to a nabudilo dále pokračovat.
"Já a slabá, nesnaž se mi tvrdit, že tě to nevzrušuje, že by jsi mě nechtěl políbit." Začala jsem na něho naléhat.
"Já dokážu oddělit co cítím a co opravdu chci. No tak koncentruj se." Pobízel mě.
"Nejsi tak dokonalý jak mi tvrdíš. Kdybys byl na mém místě podlehl by jsi rychleji než já." Rýpla jsem si.
"Skutečně? Tak dobře jak myslíš. Jestli vydržíš ještě pět minut, tak si pak můžeš vyzkoušet, jak ti to půjde na mém místě." Lyšácky povytáhl obočí a čekal na moji reakci.
"To si piš, že to vydržím." Odfrkla jsem si. Zřejmě se rozhodl mi to co nejvíc ztížit a tak provazy povolily, spadly z mých zápěstí na zem a já byla volná. Teď už mi nic nebránilo abych ho políbila. Mohla jsem udělat cokoliv, vstávat, pevně ho obejmout, svléknout jeho hábit. Mohla jsem toho spoustu, ale neudělala jsem z toho nic. Myslela jsem jenom na temno. Nesmím dopustit, abych podlehla. A taky, že se tak nestalo. Po pěti minutách jsem se začala smát.
"Prohrál jsi." Zasmála jsem se.
"No tak v tom případě jsi na řadě. Ale připrav se, že prohraješ taky." Ušklíbnul se. Zvedla jsem se z křesla a jenom se pousmála úsměvem toho, který věděl, co na Severuse platí. Automaticky se posadil do křesla.
"Ne, ne. Do křesla ani omylem. Myslíš si, že kdyby mě mučili, tak by mě posadili do měkkého křesla. To je trochu naivní?" zašklebila jsem se. "Hezky se posaď na židli." Nabídla jsem mu dřevěnou židli.
"Ale v tom případě mám jiné podmínky než ty, to je trochu nefér nemyslíš?"
"Copak? Bojíš se že prohraješ? Vždyť jsi Smrtijed, na takové věci jsi přece připravený a navíc nitrozpyt ovládáš velmi dobře, možná lépe než Brumbál. Takže se nemáš čeho bát." Moje argumenty ho usadily na tvrdou židli.
"Mám tě šetřit?" popíchla jsem ho.
"Myslím, že jsi správně řekla, že nitrozpyt ovládám. Navíc jsem cvičený na takové situace." Odbyl mě.
"Jak myslíš." Usmála jsem se a uvažovala co mu provedu. Nakonec mě napadla naprosto zvrhlá myšlenka, jak ho potrápit.
Několikrát jsem ho obešla dokola a on pořád přemýšlel, co to dělám.
"Nejspíš asi vyhraju." Popichoval mě. Ignorovala jsem jeho připomínky. Nakonec jsem se zastavila u jeho zad a potichoučku mu zašeptala do ouška. "Severusi, miláčku. Slibuju ti, že prohraješ. Udělám všechno proto, abys prohrál. To mi věř." Zlehka jsem políbila jeho levé ucho a tichounce se přesunula k pravému. "Je pravda, že neumím kouzlit. Ale k tomu, abych tě svedla to ani nepotřebuju. Na to umím kouzlit dost dobře." Políbila jsem i druhé ouško, aby si třeba nestěžoval.
Zhluboka jsem se nadechla a šla na to. Obešla jsem ho a obkročmo si na něj sedla. Pořád si udržoval svůj chladný obličej a tak jsem přitvrdila. Jemně jsem pohladila jeho tvář.
"Tak co Severusi, pořád jsi chladný?" zeptala jsem se laškovně. Nereagoval. Takže se mohlo vesele pokračovat. Pomaličku jsem rozepínala vrchní knoflíčky jeho hábitu. V jeho očích jsem začínala nalézat lehké zděšení.
"Copak? Snad by ses nebál?" pohrávala jsem si.
"Strach, to už mám dávno za sebou." Prohodil ledabyle.
"Tak to je jenom dobře." Ujistila jsem ho. Když jsem odhrnula kousek hábitu, který vždy spolehlivě skrýval jeho krk mohla jsem se na něj vrhnout. Lehce jsem ho líbala a pomalu přidávala na intenzitě. "Když ti udělám cucflek, tak to nebude vadit, že ne?" pokračovala jsem v popichování. Nevnímal nebo se alespoň tak tvářil. Pokračovala jsem v líbání krku až nahoru k oušku do kterého jsem zabroukala "No tak Severusi, připusť si to. Vře to v tobě, já to cítím. Dlouho už to nevydržíš, tak na co se trápit. Jsem přece tak blízko." Znova jsem lalůček políbila a čekala co se bude dít.
Severus si jen neklidně poposedl. Při tom mě pevně chytil za paže, rychle mě ale pustil. Věděla jsem, že se začíná chytat. "Nemůžu tě svázat, protože neumím kouzlit a taky nemám provaz, ale myslím si, že to nepotřebuju. Jestli si chceš něco vzít neměl bys váhat." Pousmála jsem se a pohladila jeho tvář. Zachvěl se. Nečekala jsem a začala ho líbat. Jeho rty byly zprvu chladné a ani se nepohnuly. Když jsem ale stále pokračovala, přidal se taky. Chytil se. A to chtěl on učit mě. Pošetilé. Odtrhla jsem se od jeho rtů.
"Myslím, že jsem vyhrála." Zajásala jsem.
"Nesmysl." Zavrčel.
"Opravdu. A já měla pocit, že jsi mi ty polibky oplácel."
"Tak by jsi možná měla přestat myslet, ubližuje ti to." Prohlásil jízlivě.
"Severusi, přiznej si to. Prohrál jsi."
"Ani omylem. To je jenom tvoje přání." Bránil se.
" Moje přání, no počkej." Na oko jsem se naštvala a znovu ho políbila.
Ani ne za půl hodinky jsme oba spokojeně odfrkovali v Severusově posteli. Není nad to studovat. Já to říkám pořád.
"Vaness." Ozval se Severus.
"Ano?" vydralo se z mých úst.
"Jestli tu výuku nevezmeme zodpovědně, tak to nedopadne dobře." Konstatoval.
"Jo to máš pravdu, ale když ty seš můj nejoblíbenější učitel."