Závěrečná práce
Vždycky jsem si myslela, že toho muže miluji. Že jsem vlastně nikoho nikdy tak nemilovala jako Severuse Snapea. Nebudu vám říkat okolnosti, ale já obyčejná mudlovská holka jsem se s ním setkala. Mé přání bylo vyplněno. I když ne úplně, ale co by jste mohli čekat.
Studuji žurnalistiku. Jsem v poslední ročníku. Závěrečná práce mě bavila a já si ji užila. Mým úkolem bylo udělat ten nejlepší rozhovor jaký jen dokážu. Tolik jsem si přála udělat dokonalý rozhovor. Jenže k dokonalému rozhovoru potřebujete dokonalou osobnost. Začala jsem teda uvažovat. Rozhovor by měl zaujmout a pohltit svého čtenáře. Vím, že mého bratra by ohromil rozhovor s poprsím Pamely Andersson. Mou matku by potěšil šarmantní Pierce Brosnan. Můj otec by se bavil s Vinem Dieslem, protože by to určitě bylo o jeho filmech. Ale mě, kdo by ohromil mě? Miluji přece Severuse, to je jasné. Samozřejmě, jenže nemůžu dělat rozhovor s neexistující literární postavou. To dost dobře nejde. A pravděpodobnost, že bych udělala rozhovor s Rowlingovou nebo Rickmanem je opravdu více než jen mizivá. Navíc mě nezajímá ani jeden, já toužím po Severusovi!
Posadila jsem se do svého pohodlného skoro novinářského křesla a popíjela svou skoro novinářskou kávu, když v tom PRÁSK! Vyděšením nadskočím, koukám před sebe a tam stojí … oh můj bože, mám halušky, já jsem se dočista pomátla…je to Snape..Severus Snape. Prohlíží si mě tím svým pohledem, ze kterého mi jde vždycky mráz po zádech. Jdu k němu blíž a zjevně na něj zírám jako na nějaký výjimečný exponát světové ojedinělosti. Nakonec se rozhodnu si na něj šáhnu a štípnu ho do tváře.
"Co blbnete ženská! To vám nestačí, že tu musím kvůli vám dřepět!"
"Promiňte, pane Rickmane, já jsem jenom jemně vyděšená." Přiznávám naprosto otevřeně. Rickman u mě v pokojíčku. A ještě s parukou a v kostýmu, tak tomu se říká luxus.
"Jaký Rickman, já jsem Snape!" zavrčí a nahodí výraz, který naprosto vyjadřuje jeho mínění o mé inteligenci.
"Chápu, vžít se do role musí být pro vás obtížné. Dobrá, tak tedy pane Rickmane, co si myslíte o postavě Severuse Snapea?" začínám pohotově rozhovor.
"Už jsem vám několikrát opakoval, že nejsem, žádný zatracený Rickman, ale Snape. Když jste si mě už přivolala, tak si alespoň zapamatujte moje jméno." No ten chlap je opravdu blázen. Vžít se tak dokonale do své role, až ji příjme za svou vlastní identitu, to je … to je na blázinec, ústavní péče.
"Dobrá, budu si teda myslet, že jste Severus jestli na tom trváte. Takže za prvé, jak jste se sem dostal?"
"Přemístil jsem se." Odpověděl naprosto automaticky, je vidět, že těch sedm filmů ho opravdu k té postavě připoutalo.
"Samozřejmě, přemístil. A proč jste tady?"
"Přála jste si to."
"Aha, to asi většina vašich fanynek, že ano."
"Fanynky, co to je?"
"Pane Rickmane, myslíte si, že je opravdu nezbytné hrát tuto hloupou hru?"
"Už vám po několikráte říkám, že nejsem Rickman." Zavrčel.
"Dobře a jak tedy chcete dokázat, že jste neexistující literární postava? Použijte crucio, myslím, že to bude dostatečný důkaz."
"Crucio, je kletba, která se nepromíjí a pokud to není nezbytně nutné sám ji neužívám."
"Oh, samozřejmě já zapomněla. Tak mi třeba ukažte znamení zla." Řekla jsem ledabylým tónem, když on si začal kasat rukáv hábitu. A opravdu na ruce bylo znamení zla. Fajn ten člověk by fakt potřeboval péči.
"Můžu se podívat blíže?"
"Samozřejmě, ale nedoporučoval bych se ho dotýkat."
V třetím semestru jsem dělala reportáž o tetovacích salónech a tetováních, takže dokonale poznám opravdové tetování a nalepovačku. Jenže jeho tetování bylo opravdové. Opravdu, no tak to je záhul Rickman má znamení zla vytetované na ruce.
"Kolikrát vám mám ještě opakovat, že nejsem žádný Rickman. Co vy s tím chlapem máte?"
Právě, že nic. Pomyslela jsem si. "Počkejte, jak víte co si…nitrozpyt." Panebože on používám nitrozpyt, má znamení zla, hábit, mastné vlasy, temné oči, dokonalá postava…to je Snape. No mě snad klepe. "To bych vám nedoporučoval, jelikož by jste se mnou měla udělat ten rozhovor." Ještě stále trochu šokovaná jsem stála na místě, držela jeho ruku a nebyla schopná se pohnout. Ale já jsem si přála se s ním setkat ve sprše. Tohle je teda podfuk. "Slečno, byl bych opravdu poctěn, kdyby jste mě vynechala ze svých zvrhlých představ."
"Hej, nechte toho, to že umíte nitrozpyt, ještě neznamená, že mi budete číst myšlenky!" obořila jsem se na něj.
Za několik minut už jsem se Severusem seděla na posteli a vyptávala se ho na všechny ty věci. Jako jestli lituje toho, že musel zabít Brumbála. Jestli miluje Hermionu, což ho dost vytočilo a mě zklamalo, protože jí nemiluje. Spíš to vypadá, že ji k smrti nenávidí. S čímž se dalo počítat. Taky jsem se ho ptala jestli stále miluje Lily, na což odmítl odpovědět.
"Nejsem si jistá, ale vy neznáte internet, že ne?"
"Ne, nic takového neznám."
"Dobře, potom myslím, že bych vám měla něco důležitého říct." Severus pokynul hlavou a já pokračovala. "V mém světě jste velice oblíbená postava. Vlastně ani sama autorka nechápe, jak tolik lidí může zbožňovat postavu jako jste vy."
"Děkuji za kompliment, slečno."
"Není zač. To podstatné je to, že někteří vaší fanoušci o vás píšou povídky. Tedy příběhy, které vyprávějí váš osud."
"Sice nejsem nadšen tím, že se mi někdo přehrabuje v mém soukromí, ale asi s tím nic nenadělám."
"No jo, ráda vám ty stránky ukážu. Tak třeba tady, tahle autorka píše výhradně slash."
"Slash, co to je?"
"To jsou povídky, které obsahují homosexuální erotické scény."
"A já v nich vystupuji?"
"Jo a mám pocit, že nejste jenom učitel. Vlastně jste hlavní postava. Tady si to rozdáváte s Harrym, Dracem, Luciusem a myslím, že někde jsem viděla i Filshe."
"Promiňte, ale s výrazem "rozdávat" jsem asi nebyl seznámen v pravém slova smyslu."
"-rozdávat- mno to znamená provozovat sex."
"Cože!!!"
"No, ale to není všechno. Existujou další stránky. Heterosexuální - třeba tady - s Hermionou, Ginny, Molly, McGonagallová, je toho docela hodně. Zástupy vašich studentek a zástupy nevinných učitelek obrany proti černé magii. Myslím, že nemáte ani tušení, co všechno o vás lidi píšou."
"To je zvrhlé." Odfrkl si s opovržením.
"Jenže to není všechno. Některé vás popisují jako horu svalů a testosteronu. Některé jako ušlechtilého hraběte, některé jak cowboye, některé jako týraného synáčka. Myslím, že by jste se divil, čeho všeho jste schopný a to nejen co se týče sexu. Každopádně na sebe můžete být hrdý. Vaše výkony jsou fakt dost slušné."
"A vy? Píšete to taky."
"Ráda bych řekla, že ne, ale ano. Píšu taky."
"A co píšete?"
"Pravda, píšu erotické povídky. Líbí se mi myšlenky, že máte něco s Hermionou. Ale přidávám si i své vlastní postavy. Každopádně nepíšu slash."
"Nemůžu říct, že bych byl nadšen, slečna Grangerová opravdu není obětí mých tužeb, ale těší mě, že se vyhýbáte tomu hnusu."
"Prosím, vy jste řekl, že vás něco těší."
"Ano. Co je na tom zvláštního?"
"Hmm. Většinou jste v originálních knihách vyobrazen jako člověk, který nedokáže přiznat úspěch někoho druhého."
"A já vás chválil?"
"Ne, řekl jste že vás něco těší, což je vlastně ještě horší."
"Myslím, že to tady někdo hodně přehání. Já dokážu přiznat, když má někdo pravdu. Nemůžu už ale za to, že Bradavičtí studenti jsou banda trolů."
"Jo tak se mi líbíte." Vyletělo to ze mě tak rychle, že jsem to ani nestačila zastavit.
"Dobrá tohle budu ignorovat."
"Děkuji. Chtěla bych se vás zeptat ještě na spoustu věcí. Kolik mám času?"
"Čas je to co nemáte. Smím zde být tak dlouho dokud se vaše touha nerozplyne." Jo tak touha jo, s tím by neměl být problém. Vždyť on má tak dokonalou postavu. Někdo mě bude muset držet nebo se neovládnu. On je skutečně tak … jak to jenom popsat .. tak "ach" až to není možné."Promerlina, slečno, nezapomínejte se ovládat!"
"Jo a vy mi konečně přestaňte číst myšlenky."
"Pak by jste se měla naučit ovládat svou mysl. A problém bude vyřešen."
"Myslím, že tohle nebude potřeba, já nejsem chlapec-který-zvítězil-protože-to-bylo-od-začátku-jasné." Severus se posměšně ušklíbl. Jé on se krásně šklebí, hned bych ty jeho rty políbila."Haló já jsem ještě stále tady."
"Samozřejmě, promiňte, takže pochopila jsem to správně, když říkám, že mi splníte jakékoliv přání, pokud si to budu opravdu hodně přát?"
"Bohužel ano." Pronesl zděšeně.
"Proč bohužel, já bych to neviděla tak tragicky."
"Ale já ano, podle toho na co myslíte, to se mnou vypadá bledě."
"Nebojte já nejsem sexuální guru jako vy."
"O čem to mluvíte? Nemohu přece za výplody takových tupců."
"Ne, to jistě ne." Ale nemůžu přece věřit tomu, že jste nikdy s nikým nic neměl. To je přece nemožné. "Proč si to myslíte?"
"Sakra nechte toho!"
"Až vy toho necháte. Takže?"
"Myslím si, že je to nemožné, protože jste ještě relativně mladý, přitažlivý, vzdělaný muž, takže je normální, když o vás zavadí nějaká žena, která by se vám zalíbila a vy jí."
"Vaše teorie je správná, ale i přesto bych byl rád, kdybychom vynechali tyhle otázky."
"Dobře s tím já nemám problém. Máte rád sladkosti?"
"To je teda opravdu duchaplná otázka, ale ne nemám. Na sladkosti jsou tady Lupin s Brumbálem. Jeden vám vnutí kousek čokolády, který zaručeně pomáhá na cokoliv a druhý nějaký bonbón."
"Opravdu rád čtete nebo je to jenom fáma?"
"Ne není. Knih si opravdu cením. Jsou to dokonalí přátelé. A navíc v nich vždycky najdu to co hledám."
"Existuje lektvar vášně?"
"Ne, pokud je mi známo nic takového neexistuje, kde jste na takový blábol přišla?"
"Je to v jedné povídce, dáte Hermioně školní trest, má uvařit lektvar vášně, jenže její kotlík vybuchne, asi nemusím pokračovat kolikrát si to rozdáte." Kdyby věděl, že si to s ní rozdá na zemi kabinetu, ve sprše a pak ještě v ložnici, tak by asi omdlel.
"Ne prosím, podrobností mě ušetřete."
"Opravdu v sedmém dílu zemřete?"
"Ano, zemřu. Ale to v kouzelnickém světě zas tolik neznamená."
"Máte pravdu. Ve světě fanfiction taky ne. Já jsem se třeba rozhodla, že i když zemřete, tak stejnak budu o vás psát dále."
"Myslím, že náš čas se chýlí ke konci."
"Jak to?" vykřiknu udiveně. "Já přece pořád chci, aby jste tady byl."
"Ano, to sice chcete, ale váš postoj se mění, pochopte byl jsem tady z jistého důvodu. Mnoho věcí jste pochopila a to byl můj úkol."
"Co přesně jsem měla pochopit?"
"Na tuto otázku si musíte odpovědět sama, slečno. A teď vaše poslední přání?"
"Já chtěla bych, aby jste mě políbil."
"Čekal jsem to, při tom na co jste myslela."
"Já vím. Ale já chci, aby jste mě políbil na líčko."
"Opravdu. Jste si jistá, takový obrat?"
"Ano, opravdu jsem toho spoustu pochopila." Severus se tedy postavil, chytil mě něžně za hlavu a políbil na líčko. PRÁSK! S dalším ohlušující zvukem zmizel stejně rychle jako se objevil.
… to je tedy můj důvod, proč jsem chtěla, aby mě políbil na líčko. Během desetiminutového rozhovoru jsem poznala, že Severus Snape není ani sexuální guru ani nesnesitelný Smrtijed. Severus Snape je jen obyčejný krásný vysoký muž, který má problémy jako každý druhý. Je to učitel na škole čar a kouzel. Miluje své knihy a předmět, který učí. A já .. já jsem si vysloužila polibek a to přece za to stojí.