Ŕekni to !!!
Jeho zrak opět zaostřil na její ňadra. Nikdy si nevšiml, že by byl tak zaoblená a že jsou tak pevná. Samozřejmě, že si toho nevšiml, vždyť je to přece Grangerová. Rychle se snažil zahnat tyhle myšlenky. Nemůže o ní takhle přemýšlet.
Opřela ho o stůl v jeho kabinetě.
„Kde máte nějaké léčivé lektvary. Předpokládám, že ty rány máte po kletbě cruciatus.“
„Nechte mě být!“ zařval ze všech sil, které ještě nasbíral. Udiveně se na něj zadívala.
„Proč nechcete, abych vám pomohla? Nemáte se čeho bát, já mám léčitelský kurz. Zvládnu to.“ Zírala na něj a čekala odpovědět, on jenom pozvedl svoje chladné oči, zapíchl je do ní a klidným hlasem pronesl.
„Protože jste mudlovská šmejdka.“ Rychle se ohnala a vrazila mu facku.
„Tohle už nikdy neříkejte!“ zařvala. Teď pozoroval jak se její ňadra nadouvala ještě víc. Jak s nádechem nadzvedávala její hábit, tolik zatoužil se jich dotknout, pevně je sevřít a přivlastnit si je.
„A co když to řeknu znova, že jste mudlovská šmejdka.“ Znovu mu vrazila facku, jako by ho posílila vymrštil se od stolu. Jednou rukou si ji pevně přitáhl k sobě, tou druhou se dotkl jejího ňadra a políbil ji. Líbal ji vášnivě. Cítila jeho rty. Vůbec nebyly hebké. Byly vyschlé a tvrdé. Chvíli uvažovala nad tím jestli by se jí to mohlo líbit, ale v tom se mu vysmykla. Ještě pořád byl dost slabý, ale kdyby byl v plné síle neubránila by se.
„Slizkej parchante, tohle už nikdy nedělejte!“ zahrozila. Co nejrychleji se otočila a prchala ze sklepení.
Dalšího dne už byl opět v plné síle. Míjeli se jako vždy na chodbě. Opět se přetlačovali očima, ale i tentokrát ani jeden neuhnul.
Severus si všiml její postavy. Nikdy ji nezkoumal. Byla štíhlá, měla krásné boky a její ňadra byla akorát do ruky, to už věděl od včerejška. I ona si prohlížela jeho tělo. Nebylo nijak výjimečné. Nijak ji nepřitahoval. Když už byl za ní lehce se ohlédla, aby se podívala jaký má zadek. Bohužel kabátek hábitu ho překrýval. Částečně zklamaně se otočila zpátky a co nejrychleji zaplula do třídy. Pak už ho za celý den nepotkala, vlastně se mu vyhýbala. Sice ji trvalo podstatně delší dobu než dorazila do svého kabinetu, ale i přesto byla ráda, že už se na něj nebude muset dívat. Vždyť ona jím opovrhovala. Nenáviděla ho, nenáviděla ho za to co udělal včera i přesto, že chvíli uvažovala o tom, jestli by se jí to mohlo líbit. Tuhle myšlenku zamítla stejně rychle jako další možné setkání.
Celý týden se mu úspěšně vyhýbala. Nevěděl jestli má být zklamaný nebo spokojený. Když se v noci vracel do učebny pro svoje poznámky, které tam zapomněl, zaslechl ji. Byla ve svému kabinetu.
Pocítil chuť se k ní přiblížit. Chtěl cítil teplo jejího těla. Ale nechtěl si to připustit. Slyšel jak odcházela z kabinetu a pečlivě zaheslovávala dveře.
Teď je tvá příležitost, našeptávalo mu jeho temné já. Teď nebo nikdy! Vydal se tedy za ní. Ty roky, kdy byl Smrtijedem ho naučily, jak se pohybovat naprosto neslyšně. Tak aby o něm naprosto nikdo nevěděl.
Procházela chodbou jen v županu a s toaletní taškou. Zrovna mířila do koupelny. Sice měla ve svých komnátách svou vlastní, ale ona se nejradši koupala v té velké prefektské koupelně v pátém patře.
Zamilovala jsi si ji když tady studovala a potají se tam vydávala. Teď jí to všechno přišlo jako vzpomínka.
Všechno bylo stejné. Vešla dovnitř. Tašku s potřebami do koupele si položila na malou lavičku a pak si vzpomněla, že nezamkla, okamžitě tak učinila. Ovšem pozdě, on už tam stál. Byl schovaný za skříňkou a pozoroval ji, jak si svléká župan a odhaluje své tělo. Jak ten župan lehce klouzal po jejích křivkách až se lenivě svezl na zem. Najednou chtěl být tím županem, aby mohl stejně laskat každou část toho jejího těla.
Byla mnohem krásnější než si představoval. Jemně opálená a bílá místa přesně ukazovala jaké má plavky. Lehce se pousmál.
Cítil jak v něm stoupá touha, teď nepoznával sám sebe. Co tu dělá? Nemůže přece podlehnout chtíči. Ale tohle se nedalo zastavit, jeho tělo, jeho zvířecí instinkt si teď žádal Grangerovou. Nemohl už to dál vydržet. Pozoroval jak si opatrně ulehá do té koupele, jak pěna pohlcuje její nahotu. A v tu chvíli se k ní chtěl přiblížit. Zavadil o lavičku a tak se prozradil. Hrozně se lekla, okamžitě se otočila viděla Snapea, jak tam stojí u té lavičky. Popadla ručník a okamžitě se za ním vyřítila s hůlkou v ruce.
„Co tady děláte?“ ptala se klidným hlasem, ale uvnitř ní to řvalo, řvalo, jak si mohl dovolit ji šmírovat v koupelně.
„Dívám se na vaše tělo.“ Odpověděl naprosto klidným a vyrovnaným hlasem. Začala řvát, doslova běsnila, byla tak zaneprázdněna nadávkami, které padaly na jeho hlavu, že ani nepostřehla, jak zařval.
„Experialmus.“ Byla bez hůlky, dopadla k jeho nohám. „No tak, slečno Grangerová, nepůjdete si pro hůlku?“ snažil se ji teď ponížit. Věděl, že tohle pro ní nebude lehké, přišla až k němu a když se sehla pro hůlku zamulal kouzlo a to ji odmrštilo pryč, zastavila se až o vanu. Rychle k ní došel, klekl si a přitlačil ji. Teď se neměla kam pohnout.
„Tak co, kam utečete tentokrát?“ ušklíbl se. Hrubě ji posadil a zvedl jí ruce. „Kdo vám teď pomůže?“ vyžíval se v její beznadějné situaci. Byla tak vystrašená, ale věděla, že teď nemá kam utéct. Nemohla ale připustit, aby Snape viděl, že je v koncích. Jestli se to má stát, tak co nejrychleji, aby ho pak mohla zabít. „No tak slečno Grangerová, přece teď nebudete mlčet. Vy přece máte vždycky co říct, že ano.“ Pobízel ji. Ona dále mlčela, věděla, že by to jen oddalovala a to nechtěla. „Dobrá, jak chcete, ale budete trpět. Budete tak trpět a jediné, co vás vysvobodí bude přiznání.“ Nechápala co teď chce vlastně říct.
Strhl z ní ručník, teď byl opravdu tak blízko jejímu tělu, jak si před chvíli přál. Vychutnával si ten pohled, nakonec jí jazykem oblízl obě ňadra jako by to byly dva kopečky zmrzliny. Cítil jak ji tvrdnou bradavky. A v ní se začalo něco probouzet, začalo jí to vzrušovat. Nechtěla si to připustit a tak jen vrtěla hlavou, aby zahnala ty myšlenky. Cítila jak jí jeho ruce roztáhly nohy. Jak se na ní kouká. Líbá ji na vnitřní stranu stehen, líbá ji tak tvrdě. Cítí jak jeho jazyk proniká do ní. Prohýbá se jako luk, teď už si je jistá, ten chtíč ji nutí, aby to chtěla, i když rozum volá o pomoc.
Tiše zasténala, vzrušení vzrůstalo a ona ho chtěla. Tak moc si přála, aby ji to udělal. Aby si ji vzal, tady a teď. Znovu zasténala a on to teď zaslechl.
„Nechceš mi něco říct?“ optal se obzvláště jízlivým tónem. Zavrtěla hlavou. „No tak Hermiono, řekni to nebo chceš abych tě dál mučil?“ Celou dobu na ní koukal a ona chladla, nechtěla to říct, ale chtíč ji nutil.
„Co mám říct?“ ptala se z části zoufalá.
„Hermiono, vždyť ty moc dobře víš, co chci slyšet.“ Pronesl Snape a lehce se ušklíbl, když rukou zavadil o její růžovoučkou bradavku. Sykla a kousla se do spodního rtu, ze které za chvíli svezla malinkatá kapička krve. Severus se k ní nahnul a tentokrát ji něžně slíbal. Hermiona bez jakéhokoliv ostychu natáhla ruku ke snapově knoflíkům na kabátci. Prudce je odrhla a ony se všechny rozkutálely po podlaze.
„Chtíč, Hermiono?“ poškleboval se jí. „Stačí jedna věta a tahle noc bude jenom naše.“ Jeho ruka sjela po jejím stehnu až k zadečku a nakonec si ji k sobě přitáhl. Z jejích úst utekl krátký sten, který opět přiškrtila, když se kousla do rtu. „Hermiono, jedna věta.“ Šeptal Snape u jejího ucha. Tohle jí dovádělo k šílenství, už to nemohla dlouho vydržet a byla si toho vědoma. Pořád jí ale kolovala hlavou jediná myšlenka, vždyť je to Snape. Ten odporný a slizký Snape. A ona by se teď chtěla s ním milovat. Ještě chvíli se snažila udržet, ale když si jeho rty braly její náušnici a přitom se lehce otřely i o ucho, neměla na výběr.
„Severusi, chci tě.“ Vyjekla jako smyslů zbavená. Její ruce už zuřivě rozepínaly jeho kalhoty a svlíkaly ho do naha. Netrvalo dlouho a oba si užívaly ty nepopsatelné pocity, které jimi teď procházely. Pronikal do ní hluboko a ona každému jeho pohybu vycházela vstříc. Nakonec se zhroutil vedle ní. Něžně ho políbila a špitla.
„Tak ty mě chceš vydírat a dohánět k šílenství.“ Ušklíbla se, když dosedala do jeho klína. Hleděla do těch nádherných očí a on jako obvykle pohled s odhodláním vracel. „Tak aby sis zapamatoval, že tohle se nedělá, měla bych tě potrestat.“ Usmála se.
Lehce ji pohladil po zádech a znovu začali společně podléhat touze a vzrušení, které kolovalo v jejich krvi. V pohybech starých jako lidstvo samo stoupali ke hvězdám. Pohybovala pánví směrem k němu a všechny myšlenky se najednou rozplynuly v prach. Zanedlouho jejich pohyby nabraly na intenzitě až nakonec společně vyvrcholili.
Když už Hermiona klidně seděla vedle Severuse nemohl si odpustit připomínku.
„Jak se zdá, tak tělesné tresty budou tvojí silnou stránkou.“ Ušklíbl se a odpovědí mu byl polibek.
Komentáře
Přehled komentářů
Upřímně řečeno, ani nechci vědět jak by tato povídka dopadla, kdyby se dostala do rukou Mozkomorkám ze Zapovězeného Kabinetu, ale jinak to docela šlo.
hehe
(macuš, 29. 2. 2008 19:27)no ja neviem ako vy ale hermionu a snapa si neviem predstavit že by robili presne to čo je tam napísané ale bolo to veľmi pekné.a ešte k tomu aj vtipný koniec ....hehe fakt kúúúúúúúúúúl
...=D...
(Catherrina, 22. 12. 2007 21:46)
Ani nevím proč, ale rozesmálo mě to...
Nějak si to nedovedu představit - přestává mi fungovat fantazie, asi jsem tak zkažená a zvrhlá (to mám z toho čtení), že z toho moje milovaná fantazie vycouvala a ponechala mě osudu napospas!:)
Jinak fakt hezký!
...
(snape anonym, 22. 5. 2011 21:31)