Jdi na obsah Jdi na menu
 


Postaršovací lektvar

13. 8. 2007

Do učebny vběhla vystrašená starší žena. Celá udýchaná se zastavila až před Severusem, který si připravoval věci na zítřejší vyučování.

"Severusi, musíš mi pomoct!" prosila žena lapajíc po dechu.

"Kdo jste? A jak jste se vůbec dostala do hradu?" pevně chytil svou hůlku a byl připraven se bránit.

"To jsem já Severusi - Hermiona." Usmála se na něj a doufala, že ji pozná.

Zkoumavě se na ni díval. Měla dlouhé kudrnaté vlasy, její šaty, dokonce i přívěšek, který nosila na krku, všechno to souhlasilo. Její rty byly ale širší a ňadra podstatně věší. Až pohled do jejích očí Severuse ujistil, že je to ona. Ty oči znal až příliš dobře. Moc často se v nich utápěl, než aby si je mohl nepamatovat. I přesto, že to s Hermionou před týdnem ukončil, stále na ty oči myslel. Zdávalo se mu o ní, jak ji pevně objímá a líbá. Jak svléká její tělo. Nikdy by si to ale nepřipustil.

"Hermi…slečno Grangerová, co jste to zase provedla?" nasadil odměřený tón. Hermiona jen zklamaně svěsila oči.

"Učíš…učíte lektvary, tak mi nevykládejte, že nevíte o co jde." Odsekla.

"Samozřejmě, že vím o co jde. Postaršovací lektvar. Akorát se trochu nevyvedl." Odpověděl jízlivě.

"Ne, povedl se dokonale. Já do toho postaršovacího přidala trochu mnoholičného."

"Proč?"

"Proč co, pane profesore?"

"Proč postaršovací a mnoholičný lektvar?" Hermiona na něj nechápavě pohlédla. Jako by to všechno nebylo jasné. Ale on to nepochopil, nemá to cenu. Vzdala to. Otočila se a chtěla odejít.

"Slečno Grangerová, já s vámi ještě stále mluvím. Tak kdyby jste byla tak laskavá a odpověděla mi." Hermiona nereagovala, dál mířila ke dveřím. Severus neměl na vybranou, rozešel se k ní a chytil ji pevně za ruku. "He..slečno Grangerová!" teď stáli naproti sobě tak blízko, že oba měli, co dělat, aby udrželi své city na uzdě.

"Opravdu tě nenapadá jediný důvod, proč bych mohla ty dva lektvary vypít?" začala Hermiona. Severus mlčel.

"To jsem si mohla myslet." Odfrkla si zhnuseně. "Pamatuješ si, co byla poslední věc, kterou jsi mi před týdnem řekl? Že jsi můj učitel a že já jsem moc mladá na to, abych s tebou mohla být. To je důvod, proč jsem vypila postaršovací lektvar. Bohužel asi nenajde ocenění."

"A ten mnoholičný lektvar?"

"To není důležité, stejnak sis toho beztak nevšiml."

"Jak bych si toho nemohl nevšimnout?! Nejsem slepý, rty a prsa - beztak Pamela Andersonová z Mrzimoru." Hermiona lehce zčervenala a Severus hned věděl, že uhodl.

"Ale důvod mi stále uniká."

"Já myslela, že kdybych …"

"Ano, poslouchám."

"Že kdybych měla větší prsa a smyslnější rty, že bych tě více přitahovala. Ron po té holce přímo slintá." Severus zakoulel očima, kdyby Hermiona jen věděla, že on jí miluje a nepotřebuje, aby měla prsa jako dva melouny. Ale to jí nemohl říct. Rozhodl se přece s tím skoncovat.

"Možná, že jste …" na chvíli se zamyslel. "Možná, že sis nevšimla, ale já nejsem Weasley." I přes zklamání v jeho hlase svitla Hermioně šance.

"Takže, já jsem tě .." Severus už málem zapomněl na to, jak je Hermiona chytrá. A že jí některé souvislosti docházejí poměrně rychle, proto ji okamžitě skočil do řeči.

"A co po mně vlastně chceš?" teď Hermiona zase nechápala, ale musí to risknout. Přiblížila se k němu na tu nejmenší vzdálenost. Zase cítila teplo jeho těla, tu nepopsatelnou vůni a srdce se jí prudce rozbušilo. Podívala se do jeho bezedných očí.

"Už jsem starší, Severusi." Pošeptala mu do ouška a něžně jej políbila. Opět si vychutnávala tu nedostižitelnou příchuť jeho rtů. Chvíli měla dokonce pocit, že jí polibky oplácí, ale odtrhl se dřív než si mohla být 100% jistá.

"Hermi, přece si nemůžeš myslet, že postaršovací lektvar něco změní." Zavyl nešťastně.

"Věřím tomu. Pořád tě miluju a to nezměníš, nemůžeš mi to zakázat!" zařvala. Snažil se to ignorovat. Nechtěl jí to zakázat, chtěl pokračovat. Znova cítit její blízkost, stejně jako exploze rozkoše. Chtěl, ale nemohl. Radši změní téma než, aby se nad tím dále trápil.

"Tak, co po mně vlastně chceš?" zavrčel, přál si aby bylo slyšet opovržení, ale nepovedlo se.

"Dobře, jestli je to takhle, chtěla bych namíchat lektvar, který by zneutralizoval účinky obou lektvarů. Tak, abych se vrátila zase do normálu." Vyslovila svůj požadavek, co nejjistějším tónem hlasu.

"Tak snadno se vzdáváš." Zašeptal skoro neslyšně.

"Ne, já se nevzdávám. Jenom se nebudu vnucovat někomu, kdo mě nechce. Na to jsem příliš hrdá." Severus radši zamířil ke kotlíkům, aby se zaměstnal. Nepřemožitelná chuť ji políbit a říct, že .. ne tohle si zakázal.

Lektvar už začal bublat. Stál u kotlíku a uvažoval, co by se asi stalo, kdyby ji býval políbil.

"Severusi, už to bublá, měl bys to zamíchat." Slyšel jakoby z dálky. Nevnímal to a dál se utápěl ve snění. Jak zvláštní a pro něj naprosto netypické.

Hermiona nemohl nechat lektvar znehodnotit, byla to přece její jízdenka k životu bez Severuse a ona se ho musila zbavit. Musela si ho vymazat z hlavy a především ze srdce, což bude opravdový oříšek. Natáhla se pro naběračku, chtěla lektvar zamíchat sama. Přitom se ale otřela o Severusovu ruku. Projel jí silný výboj, tohle bude muset taky ignorovat.

Severus sebou škubl, jako by ho to vytrhlo ze spánku. Pevně jí chytil za ruku, otočil čelem k sobě a políbil. Svoje ruce omotal kolem jejího těla a pevně ji sevřel, aby mu nikam neutekla. To, ale Hermiona neměla vůbec v plánu. Hladově mu oplácela jeho polibky, ruce stoupaly po jeho šíji až pěstěné prsty zajely do černých vlasů. Přestala být rozumná. Od té doby, co ho milovala už nemohla být rozumná. Milovat někoho jako je Severus znamenalo postrádat zdravý úsudek.

Nechtěla tu chvíli zkazit, ale přece on byl ten, kdo chtěl ukončit jejich vztah.

"Tak už jsem dost stará?" zeptala se jízlivě, nepouštěl ji ze svého obětí. Věděl, že si musí nejdřív pár věcí ujasnit.

"Podle toho, jak byl ten lektvar silný, odhaduju, že bude trvat asi hodinu než splaskneš. Nevím, jak tě mohlo napadnout myslet si, že by větší prsa něco změnily. Takže si teďka promluvíme jako dva dospělí kouzelníci."

"Severusi, doufám, že to přemlouváš sebe, že jsi dospělý."

"Seš už se mnou až moc dlouho, začínáš být sarkastická."

"Budeme mluvit nebo jenom plácat?"

Tak nejistého jsem ho už dlouho neviděla vlastně si jen matně vzpomínám, že bych ho tak viděla. Mluvil dlouho, což opět potvrzuje to, že učitel je pro něj opravdu dokonalé povolání.

Účinek lektvaru začal slábnout.
"Tak už jsem se jich konečně zbavila." Prohlásila spokojeně. Severus zvedl oči od lektvaru, který teďka soustředěně míchal. Přešel k ní a pevně jí za jedno ňadro uchopil.

"Ano, máš pravdu už jsou jako předtím." Plácla ho přes ruku.

"Pane, tohle si nedovolujte, já jsem zadaná."

"Skutečně? A kdopak je ten šťastlivec?"

"Ale, jeden hrozný učitel lektvarů." Šibalsky se usmála.

"Když je tak hrozný, tak proč s ním jste?"

"Protože ho miluju a protože mi teďka připravuje lektvar, který mě konečně zbaví té celulitidy, co mám od Andersonové." Zvědavě povytáhl pravé obočí.

"A mohl bych se podívat?"

"Zajisté." Odpověděla Hermiona a začal si kasat růžové šaty. Nejdřív odhalila lýtka a potom celá stehna. Severus se k nim sehnul a lehce je políbil.

"Myslím, že tohle je lepší než deset lektvarů. Asi ho pustím k vodě." Poznamenala, klekla si k němu a políbila ho.

Spokojeně vedle sebe leželi. Hermiona koukala na nebesa postele.

Postaršovací lektvar

"Děkuju, že jsi vypila ty lektvary." Špitl Severus.

"Pro tebe cokoliv."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář