Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miláčku

11. 8. 2007

"Severusi?"

"Hm."

"To bylo opravdu krásné milování."

"Hm."

Po dvou minutách.

"Severusi?"

"Hm."

"Měla bych prosbu."

"Hm." Jemně jsem se k němu přivinula a spustila.

"Víš, že už jsme spolu opravdu dlouho. A já bych od tebe chtěla slyšet alespoň jednou nějaký kompliment. Vím, že si na to nepotrpíš, ale občas se musím sama sebe ptát, jestli mě máš vůbec rád? Holky maj rády, když jim sem tam někdy řekne něco pěkného." Severus se jemně ušklíbl a pokračoval klidným hlasem.

"Začala jsi skládat verše?" to mě dost naštvalo. Tak to snad po něm zas nechcu tak moc.

"Severusi, miláčku, překousni svou povrchnost a splň mi mé přání."

"Už nikdy, ale opravdu nikdy, mi neříkej miláčku!" tak tohle na něj platí, no dobře, jako se do lesa volá, tak se z lesa béká zpátky.

"Miláčku, prosím." Vrhnul po mě vražedným pohledem, takže jsem pokračovala.

"Miláčku, nenech mě prosit." Pořád nic. "Milášku." Teď už jsem začala i šišlat, což mě opravdu dokonalý účinek.

"No dobře! Hlavně už to slovo nikdy nevyslovuj!"

"Samozřejmě miláčku." Odpověděla jsem.

"Máš voňavé vlasy." Aha tak to už asi bylo ono. No pro začátek to stačí.

"Děkuji, Severusi." Vyřkla jsem důrazně jeho jméno a políbila ho na ouško.

"Vyděrači!"

"Taky tě miluju."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dokonalý :-))

(Akyšek(Akyška), 31. 10. 2007 16:24)

:-))