Jako vánek
„Je mi to opravdu líto.“ Snažil se působit chlácholivě. Jen seděla na židli, měla ten svůj tupý výraz a zírala do země.
„Slečno, jste v pořádku?“ ptal se muž v bílém plášti. „Chápu, že není jednoduché se s tím vyrovnat, ale mnoho lidí před vámi už to zvládlo. Jsem si více než jist, že tak mladý člověk jako vy to zvládne.“ Chlácholil dívku se sklopenou hlavou.
Chvíli bylo ticho. Nikdo by si nedokázal představit, jak bylo pro něj obtížné oznámit mladé krásné ženě takovou zprávu.
Nenáviděl se za to, že musel pozorovat zlomené lesklé oči lidí, kteří opouštěli jeho ordinaci. Stejně jako ona. Její ruka se už natahovala po klice, když ji zastavil. Neměl jinou možnost.
„Jste si jista, že to zvládnete?“ chtěl slyšet alespoň lež. Alespoň něco, co by jej uklidnilo. Místo toho k němu zvedla ty svoje oči. Vypadala jako anděl. A on nebyl schopný si to vymluvit.
„Máte snad ještě nějaké zprávy?“ usmála se na něj a on se rázem cítil vinný. Jakoby za to mohl. Uhnul z její cesty a ona odešla. Zabouchla za sebou dveře, místností se prohnal lehký ale studený vánek.
Jako pokaždé, když umírá anděl...
Komentáře
Přehled komentářů
Moc pěkný, smutný, melancholický. Pochvala:-)
Diplomek
(Akyšek(Akyška), 14. 12. 2007 10:44)Omlouvám se za zpoždění, nicméně máš u mě diplomek za bleskovku. Tak jestli je pořád sbíráš, určitě se stav :-))
:-)
(Akyšek, 14. 12. 2007 9:58)
Mě to sice nerozplakalo, ale to neznamená, že by se mi to líbilo míň, než Catherin. :-)
A co takhle pokráčko NN? To by se mi líbilo ještě víc. :-D
béééé!
(Catherrina, 11. 12. 2007 19:05)
Jaruš, co mi to děláš?
Takové smutné, ale krásné!=D
Málem mě to ROZPLAKALO! Chápeš, mě! Já se nestačím divit, co se mnou ty tvoje povídky dělaj...
Ne teď vážně...bylo to super, fenomenální...
Moc hezký!
Kdy bude další NN asi nevíš viď?
Skvělý
(Haňulle, 19. 12. 2007 15:35)